Krajina žízní. Jak se Broumovsko vyrovnává se suchem?

Kateřina Ostradecká, foto P. Žák Pondělí, 7. září 2026

Sdílet na:

Sucho. Dlouhodobé palčivé téma, které se nevyhýbá ani Broumovsku. Jak letošní extrémní sucha a vysychání krajiny vnímá Správa CHKO Broumovsko? A jak se suchem bojují místní farmáři a zemědělci?

Dlouhodobý nedostatek srážek letos zasáhl celé Česko, včetně Broumovska. Ačkoliv nyní v září vypadá situace na Broumovsku lépe, dlouhodobý trend vysychání krajiny potvrzuje jak Správa CHKO Broumovsko, tak i místní zemědělci a koordinátoři zádrže vody v krajině.

„Za nás je vidět dlouhodobý trend toho, že krajina vysychá a častěji se objevují suché periody. Jsou tu delší období s vysokými teplotami, a naopak v zimě kratší období s hlubokými mrazy a sněhovou pokrývkou. Na ekosystémech se to může projevovat zprvu nenápadně. Když je málo deštivé jaro, tak málo odnožují trávy, na to se pak váže to, že nenarostou populace myšovitých a hrabošů, což se posléze projeví na populacích dravců a sov. Změřit to exaktně není vůbec jednoduché, vlivů tam je mnoho, ale řekl bych, že dlouhodobé trendy vysychání zjevné jsou,“ vysvětluje Petr Kuna, krajinný ekolog ze Správy CHKO Broumovsko.  

Nejvíce zjevné jsou podle něho tyto trendy zejména na vodních ekosystémech. „Dlouhodobě dochází k tomu, že drobné vodoteče vysychají už dříve, na začátku léta, a mnoho z nich vyschne úplně, což dříve nebylo. Taky tu máme vzpomínky pamětníků, kde všude ještě lovili ryby, nebo kde se nacházeli raci, a dneska jsou to potůčky, které buď vysychají, nebo jsou málo vodné. Když už tam voda je, tak má zhoršenou kvalitu – má vyšší teplotu, nižší obsah kyslíku a taky se v ní koncentrují škodliviny, což znamená, že v těchto vodách nenajdeme ani tolik pstruhů, ale ani jiné drobné živočichy,“ říká Petr Kuna.

Odchylka sucha od obvyklého stavu v období 1961–2015 | 28. června 2026 (zdroj: intersucho.cz)

Dopady sucha jsou podle něho dobře viditelné i na lesích. „Suché periody se projevují třeba tím, že při jarních výsadbách je horší ujímavost sazenic a v lesích se mohou objevit menší přírůsty, což je vidět na letokruzích. Dá se také předpokládat, že útoků škůdců – a nemusí to být jen kůrovec – bude do budoucna více. Poslední roky třeba hodně pozorujeme hynutí jilmů, které dříve tak časté nebylo. Bývají tu také choroby na olších nebo jasanech, kde se kumulují houbové patogeny. Strom pak nemusí úplně uschnout, ale dochází k jeho chřadnutí. Třeba u památných stromů, na lipových alejích a podobně, pozorujeme, že stromy v období extrémního sucha, které bylo v letech 2015–2018, výrazně proschly. Projevuje se to třeba až po pěti letech tím, že začnou padat silné větve. Ony nějakou dobu – už suché – na stromě drží, ale vlivem různých hub se jejich dřevo začne rozkládat a padat,“ dodává Kuna.

K porovnání Broumovska s jinými regiony podle jeho slov chybí exaktní data. „Ale už jenom když cestujete krajinou naší republiky, tak vidíte, že jih a jihozápad Čech je suchem postižen výrazně více. Tady u nás větší vodní nádrže nezaznamenaly tak výrazné poklesy, jako třeba Orlík, který je na polovině svého stavu. Je tady taky vidět, že trávníky máme stále zelené. V jižních nebo západních Čechách je tráva všude zprahlá – zahradní trávníky, které nikdo nezalévá, louky, otavy, všechno hnědé. U nás na severovýchodě zas tak hrozné sucho nenastalo, díky tomu, že během jara a léta naštěstí pořád přicházely srážky, takže projevy sucha, alespoň ty vizuální, nejsou tak drastické jako jinde,“ míní Kuna.  

Klesající výnosy

Z trochu jiné perspektivy vnímají vysychání krajiny místní zemědělci a farmáři, kteří mají nižší výnosy a musejí přikrmovat dobytek více než v předchozích letech.

„Větší sucho jsme zaznamenali nejen letos, ta situace se zhoršuje dlouhodobě, akorát si toho lidi moc nevšímají. Každý rok sklízíme míň a míň krmení z plochy, kterou obhospodařujeme posledních dvacet let. Výnosy klesají – letos je to už téměř o 30 % míň krmení, než bylo třeba před deseti, patnácti lety. Měli jsme nadbytek, teď máme tak tak pro sebe. Museli jsme odříznout všechny odběratele, koňáky a podobně, protože už musíme přikrmovat jak na jaře, tak brzo na podzim. Dřív se zaháněly krávy v prosinci, teď začínáme krmit už třeba v říjnu,“ popisuje situaci farmář Jan Školník z Teplic nad Metují a dodává: „V zimě není sníh, na jaře, když má pršet, tak je de facto léto, jaro se ztratilo. Je to všechno otočené a musíme se k tomu postavit všichni čelem. Já už třeba uvažuju o tom, že když to takhle bude pokračovat, budu muset snížit stav dobytka, protože to neukrmíme. Teď krmíme i s telaty zhruba kolem dvou set kusů, ale to se na podzim sníží na zhruba sto kusů matek základního stáda a čtyřicet jalovic.“

Jan Školník si uvědomuje závažnost situace, a tak už před několika lety začal na svých pozemcích s opatřeními, podporujícími zádrž vody v krajině. „Ve spolupráci s polickým spolkem Julinka jsme vytipovali místa, kde jsou propadlé meliorace a tam jsme začali budovat tůně. K dnešnímu dni jich máme asi šest – na Bělidle, v Jetřichově, Hynčicích a v dalších lokalitách,“ dodává Školník s tím, že situaci mnohdy komplikuje byrokracie. Na svém pozemku se už čtyři roky snaží vybudovat rybník, ale zatím se mu nepodařilo získat povolení. „Mám k tomu vhodný pozemek, ale s úřady slovíčkaříme, řešíme, jestli je to rybník, nebo vodní plocha, a mě už to nebaví. Po jednání s CHKO všechno ztroskotalo. Vodní plochu by mi povolili, ale rybník ne,“ dodává Školník.  

Neuměl jsem si to představit

Zhoršující se situaci se suchem potvrzuje i Pavel Žák, koordinátor budování tůní a sázení stromů z polického spolku Julinka. „Letošní sucha po celé České republice a v Evropě byly něco, co jsem si nikdy nedovedl představit, že nastane. Naštěstí v našem broumovském výběžku je situace o něco lepší, než co jsem měl možnost vidět jinde. Tam veliká část vegetace neměla šanci na běžný vývoj a například listí ze stromů opadávalo suché, i když bylo stále zelené. O vodních tocích a ostatním ani nemluvě. Sucho u „nás“ vidím na obhlídkách tůní, které mají nejnižší hladiny od doby, co je pozoruji,“ říká Pavel Žák, který se začal o zádrž vody v krajině zajímat zhruba před dvaceti lety, kdy s oblibou chodil na přírodopisné vycházky a sledoval podobně zaměřené pořady. V roce 2016 se na svém zemědělském pozemku po dědovi rozhodl, že vybuduje první tůně a od té doby jich má „na kontě“ kolem sedmdesáti.

„Někdy za námi přišli sami místní zemědělci, že by na svém pozemku nějaké tůně rádi měli. Ve zbylých případech jsme objevili vhodné místo a majitele kontaktovali, zda by o tůně měli zájem. Nyní již řeším projekty i mimo náš kraj a pomáhám budovat tůně v krajích, kde s tím nemají zkušenosti,“ dodává Žák. Kromě budování tůní se spolek Julinka věnuje také výsadbě stromů a alejí, které zádrži vody v krajině hojně napomáhají.

Článek vznikl ve spolupráci se Strategickou radou regionu Broumovsko, která se zádrží vody v krajině dlouhodobě zabývá. Aktuálně se jí věnuje v rámci projektu „Stěnava – Řeka, která nezná hranic“ financovaném Evropskou unií z programu Interreg Česko-Polsko.