Za vůní Pavlišovského řízku a do Bělovsi k prameni Ida
Minerálů není v těle nikdy dost, a tak se dnes s Nedělními toulkami vydáme na výzvědy za hranice Broumovska – ochutnat, jakou vodu má minerální pramen Idin v nedávno zpřístupněných a opravených Velkých lázních Běloves v Náchodě.
.jpeg)
První zářijový víkend je tu. Vyskakuji z vlaku na krásném vínovém nádraží v Hronově a hned z batohu tahám mikinu – svěží větřík naznačuje, že podzim je za dveřmi a na tričko už bude zima. Před nádražím se vydávám Nádražní ulicí k železničními přejezdu, kde se napojím na červeně značenou Jiráskovu cestu. Jak jinak by se mohla jmenovat než po slavném českém literátovi Aloisi Jiráskovi, který se v Hronově v roce 1851 narodil.
U posledních hronovských domků začíná cesta stoupat, já nechávám město za zády a příjemným lesíkem mířím k rozhledně Na Signálu. Dřevěná rozhledna s ocelovým schodištěm byla postavena před dvanácti lety. Stojí na vrcholku kopce Signál (501 m n. m.) a nachází se mezi obcemi Slavíkov a Pavlišov. Její vyhlídková plošina je 25 metrů nad zemí a kdo si chce užít krásné výhledy na Jestřebí hory, Ostaš, Broumovské stěny, Orlické hory nebo Krkonoše, musí zdolat sto pětadvacet schodů.
Jste tým Pavlišov, nebo ne?
Na své si tu přijdou nejen turisté, ale i milovníci vojenské historie, neboť rozhledna i následující cesta k Pavlišovu jsou obklopeny množstvím betonových bunkrů. Já ale cestou k Pavlišovu myslím spíš na slavný Pavlišovský řízek s knedlíkem a se zelím a říkám si, zdali by v našem regionu převládli spíš jeho milovníci, nebo odpůrci? K jakému týmu se hlásíte vy?
Ještě před Pavlišovem uhýbá podle mapy Jiráskova cesta do polí. Vzhledem k výstavbě obchvatu je ale aktuálně neprůchodná, a tak musím kolem hřbitova dojít až do samotné vesničky. Před restaurací U Vlčků, odkud se line smažená vůně (že by ten Pavlišov?), uhýbám doleva a znovu se na chvíli napojím na červenou. Mezi bunkry pak projdu na konec vesnice a vydávám se zřejmě asi nejkrásnějším úsekem dnešní trasy k Malému Poříčí. Lesní stezka prochází nad malým zarostlým údolíčkem a přede mnou se otevírají nádherné výhledy na protější kopečky v čele s polskou Hejšovinou. Nad Malým Poříčím je stezka trochu zarostlá, ale nebojte se – do civilizace vás dovede.
Prameny Jakub a Ida
V Malém Poříčí přeběhnu hlavní silnici a u nádraží vyměním voňavou lesní stezku za méně vonící asfaltovou cyklostezku, hojně využívanou místními cyklisty. Podél zurčící Metuje docupitám až k Bělovsi, kde se žíznivá vrhám na ochutnávku místní minerální vody. První na řadě je prameník Jakub v Promenádní ulici – hmm, výborná voda, nalévám si do přinesené lahve a nejsem sama. Míří sem lidé s taškami, plnými pet lahví, a všichni doplňují tekuté zásoby.
Kousek od prameníku Jakub už se tyčí novotou zářící budova Velkých lázní Běloves. Její okolí se ale ještě stále opravuje, a tak je budoucí park zatím obehnaný zábranami a já se musím vrátit zpátky k mostu přes Metuji a dojít tam oklikou. Historickou lázeňskou budovu IDA znovuotevřelo město Náchod koncem letošního srpna po rozsáhlé rekonstrukci. Jedna z nejvýznamnějších lázeňských staveb na Náchodsku prošla obnovou za více než 24 milionů korun. Uvnitř budovy mě překvapí krásný interaktivní prvek skleněných bublin, které se houpají na otáčejícím se strojku a vytváří hravou kulisu u vedle stojícího prameníku minerální vody IDA. Voda je skvělá a osvěžující. Ráda bych si ještě prohlédla novou expozici věnovanou historii lázeňství a zdejší minerální vodě, ale za patnáct minut mi jede vlak z Náchoda-Bělovse, a tak beru nohy na ramena a pádím jak o život. Hurá, stihla jsem to!
Délky celé trasy je kolem 10 kilometrů, které se dají zvládnout za 2,5 až 3 hodiny. Trasu najdete ZDE. Pokud se na výlet vydáte, budeme rádi, když nás označíte na svých sítích. Přejeme pěkné toulky!
