Nedělní toulky: Přes Jakuba a květnaté pláně až ke svaté Anně

Text a foto Kateřina Ostradecká Neděle, 28. června 2026

Sdílet na:

Šťavnatě zelená pole, louky plné květin, azurové nebe. Dnešní Nedělní toulky, zářící všemi barvami, vás zvou do barokní krajiny mezi Hynčicemi, Ruprechticemi a Vižňovem, kde se budete kochat sakrální architekturou i přírodními sceneriemi.

Příští stanice Hynčice – zastávka na znamení, hlásí „plechová paní“ ve vlaku jedoucím z Meziměstí na Broumov. Mačkám čudlík, vyskakuju z vagónu a po schodech sbíhám pod zastávku. O pár metrů dál projdu pod železničním mostem a přede mnou se rozprostírají omamně vonící hynčické louky a pole. Cvrčci cvrčí, slunce sluní, vánek vane – lepší kulisy bych si snad ani nemohla přát.

Vydávám se polní cestou doleva směrem na Ruprechtice, cestou míjím rozkvetlé keře šípkových růží. Jako v pohádce… Za protějším kopečkem už na mě mrká špička věže ruprechtického kostela sv. Jakuba, ke kterému pomalu mířím. Ještě než k němu dojdu, kousek od Ruprechtic narážím na Stezku Vlasty Hampla. Ta je tvořena čtrnácti zastaveními křížové cesty, kterou se podařilo obnovit právě díky němu.

Stezka Vlasty Hampla

„Původně křížová cesta vedla lesem z Ruprechtic do Meziměstí, kde jednotlivá zastavení visela na stromech. Místní starousedlíci pamatují, že zastavení byla přestěhována na ruprechtický hřbitov, kde znovu visela na stromech. Před zhruba 30 lety, když p. Hampl byl ve funkci správce hřbitova, tyto desky objevil na hnojišti na hřbitově. Na vlastní náklady je nechal zrestaurovat a měl v plánu křížovou cestu obnovit. Bohužel se mu to tenkrát nepodařilo, a tak dnes k desetiletému výročí od dne, co nás opustil, můžeme tuto cestu jako uctění jeho památky znovu obnovit, “ píše se na informační tabuli na konci stezky.

Kousek od ní už se majestátně tyčí kostel sv. Jakuba Většího a já si při pohledu na tohoto barokního velikána představuji, jak asi vypadal jeho dřevěný předchůdce, který tu stával od 14. století. Na informační tabuli u kostela zjišťují, že autorem barokní přestavby byl pravděpodobně Kryštof Dientzenhofer, stavební práce však už od roku 1720 řídil jeho syn Kilián Ignác. Šikovní pánové, říkám si s obdivem a pokračuji od kostela po chodníku z kopce dolů, kde v zatáčce před mostem zabočím doleva, opět do polí.

Co je to za kytku?

Louky tady hrají všemi barvami, tu růžový jetel, tu bílý řebříček, tu fialové zvonky. Svítivě žluté kvítí nedokážu identifikovat, a tak vytahuji google lens – ha, štírovník růžkatý. Vpravo ode mě se tyčí kopeček s názvem „Vyhlídka“ (489 m n. m.), ale jelikož tam je tráva skoro až do pasu, tak si dnes vyhlídku nechám ujít a pokračuji stále rovně za nosem polní cestou až k Vižňovu. 

U prvních domků se napojuji na modrou, dávám se doleva a mířím k dalšímu baroknímu obrovi – vižňovskému kostelu sv. Anny. Před nedávnem byly v jeho věži nalezeny ukryté historické tubusy – s dokumenty, mincemi, novinami, fotografiemi a dalšími poklady z 19. století (viz článek ZDE). Dnes se přede mnou kostel skrývá pod lešením, a tak bez prohlídky přemýšlím, kudy to vezmu dál.  Přímo po silnici bych mohla dojít do Meziměstí. Já se chci ale autům vyhnout, a tak moje kroky míří na cyklostezku směr Starostín. Otevírají se tu nádherné výhledy na Javoří hory i Krkonoše v dáli, a mně v hlavě vyskakuje památná věta: Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore… Jo jo, mám to podobně.

Kuličkolam & pexeso

Před Starostínem na mě z louky vykukuje dřevěná cedule, která je součástí nedávno zpřístupněné naučné stezky Příroda kolem nás (viz článek ZDE). Třináct interaktivních zastavení mě cestou k Meziměstí zase na chvíli vrací do dětství. Ani tady nechybí nádherné výhledy směrem k Broumovským stěnám, a to už jsem téměř v cíli… Hurá, Meziměstí.

Celková délka trasy, kterou najdete ZDE, je kolem devíti kilometrů a dá se zvládnout za 2,5 hodiny. Pokud se na výlet vydáte, budeme moc rádi, nasdílíte-li na sítích fotky s označením Našeho Broumovska anebo dáte vědět, jak se vám trasa líbila.