Nedělní toulky: Když křídové moře zalije souš…
Mořská transgrese, Mračný vrch, Vernéřovická studánka a Buková hora. To jsou zastávky dnešních Nedělních toulek, které nás na zhruba deseti kilometrech zavedou do malebných luk a lesů mezi Bohdašínem, Vernéřovicemi a Horními Teplicemi.
.jpeg)
Autobusová zastávka naproti bývalé železniční stanici Bohdašín je mým dnešním startovním bodem. Poháněná nádherným azurem nad hlavou, vydávám se po neznačené cestě šikmo vpravo k osamělým domkům, kde hned po sto metrech musím odbočit vlevo na nevýraznou pěšinku. Ta mě po chvíli – skrz křoví a začátek lesa – zavede k zajímavé skále na místě bývalého lomu: přírodní památce Mořská transgrese.
Copak se za tímto neznámým pojmem skrývá? „Tři vrstvy ve stěně lomu zachycují zajímavý geologický jev – mořskou záplavu neboli transgresi. Před sto miliony let zde křídové moře zalilo souš. Zaplavilo o 150 milionů let starší triasové říční usazeniny. Dokladem je vrstva slepence s valouny, mocná 20-30 cm, vzniklá v příbojové zóně. Třetí vrstva z jemnozrnných pískovců se zde usadila poté, co se hloubka moře zvětšila,“ poučí mě informační cedulka u skály a já si můžu ze svého seznamu odškrtnout další přírodní památku našeho regionu.
Zázračný pramen u Vernéřovic
Po cestičce se vracím zpět na trasu a štráduji si to nádhernými loukami až k lesnímu rozcestí, kde uhýbám vlevo na lesní cestu vedoucí pod Mračným vrchem. Spokojeně uzobávám ostružiny a užívám si občasné výhledy na Javoří hory v čele s Ruprechtickým Špičákem. Po chvilce se napojuji na červeně značenou Stezku Českem, po které nakonec přifrčím ke kostelu Panny Marie Pomocné neboli Soulkostelu a Vernéřovické studánce. Koncem 19. století se okolo zdejšího, údajně zázračného pramene, začaly postupně budovat kapličky a křížová cesta. Z ní ale zbylo už jen jediné, sedmé zastavení, kolem kterého vede naše trasa. Zbytek křížové cesty zničila vichřice v červenci 1988.
U kostela už na mě čeká žlutě značená Svatojakubská cesta a spolu s ní taky pěkný kopeček k Bukové hoře. Cestou prolézám lesní zákoutíčka a zkoumám, zda na mě někde nevykoukne nějaký hříbeček, ale bohužel nacházím houby. Takže nic.
Divoký odsun německých obyvatel
Na Bukové hoře mě tak jako vždycky přepadá trochu mrazivý pocit, související s událostmi, které se tu odehrály před 81 lety. Během divokého odsunu německých obyvatel tady po skončení druhé světové války bylo zabito 23 lidí. Tragédii připomíná Kříž smíření, který tady byl vysvěcen v roce 2002.
Po chvilce rozjímání se vracím zpátky na cestu, která nad Horními Teplicemi směrem k Novému Dvoru kopíruje les a nabízí přenádherné výhledy na Teplicko, kde lze snadno rozpoznat i typický kulatý vrcholek Křížového vrchu. Z Nového Dvoru je to k Bohdašínu už jen kousek a já mám radost, že jsem poznala další neprobádané kousky našeho regionu.
Trasa (kterou najdete na mapách.cz ZDE) má 10,3 km, ujít se dá za 2,5 až tři hodinky.
