Jsme pro lidi záchytný bod, snažit se ale musí také sami, říká vedoucí Úřadu práce
O podpoře, kterou Úřad práce dokáže poskytnout lidem znevýhodněným na trhu práce, ale i práci s lidmi s nízkou kvalifikací, mladými ze sociálně znevýhodněného prostředí či rovnou s celými rodinami jsme hovořili se Zuzanou Dýmovou, vedoucí Úřadu práce v Broumově. „Myslím si, že spíš než nás by bylo potřeba podpořit podnikatele a zaměstnavatele. My s našimi klienty do určité míry dokážeme spolupracovat, ale myslím si, že potenciální zaměstnavatelé by mohli být například státem nějak zvýhodněni, pokud zaměstnají člověka z Úřadu práce. Tím by mohli získat určitou motivaci, aby dali šanci dlouhodobě nezaměstnanému uchazeči,“ říká žena, která v broumovském úřadu pracuje již od roku 1997.
.jpg)
Mimo činnost Úřadu práce se snažíme lidem pomáhat i v sociální oblasti. Zuzana Dýmová.
Jaký druh podpory jste schopni poskytnout zde na pobočce v Broumově lidem s nějakým druhem znevýhodnění? Mám na mysli například osoby se zdravotním postižením, ženy s malými dětmi, osoby ze sociálně vyloučených či odlehlých lokalit, čerství absolventi nebo naopak lidé v předdůchodovém věku.
V současné době nabízíme zařazení do projektů, které máme rozdělené podle věkových skupin. První skupina spadá pod projekt „Záruku pro mladé“ cílící na klienty do 30 let. Na ně navazuje projekt „Nová etapa“ (NOE) pro věkovou kategorii v produktivním věku a lidem starším 55 let je určený projekt „Věk není překážkou“. Máme také projekt pro osoby se zdravotním postižením nebo pro skupiny osob s kombinací vícero druhů znevýhodnění. Pokud člověk splňuje podmínky vstupu do projektu, zařadíme ho po dohodě s projektovými pracovníky a oni s ním dále pracují. Tyto projekty jsou cíleny především na klienty s kombinovaným znevýhodněním, který jim ztěžuje přístup na trh práce (věk, nízká úroveň vzdělán apod.).
V současnosti ještě pilotujeme nový nástroj, tzv. integrační pracovní místo, v rámci kterého se kromě dotovaného pracovního místa klientovi poskytují i integrační aktivity (zejména poradenství), v rámci kterých se řeší jeho sociální situace a cílem je klienta umístit na otevřený trh práce. To se může opět týkat osob se zdravotním postižením nebo lidí evidovaných na Úřadu práce po dobu 12 nebo 24 měsíců plus další znevýhodnění (např. péče o dítě, základní vzdělání, exekuce).
Jaký je další postup, pokud je člověk zařazen do některého z výše uvedených projektů?
Zhruba v polovině případů přijde klient sám, že si našel zaměstnavatele, který by měl zájem ho přijmout, ale má problémy s úhradou mzdy. Pokud klient splňuje určité podmínky, například patří do některé ze znevýhodněných skupin, je dlouhodobě u nás evidován a další – to se pro každý projekt mírně liší – může být napárován do projektu a následně jej čeká posouzení u schvalovací komise. Pokud je schváleno, Úřad práce vypomůže s tím, že po stanovený čas mzdu do určité výše dotuje. Jedná se zpravidla o dobu od 6 do 12 měsíců, opět v závislosti na projektu. Otázka ale je, co dál. Buď se zaměstnanec osvědčí natolik, že si ho tam nechají, nebo se nám navrátí zpět.
Bohužel v regionu je velmi malé množství zaměstnavatelů, kteří by měli zájem zaměstnávat znevýhodněné pracovníky.
Jaká je úspěšnost takových zaměstnanců?
V mnoha případech se vrací do evidence. Výhodou ale je, že získají alespoň praxi. Zároveň si mohou už během této doby shánět práci novou, protože od počátku vědí, že podpora je na dobu omezenou. A pokud člověk nastupuje do nového zaměstnání z předchozího, je to pro něj mnohem lepší start, než když přichází z Úřadu práce jako evidovaný uchazeč. Zejména pro mladé lidi do 30 let, kterým praxe chybí, to může být velkým přínosem.
Bohužel v regionu je velmi malé množství zaměstnavatelů, kteří by o to měli zájem. Dokážeme tak podpořit spíše jednotky lidí. Sama nedokážu pojmenovat, co je toho příčinou. Nemyslím si, že by to byla neochota, ale spíš o takové pracovníky není zkrátka zájem. Často se nám daří klienty zaměstnávat u obcí, například ve spolupráci s Technickými službami v Broumově, Meziměstí či Teplicemi nad Metují.
Která ze znevýhodněných skupin, o nichž jsme se bavili, je zde nejpočetnější?
Jde o klienty se základním vzděláním. Velký problém je, že i pokud se mladí lidé v nějakém oboru vyučí, tak v něm pak stejně nepracují. Dále je zde velké množství matek samoživitelek, pak klienti v hmotné nouzi a pak osoby se zdravotním znevýhodněním.
Chybí z vašeho pohledu pro lepší fungování Úřadu práce nějaká konkrétní pomoc od státu?
Myslím si, že spíš než nás by bylo potřeba podpořit podnikatele a zaměstnavatele. My s našimi klienty do určité míry dokážeme spolupracovat, ale myslím si, že potenciální zaměstnavatelé by mohli být například státem nějak zvýhodněni, pokud zaměstnají člověka z Úřadu práce. Tím by mohli získat určitou motivaci, aby dali šanci dlouhodobě nezaměstnanému uchazeči.
O jaký druh podpory je mezi vašimi klienty největší zájem? Jsou to například rekvalifikační kurzy?
Upřímně největší zájem je o samotnou práci než jakoukoli teoretickou podporu. Snažili jsme se nabízet základní kurzy finanční nebo počítačové gramotnosti, ale nesetkali jsme se s příliš velkým zájmem. Nicméně našim klientům rekvalifikace nabízíme. Rekvalifikační kurzy nejsou nárokové, schvaluje je komise, která posuzuje uplatnitelnost kurzu na trhu práce.
Kolik klientů máte v evidenci?
Máme v evidenci zhruba 900 klientů.
Programy, o nichž se bavíme, jsou zdarma?
Ano, pro klienty jsou tyto nástroje zdarma, pouze v případě některých rekvalifikací se po počítá s finanční spoluúčastí žadatele.
V rámci naší série Hlasy Broumovska jsme oslovili respondentku, která je zaměstnaná pod Technickými službami Broumov a za úklid ulic města si měsíčně vydělá 800 korun. Naše čtenáře takto nízká částka překvapila.
V tomto případě se nejedná o zaměstnání, ale o tzv. veřejnou službu, která je určená pro klienty, kteří jsou déle než šest měsíců v hmotné nouzi a touto veřejnou službou ve výši 20 nebo 30 hodin na měsíc si mohou navýšit své životní minimum.
Má takový člověk vůli a možnost vymanit se z této situace a dosáhnout na důstojněji placenou práci?
Bohužel ve většině případů tito lidé zůstávají lapeni v této situaci. Pozorujeme, že upadnou do jistého stereotypu a nechuti cokoli měnit. Na druhou stranu se i doptáváme paní Hejnišové, ředitelky Technických služeb nebo pana Radvanovského, vedoucího Technických služeb v Meziměstí, kdo se jim osvědčil a snažíme se pak takového člověka zařadit do projektu a posunout ho alespoň na chvíli na placené místo.
Co si myslíte, že by pomohlo vylepšit zaměstnanost na Broumovsku?
Řekla bych, že zóna, kde bychom mohli vytvořit nová pracovní místa. Nás ale limituje naše poloha. My jsme kontaktní pracoviště srovnatelné například s Jaroměří, ale ve skutečnosti srovnávat nelze. Jaroměř a okolí nabízí více pracovního uplatnění, lidé se odtamtud dostanou snáz do Náchoda nebo Hradce Králové. Pro naše klienty je v podstatě nemožné, aby dojížděli na Hradec.
Z 90 % řekli, že by se chtěli vrátit do školy, protože práce pro ně byla náročná a neměli potřebné návyky. Jenže v dalším studiu je bohužel nepodpořili rodiče.
Jaký očekáváte další vývoj?
Jsem zde od roku 1997 a nedávno jsem pro sebe bilancovala, že jsme s klienty vyzkoušeli už vše, co bylo v našich silách. V roce 2010 jsme měli například projekt, kam jsme zařazovali zejména mladistvé ze sociálně znevýhodněného prostředí, aby nebyli zbytečně na Úřadu práce, ale pokračovali ve vzdělávání nebo abychom je zaměstnali. Jednalo se o nadnárodní projekt, kam se zapojily další evropské země. Smyslem bylo sehnat zaměstnavatele a dát mladým lidem v projektu možnost rotovat mezi různými profesemi, třeba zahradnictví nebo ve výrobě. Na každé pozici strávili měsíc a mohli se pak rozhodnout, jestli chtějí v práci pokračovat nebo se vrátit do školy. Z 90 % řekli, že by se chtěli vrátit do školy, protože práce pro ně byla náročná a neměli potřebné návyky. Jenže v dalším studiu je bohužel nepodpořili rodiče.
V reakci na to jsme se rozhodli, že budeme pracovat s celými rodinami a vytvořili jsme si místní projekt Kruh, kam jsme zařadili celé rodiny. Ale opět bylo na nás sehnat zaměstnavatele, kteří by byli ochotni formou veřejně prospěšných prací nebo dotací na mzdu je přijmout. Měli jsme případ, kdy se nám podařilo zaměstnat celou čtyřčlennou rodinu, ale narazili jsme na tradiční rozdělení rolí. Měli dítě v mateřské školce a paní se nestíhala vracet dítě vyzvedávat, ale její manžel odmítl tuto roli převzít, protože z jeho tradičního pohledu se jednalo o ženskou práci.
Iniciovali jsme vznik Nábytkové banky. Za to jsme opravdu rádi.
A jakou strategii volíte nyní?
Snažíme se klientům poskytnout co nejširší pomoc, nicméně je potřeba, aby zodpovědnost za sebe převzal i samotný klient. Myslím, že fungujeme jako takový záchytný bod, kde klient může získat množství důležitých informací, dokážeme jej zabezpečit různými dávkami, případně poskytnout rekvalifikaci. Ale převážná část jeho úspěšnosti záleží na něm.
Mimo činnost Úřadu práce se snažíme lidem pomáhat i v sociální oblasti. Iniciovali jsme přes sociální komisi vznik nábytkové banky v Broumově. Za to jsme opravdu moc rádi. Největší poptávka je po bílé elektronice a dále postele, matrace a skříně. Nově jsme sociální komisi navrhli rozšíření nábytkové banky o sociální šatník. Nyní chystá sociální komise výzvu do zpravodaje, kromě nábytku a oblečení chceme vybírat i hračky a knížky.
Jak velký podíl vašich klientů tvoří lidé, kteří uprchli před válkou z Ukrajiny?
V tuto chvíli máme v evidenci do 30 občanů z Ukrajiny, kteří jsou práceschopní. Obecně se dá říct, že převážná většina se úspěšně uplatnila na našem pracovním trhu a sociální dávky jich nyní pobírá jen pár. Uprchlíci z Ukrajiny nemohou být zatím zařazeni do našeho sociálního systému, a proto u nás pobírají pouze tzv. humanitární dávku.
