Štěpán Jirman se stal juniorským Mistrem České republiky v běhu na 800 metrů

René Herzán

Úterý, 1. března 2016

Sdílet na:

Štěpán Jirman žije v Broumově a v dětství zde začínal ve fotbalovém oddíle. Posléze začal studovat v Hradci Králové, kde se začal intenzivně věnovat atletice. Že to s ní myslí vážně, potvrdil 22. února v atletické hale v Praze ve Stromovce, kde získal titul Mistra České republiky v běhu na 800 metrů.

Vyhrál jsi už i svůj sobotní rozběh a druhý den jsi po zdrcujícím finiši zvítězil opět. Jak bys popsal finálový závod ty?

Sobotní rozběh jsem sice vyhrál, ale po taktické stránce jsem ho nezvládl vůbec dobře a měl jsem obavy z toho, že bych mohl být před finálovým závodem trochu zatažený.  Proto jsem si preventivně zašel za masérem, který mě dobře protáhl a namasíroval.  Finálový závod se běžel velmi takticky a pořádně závodit se začalo teprve 200 metrů před cílem. To ovšem hrálo v můj prospěch a já začátkem posledního kola věděl, že o vítězi rozhodne sprint na posledních 100 metrů, který často bývá mou velkou předností. Byl jsem přesvědčený o tom, že jsem na tom rychlostně velmi dobře a doufal jsem, že do cíle doběhnu první, přestože jsem byl stále ještě na druhém místě. Při závodě se mi především vyplatila má rychlost, které jsme se s trenérem v posledních měsících často věnovali. Soupeře jsem velmi dobře znal a věděl jsem, co od nich mohu očekávat. Proto jsem také nezvolil sobotní taktiku (START-CÍL) a raději jsem šetřil síly do posledního kola, kde jsem chtěl zúročit své přednosti, a to se také povedlo. Jsem za to moc rád a všem děkuji za podporu.

Na záznamu ze závodu jsem zaregistroval nějaké tvé škobrtnutí, které mohlo způsobit konec nadějí. Co se tam stalo?

Ano, to je pravda. 300 metrů před cílem, kdy se můj největší soupeř Lukáš Symerský ujal vedení, došlo k drobnému zaškobrtnutí jeho tretry o mou holeň. Jak už jsem řekl, jednalo se o taktický závod a časté změny rychlosti tempa jsou v těchto závodech naprosto normální, a vzhledem k tomu, že všichni závodníci běží v jednom balíku a soupeří o výhodnější pozici, se čas od času stane i nějaké zranění nebo hromadný pád. Díky bohu za to, že se nic takového nestalo a jsem rád, že jediné co se mi přihodilo, je velká modřina a pár odřenin v oblasti holenní kosti. Při taktickém závodu, jako byl tento, je také velmi důležité nebát se soupeřů a používat ramena a lokty, kterými si každý závodník buduje výchozí pozici po startu nebo dost často i v průběhu závodu, a tento závod nebyl výjimkou.

Považuješ toto vítězství zatím za svoje životní?

Samozřejmě jde o vrchol halové sezóny a nejdůležitější závod celé zimy, ale za životní úspěch ho určitě nepovažuji. Za vrchol své dosavadní atletické kariéry považuji reprezentační start v maďarské Budapešti, kde jsem skončil druhý v závodu na 1500 metrů. Největším vítězstvím, kterého se mi dostalo, je láska, obětavost a podpora mé rodiny a přátel, kteří mi vždy pomohli, když jsem to potřeboval. Jsem jim moc vděčný za podporu a doufám, že jim to budu moci jednou v dobrém vrátit. Bez této podpory bych to jen těžko někam dotáhl. Jsem jim za to opravdu vděčný.

Jaký je tvůj letošní sportovní program? Máš v plánu nějaké "velké" závody?

Momentálně, po konci halové sezóny, mě moc volna nečeká. V následujících týdnech začnu naběhávat kilometry a začátkem dubna bych měl odcestovat na soustředění do italského Melaga, kde bych měl strávit čtrnáctidenní soustředění, a koncem června se už budu připravovat na MČR juniorů do 19 let, kde budu obhajovat titul Mistra České republiky z letošní haly. Nicméně za vrchol letošní sezóny pro mě bude Mistrovství světa juniorů v polské Lodži, které se uskuteční na přelomu července a srpna tohoto roku, ovšem na tuto akci není vůbec lehké se nominovat. Letošní limity pro půlkaře (800) jako jsem já, jsou pro tento rok náročné a jen těžko se budou plnit. Mé momentální maximum je 1:52,30 z loňské haly a troufám si říci, že mé letošní maximum by se mohlo pohybovat kolem 1:50. Limit pro tuto akci je 1:49,30 - A limit a 1:49,50 - B limit, který se musí splnit 2x. Já udělám naprosto vše proto, abych tento limit splnil a mohl reprezentovat svou vlast na takové velké akci, jako je mistrovství světa. Vzhledem k tomu, že se koná v Polsku, také očekávám, že zde bude velká podpora českých fanoušků, které bych já i ostatní reprezentanti jistě ocenili. Teď už jen doufat, že zdraví vydrží a výkonnost stoupne. Vše ostatní se ukáže později.

Co škola?

Ach ta škola... Základní školu jsem prožil zde v Broumově na ZŠ Hradební. Bohužel jsem ze 7. třídy odešel kvůli fotbalu do Hradce Králové, kde jsem dostudoval na ZŠ Sever. Momentálně se připravuji k maturitní zkoušku na SŠ TRIVIS v Třebechovicích pod Orebem. Nikdy jsem ve škole moc neexceloval, ale nikdy jsem nepatřil k těm studentům, kteří by jen zlobili a nic neuměli, zkrátka jsem byl, co se týče prospěchu i chování, ve zlatém středu třídy. Sportovci se dost často vymlouvají (já jsem nebyl výjimkou) na sport, kvůli kterému nemají dost času na učení, ale není tomu tak. Mnozí z nich si neuvědomují, že ve většině případů je nebude živit sport, ale právě to vzdělání, na základě kterého si najdou i práci. Je jen škoda, že já jsem to pochopil až teď.

Foto archiv Štěpána Jirmana