Dalo se bleskové povodni v Křinicích zabránit?
Před dvěma týdny zasáhla Křinice blesková povodeň. Napáchala spoustu škod a vyvolala otázky, zda by se této ničivé události dalo nějak zabránit, případně zmírnit její následky. Níže přinášíme rozbor události v rozhovoru s Janem Starobou ze Strategické rady regionu Broumovsko, která se dlouhodobě věnuje tématu zádrže vody v krajině.
.jpeg)
Dá se říct, co stálo za tak rychlým nástupem vody v Křinicích?
Byl to souběh několika faktorů.
Za prvé, šlo o poměrně silnou srážku přívalového charakteru. V pondělí 11. května večer zasáhla Broumovsko intenzivní bouřka z fronty postupující přes východní Čechy. Jak dramatická byla situace, dokládají data z obecního hladinoměru na Křinickém potoce, který v 19:00 ukazoval 17 centimetrů, v 19:30 již 38 cm, v 19:50 přes 105 centimetrů a kulminace nastala ve 20:40 na 148,6 centimetrech, což je nárůst o více než 130 centimetrů za méně než dvě hodiny. Charakter údolní krajiny Broumovska tomuto typu událostí napomáhá.
Dalším velmi důležitým faktorem byl stav polí v okolí Křinic, což sehrálo zásadní roli. Polovina května je pro krajinu z hlediska eroze a odtoku vůbec nejzranitelnějším obdobím. Jarní plodiny, jako je například kukuřice, jsou v této době buď krátce vzešlé, nebo ještě v zemi. Pole jsou tak holá nebo jen s minimálním pokryvem. Bez rostlinné vrstvy kapky deště dopadají přímo na povrch půdy, rozrušují její strukturu, zanáší jemné póry a půda přestává přijímat vodu tak, jak by za jiných okolností dokázala. Voda pak místo do země teče po povrchu, a to se zvyšující se rychlostí a silou.
Další faktor je na první pohled neviditelný, ale velmi důležitý. Celé povodí Křinického potoka je protkáno hustou sítí podzemních drenáží z 60. a 70. let. Jejich úkolem bylo a je odvádět přebytečnou vodu z polí, aby se na polích dalo dříve hospodařit. Při přívalové srážce však exportují vodu z polí přímo do toku během několika minut. Přirozené zpoždění, které by krajina bez drenáží poskytla, prakticky zmizí.
Posledním faktorem je stav Křinického potoka, který je silně regulovaný. Koryto je narovnané, a přirozená niva prakticky neexistuje.
Když si to shrneme, tak kombinace bouřky s extrémní hodinovou intenzitou srážek, holá pole, meliorace urychlující odtok a regulovaný potok dohromady tvoří recept na rychlou povodňovou vlnu.
Jak funguje okolní krajina kolem Křinic z hlediska vsakování a zpomalování odtoku? Jsou tam nějaká konkrétní slabá místa?
V lese nebo na půdním bloku s trvalým travním porostem by půda dokázala zasáknout velké množství srážek bez problémů. Zde narážíme na to, co člověk s krajinou v posledních sedmdesáti letech udělal. Po odsunu německého obyvatelstva po roce 1945 se přerušila kontinuita péče o krajinu, následovala kolektivizace v 50. a 60. letech a s ní scelování půdních bloků pomocí rušení mezí, remízků, alejí a polních cest. To, co bylo středověkou kolonizací budováno po staletí jako jemná síť přirozených překážek pro vodu, bylo během dvou dekád srovnáno. Vznikly velké lány polí bez přerušení, po kterých voda volně sjíždí ze svahu dolů k vesnici.
V krajině chybí meze a travnaté pásy v místech odtokových linií, což jsou přirozené terénní sníženiny, kterými voda stéká dolů. Není zde nic, co by ji brzdilo nebo zachytávalo sediment. Ještě za první republiky tam stávaly travnaté meze, někde remízky nebo aleje. Dnes jsou to volná pole.
Velké, tvarově nevhodně obdělávané půdní bloky se obvykle obdělávají podél nejdelší osy pozemku, často po spádu, ne po vrstevnicích. Každá brázda se stává malým kanálkem pro vodu. A čím delší je plocha pole bez přerušení, tím větší rychlost voda nabere, tím hlubší se vytváří rýha a množství odnášené půdy přirozeně narůstá. Když se podíváte na vodu během povodně, její hnědá barva jasně ukazuje, odkud přitéká a kolik půdy s sebou nese.
Nad Křinicemi je minimum zasakovacích a vodozádržných prvků, které by při dešti zachytily alespoň část vody a umožnily jí do půdy zasakovat pomaleji. Terén sám o sobě by pro ně byl vhodný, jsou tam přirozené sníženiny a deprese, ale nevyužívá se to.
Bohužel, Křinice povodeň nezažily poprvé. Situace se pravidelně opakuje.
Existují nějaká opatření, která mohla následky této povodně zmírnit?
Ano, a hodně z nich je přitom relativně jednoduchých a relativně levných. Závisí na dohodě s hospodáři a na ochotě investovat do věcí, jejichž efekt se projeví až při příští velké bouřce.
Nejrychlejší a nejlevnější by bylo udržovat půdní pokryv přes zimu a na jaře. Meziplodiny osázené na poli po sklizni obilnin a zapravené před jarní setbou by znamenaly, že i v polovině května budou pole zelená a schopná zasakovat a tlumit vznik erozních událostí způsobených silnými dešti.
.jpeg)
Dalším krokem by mělo být zatravnění údolnic v místech přirozených odtokových linií v kombinaci s vhodně umístěnými průlehy. Ty v případě správného umístění zachycují vodu, nechávají ji vsáknout nebo ji kontrolovaně odvádějí do bezpečného místa. Přitom je to v podstatě jen travnatý pás v mírné terénní depresi.
Dalším krokem by měla být revitalizace regulovaného Křinického potoka. Kdyby potok tekl otevřeně, mohl by se při povodni rozlít do nivy, zpomalit průtočnou vlnu a zmírnit povodňovou vlnu. Otevřený tok v nivě je nejstarší a nejspolehlivější protipovodňová ochrana, jakou krajina zná.
Samozřejmě, že žádné opatření nevyřeší zcela extrémní přívalový déšť. Ale kombinace těchto věcí by výrazně snížila intenzitu a rychlost přítoku vody do vesnice. Hodně z toho, co jsme v Křinicích viděli, nemuselo nastat.
Jaké kroky by nyní měla obec, nebo případně kraj či stát podniknout, aby byly Křinice na podobné přívalové deště lépe připravené?
Křinice mají z minulosti zpracovanou analýzu celého povodí Křinického potoka, která detailně mapuje kritická místa a současně navrhuje desítky konkrétních opatření ke zpomalení odtoku.
Prvním krokem by mělo být přímé jednání se zemědělskými hospodáři, kteří obhospodařují okolní pole. Nejde o to kohokoli obvinit, ale jde o to sednout si ke stolu a domluvit konkrétní protierozní opatření, jako jsou povinné meziplodiny na plochách označených jako erozně ohrožené, travnaté pásy v trasách odtokových linií, případně změnu způsobu obdělávání na nejrizikovějších parcelách.
V rámci projektu Stěnava – Řeka, která nezná hranic, jenž je spolufinancován Evropskou unií z programu Interreg Česko–Polsko, vzniká analýza území v oblasti Vižňova a Meziměstí s přesahem na polské území až k obci Mieroszów. Tento prakticky orientovaný dokument přinese obcím přehled kritických míst v okolní krajině spolu s návrhem jejich řešení s důrazem na stabilizaci vodního režimu, zmírnění dopadu lokálních záplav a zvýšení biodiverzity.
Řešení vzniklé situace tedy existují a jsou v zásadě dobře známá. Krajina nefunguje podle studií v šuplíku, ale na základě konkrétních rozhodnutí, dohod a investic. A ty musí přijít teď, dokud je povodeň v živé paměti a její důsledky jsou vidět. Přitom víme, že příští povodeň pravděpodobně zase přijde. Křinice jsou zasaženy opakovaně každé dva až tři roky. Otázka není, zda se to stane znovu, ale jak velké škody to příště způsobí.
