Krev, pot a slzy na Hřebenovce nad Vižňovem
Dnešní Nedělní toulky po Hřebenovce v Javořích horách jsou jako stvořené pro ty, kteří mají rádi kopcovité výzvy. Já mezi ně úplně nepatřím, ale holt… Kdo chce výhledem se kochati, do kopce musí funěti.
.jpeg)
Hrnečky na plotě, chaloupky obložené polínky a parožím, úhledné zahrádky. Je nedělní odpoledne a konečná autobusová zastávka mě vítá ve Vižňově. Po žlutě značené asfaltce mezi domky mířím vzhůru k Javořím horám. Stoupání je zatím mírné, ale už brzy se ukáže, zač je toho lýtko. Závěrečné šplhání do sedla Pod Obírkou mi dává zabrat, funím jak lokomotiva a na vrcholku kopce mě dorazí vtipná cedule naznačující, že útrapám ještě není konec.
Na česko-polské hranici se dávám doprava po zeleně značené Hřebenovce a moje radost z rovinky netrvá dlouho. Je tu další krpál, tentokrát k vrcholům Homole a Kozina. Nohy mi ujíždějí po kamenech a nejsem jediná, kdo tudy spíš klouže, než jde. Kousek nade mnou sjíždí po kamenech opačným směrem polská rodinka a její sjezd končí karambolem a slzami.
Srážka se zmijí
Od Kozího rógu, což je polský název hory Homole (783 m n. m.), je nádherný výhled na polské kopečky z druhé strany Javořích hor a mé šplhací útrapy jsou rázem zapomenuty. Hřebenovka takových výhledů přináší hned několik, včetně dalších kopců nahoru i dolů. Terén není úplně jednoduchý, doporučujeme ho spíš zdatnějším turistům.
V dálce přede mnou už vystrkuje růžky rozhledna na Ruprechtickém Špičáku, který je mým dnešním cílem. Než na něj ale vyšplhám, ještě musím přežít srážku se zmijí, která se sluní na vyhřáté cestičce a na kterou skoro šlápnu. Leknutí rozdýchávám pytlíkem švestek a dalším krásným výhledem.
Houpačka s panoramaty
Šplhat na Ruprechtický Špičák (880 m n. m.) po zelené trase, která se u sedla Světlina spojuje s modrou, je dalším zážitkem z kategorie „krev, pot a slzy“. Samozřejmě trochu přeháním, ale kopeček je to pěkný a výhledy z jeho vrcholu ještě hezčí. Romantici se tady mohou pohoupat na houpačce s překrásnými panoramaty a ti, co ještě nemají dost, mohou pokračovat ve šplhu na železnou rozhlednu, vysokou třicet metrů, která tady byla vybudována v letech 2000–2001. Při dobrém počasí odsud uvidíte broumovskou kotlinu jako na dlani, včetně Orlických hor a Krkonoš.
V nohách mám něco málo přes pět kilometrů, i když se po šplhacím maratonu cítím spíš na patnáct. Ze Špičáku už je to naštěstí jen a jen z kopce, pohodová trasa po žluté, pěkně až do Ruprechtic na vlak. Celková délka trasy je 11,1 km a najdete ji na mapách.cz ZDE. Pokud se na výlet vydáte, budeme rádi, když nás označíte na fotkách na sociálních sítích anebo nám dáte vědět, jak se vám trasa líbila.
