Vzhůru do Nowe Rudy, z hory na horu, nahoru a dolů

Text a foto Kateřina Ostradecká Neděle, 18. října 2026

Sdílet na:

Nejbarevnější část roku láká k objevování nových tras. A tak se dnes s Nedělními toulkami opět po čase zatouláme do Polska, kousek za městečko Nowa Ruda. Čekají tu na nás hned dvě výzvy, které prověří naši fyzičku a obšťastní naše kochací senzory – hora sv. Anny a hora Všech svatých.

Zatímco na Broumovsku je dnes slunečno, v Polsku mě vítá mlha hustá tak, že by se dala krájet. Vzpomínám na Rákosníčka, který začínal touhle slavnou mlžnou větou, a modlím se, aby se brzo rozplynula. Parkuji na okraji města Nowa Ruda, u kina MOK, a jásám –mlha se zvedá, budou výhledy!

Od kina se dávám po zelené vzhůru, procházím parkem Heleny i Władysława Grzegorczyków s rozesetými bílými lavičkami a houpačkami, které lákají k usednutí. Já ale sotva vyšla, takže odolávám lákání a frčím dál. Nad parkem už mě vítá nádherná javorová alej provoněná podzimem a moje oblíbené kochání začíná.

Mezi korunami prosvítají paprsky dopoledního slunce, podzimní romantika by se dala krájet. Stále po zelené, která tu je velmi dobře značená, stoupám k hoře Svaté Anny (polsky Góra Świętej Anny), jež je součástí pohoří Vlhošťských vrchů.

Dvě hory, dvě rozhledny

Hora se vypíná hned nad městem, v nadmořské výšce 647 metrů. Jde o druhý nejvyšší kopec v okolí, k jehož zdolání láká i kamenná rozhledna z červeného pískovce na jeho vrcholu. Vyhlídková věž byla postavena už v roce 1911 a o sto let později, v roce 2014, prošla rekonstrukcí. Vstup na ni je zdarma a po vyšplhání nahoru vám budou odměnou nádherné výhledy na Kladskou kotlinu i Krkonoše.

Pod rozhlednou se pokojně pase stádo krav. Jejich každodenní výhledy do údolí by jim mohl leckdo závidět. Od rozhledny scházím zpátky a stále po zelené teď mířím k druhé zastávce mé dnešní trasy – hoře Všech svatých. Během cesty na mě za každým „rohem“ vykukují rudé šípky. V protějších kopečcích se stromy přetahují o to, kdo bude mít barevnější kabátek a já se nemůžu vynadívat.

Hora Všech svatých je opravdu hora, a tak poté, co jsem nejdřív slezla z první hory dolů, teď zase šplhám a funím nahoru. Anebo taky na horu, jak se to vezme. Nahoře na hoře (648 m n. m.) mě překvapí malinkatá kamenná rozhledna s věží z červeného pískovce, která byla postavena v roce 1913. Vysoká je pouhých 15 metrů, a tak jsem za chvilinku na jejím vršku. Z kamenného ochozu bych teď ráda zamávala Jardovi Hanušovi do dalekých Heřmánkovic a poslala mu srdečný pozdrav. Prý je fanouškem našich Nedělních toulek, a z toho my máme velkou radost. 

Chvála barevnému podzimu

Z výhledů na Soví, Suché, Bystřické a Stolové hory už se mi začíná trochu motat hlava, a tak raději zase scházím dolů a u velkého dřevěného přístřešku na prostranství se třemi ohništi si dávám svačinku. Ó blahořečená buď, Kvíčerovská pekárno, pečící báječné tvarohové koláče s povidly. Trocha energie se při návratu zpět bude hodit.

Od rozhledy se teď dávám po červené k nedalekému kopečku Kościelec (615 m n. m.), kde se tyčí Kostel Matky Boží Bolestivé, známý také jako Sanktuárium na Hoře Všech Svatých. Jeho historie sahá do 17. a 18. století, kdy ho obyvatelé Słupce nechali vybudovat jako dík za záchranu před morem. Od kostela mě křížová cesta vede krásně barevným lesíkem pod vrchol hory, odkud se dávám mezi poli a malými vesničkami zpět k Nowe Rudě. Ani tady nechybí nádherné výhledy na protější kopce a já si říkám, že jde o jednu z nejkrásnějších tras, jaké jsem kdy šla. Anebo je to tím barevným podzimem, se kterým je všechno krásnější?

Celá trasa dnešních toulek (najdete ji na mapy.cz ZDE) je dlouhá necelých 13 kilometrů a dá se zvládnout za 4-5 hodin, podle rychlosti chůze a množství kochacích zastávek.