Začaly senoseče. Životy srnčat zachraňují dobrovolníci s drony
Ve vysoké trávě na poli u Martínkovic se krčí malinkaté hnědooké srnče. Díky dobrovolníkům ze spolku „Za zvířata“ dneska při sekání louky nepřijde o život, ani nebude zmrzačeno. Na poli ho vypátral dron, a tak se včas dostane do bezpečí. Jak taková záchrana srnčat každoročně probíhá? A kolik se jich podaří zachránit?
.jpg)
Martínkovice, pět hodin ráno, pole zahalená mlhou. Skupina dobrovolníků tady už přes hodinu prozkoumává pole dronem. Dnes se má obrovská louka sekat žacími lištami, a tak se snaží pomocí termokamery vypátrat co nejvíce srnčat, která se tady schovávají ve vysoké trávě.
„Dron vzlétne, přepneme kameru do termálního režimu a na poli vyhledáváme bílé body, které mohou představovat srny, srnčata nebo jinou zvěř. Termovize ale nedokáže vždy jednoznačně rozlišit živé zvíře od jiných objektů, protože podobnou tepelnou stopu mohou vytvářet například hroudy hlíny nebo kravská lejna. Proto průběžně přepínáme mezi termální a optickou kamerou, abychom nalezené objekty mohli přesně identifikovat,“ popisuje využití dronu jeho pilot Martin Román. Třicetihektarové pole prozkoumává necelou hodinku.
„Vidím druhé srnče,“ hlásí za chvíli a posílá polohu srnčete na mobil Nikole Bašové, zakladatelce spolku Za zvířata z.s. Ta si spolu s dalšími dobrovolnicemi Míšou Petrovou a Hankou Horákovou nasadí na záda přenosnou textilní přepravku a vydává se do pole najít nahlášená srnčata. Cestou si natrhají čerstvou trávu, protože srnče se nesmí brát holýma rukama.
„Srnčata jsou malinká, někdy trvá hodně dlouho, než je v trávě najdeme. Pak je přendáme do přepravky, vystlané trávou, a umístíme je do stínu někde na okraji pole, tak aby na ně nepražilo sluníčko. Jakmile se doseče, traktorista nám dá vědět, a pokud nejede ještě nějaká obracečka, tak my vyrážíme a vypustíme je na nejbližší možné místo tam, kde byly nalezeny. Na posečenou trávu to být nemůže, kvůli dravcům, takže ideálně na kraj pole, do vysoké trávy. Srnky si je pak najdou, protože mají velmi silný mateřský pud – zapískají na sebe a každá srna pozná pískot svého srnčete,“ popisuje Nikola Bašová.
Právě ona stojí za založením spolku Za zvířata z.s., který vznikl v lednu 2025 a aktuálně sdružuje kolem dvaceti dobrovolníků. Jedním z nich je i Míša Petrová z Náchoda. „Vloni jsme tady na Broumovsku pomáhali s vyhledáváním srnčat jednou, jinak chodím spíš blíž u nás. Kvůli práci se k tomu člověk bohužel tak často nedostane, ale dneska se to konečně podařilo. Myslím si, že ta zvířata si nezaslouží, aby je hned na začátku života rozsekala sekačka,“ vysvětluje Míša, proč se k dobrovolníkům přidala.
Stále hledáme dobrovolníky, kteří by nám chtěli pomoci, hlavně piloty dronu.
Spolek Za zvířata funguje už druhým rokem. „Původně jsem ho vůbec zakládat nechtěla, protože to obnáší spoustu administrativy, vedení účetnictví a podobně, ale potom nám vlastně nic jiného nezbylo. Naší hlavní činností je záchrana srnčat při senosečích, občas sebereme a veterinárně ošetříme třeba i nějakou toulavou kočku, minulý rok jsme takhle zachránili i tři kozy,“ směje se Nikola Bašová a dodává: „Stále hledáme dobrovolníky, kteří by nám chtěli pomoci, hlavně piloty dronu. Jestli někoho baví létání s dronem, tak určitě uvítáme další členy. Rádi bychom se rozrostli.“
Dva drony s termovizí zakoupil spolek díky veřejné sbírce. Ta už sice skončila, spolek je ale možné podpořit na transparentním účtu. Za vybrané peníze se nakupují přepravky, rukavice, sítě na chytání nebo podběráky na větší srnčata. Pokud by se podařilo vybrat další peníze, spolek by rád dokoupil více dronů.
„Díky novým dronům jsme se mohli rozdělit při hledání na dvě party a stihneme tak najít více srnčat. Začátek žací sezóny začal minulý týden, teď se to nejvíc rozjíždí. Vyjíždíme téměř každý den skoro měsíc v kuse. Za ten týden, co jsme teď začali, jsme našli dvaadvacet srnčat, dneska dalších šest. Vloni jich bylo kolem šedesáti,“ vypočítává Nikola.
Podle jejích slov nejvíc záleží na tom, jak svědomití farmáři a zemědělci jsou. „Někteří nám volají dopředu a sekání nahlásí. Sami se nám svěřují, že v době senosečí nespí. Vědí, že ta srnčata posekají, protože nemají prostředky na to, aby louky zkontrolovali. Drony k dispozici nemají a procházet to v rojnici se psy nemá takový efekt, protože srnčata jsou tak strašně malá, že klidně stojíte vedle nich a vůbec je nevidíte,“ vysvětluje zakladatelka spolku.
Někteří ze zemědělců podle ní sekání bohužel neohlašují, a to i přesto, že je to jejich zákonná povinnost. „Je to škoda, protože stačí zvednout telefon a dát nám vědět. My to všechno děláme zdarma a v rámci vlastního týmu, takže zemědělce to nic nestojí, a navíc by se tak dalo zachránit daleko víc srnčat.“
