„Práce je na Broumovsku dostatek,“ tvrdí šéfové firem

M. Mašková, P. Kultová, foto PK a archiv firmy Hauk

Středa, 18. prosince 2024

Sdílet na:

„Není tu práce, a když, tak je špatně placená,“ traduje se v regionu. „Naopak. Chybějí nám zaměstnanci,“ říkají ředitelé velkých a středních podniků. Právě kondice a stabilita těchto firem silně ovlivňuje zaměstnanost a trh práce na Broumovsku. Daří se jim najít dostatečně kvalifikované zaměstnance a jak vidí budoucnost svého podnikání?

„Práce na Broumovsku je jednoznačně dostupná. Svědčí o tom i čísla – nezaměstnanost se v Královéhradeckém kraji aktuálně pohybuje okolo 3 %. Je to tedy především zásluhou Škoda Auto a návazných továren, které jsou v okolí, ať už to je Saargumi Červený Kostelec, my, Continental Adršpach a další. Takže rozhodně si myslím, že lidi mají kde pracovat,“ říká Petr Hauk, majitel společnosti Hauk s. r. o., která sídlí v Polici nad Metují a za poslední roky prošla prudkým rozvojem. Stejně jako řada dalších představitelů místních podniků tak vyvrací běžně tradované tvrzení, že v regionu není práce.

„Svědčí o tom i to, že když jakákoli firma vydá nějaký náborový leták nebo se snaží pomocí personalistů sehnat zaměstnance na jakoukoli pozici od dělnické až po technicko-hospodářské pracovníky nebo po inženýry a konstruktéry, tak se přihlásí jednotky lidí a v mnoha případech nula. Problémem je tedy jednoznačně nedostatek zaměstnanců,“ říká Petr Hauk, jehož společnost zaměstnává v polickém závodě celkem 700 lidí. Většina zaměstnanců pochází z vesnic a měst na Broumovsku, část jich dojíždí z dalších měst v okrese Náchod, některé specializované profese však firma stahuje z celé republiky. „Na specifické pozice se snažíme nalákat lidi i z druhého koutu republiky, máme tady třeba pracovníka z České Lípy, z Vysočiny i odjinud,“ vysvětluje Hauk.

Dříve typicky textilní region se po pádu komunismu proměnil – z textilního průmyslu zde zůstala z velkých podniků jen tradiční Veba, která sama bojovala v posledních letech o existenci. Vedle ní tu existují i menší textilní podniky jako například Frolen Stárkov či Textil Zítka z Police nad Metují. Zásadními zaměstnavateli v regionu (v okrese Náchod) jsou však dnes firmy, která vyrábějí nejrůznější díly pro automobilový průmysl – Continental Adršpach, Hauk nebo Saargumi Červený Kostelec, Rubena Náchod.  Dále jsou tu na místní poměry středně velké podniky jako je Hobra Školník, Bazény Machov, Microtherm, Z-Trade, Hašpl, Mycomedica, Kvíčerovská Pekárna, Proma Reha nebo teplická Natura ve vlastnictví Coca-Coly, z nichž každý přímo v regionu zaměstnává zhruba do stovky lidí. A vedle nich zde působí řada malých firem zaměstnávajících nižší desítky či jednotky lidí.

Odraz ode dna

Vedle silného zastoupení automotive průmyslu sídlí v regionu také tradiční český výrobce nemocničních lůžek a dalšího vybavení pro zdravotnická zařízení, firma Proma Reha s výrobním závodem v Meziměstí. Jako první v postkomunistických zemích začala v 90. letech vyrábět plně elektricky polohovatelná lůžka, která dnes z poloviny vyváží do severní a východní Evropy, severní Afriky či na Blízký východ. V současnosti zároveň skladuje lůžka, která spadají pod státní hmotné rezervy pro nenadálé krizové případy.

Firmu založil Zdeněk Jakubský, který ji v době pandemie předal svému synovi Radkovi Jakubskému. Zdražení energií a oslabení obchodu po covidu přivedlo firmu do značné ekonomické krize a hrozilo její uzavření. „Letošní rok byl zlomový a bylo potřeba najít nového investora, což se také podařilo. Většinovým vlastníkem se stala ostravská VCL Group Martina Peciny, bývalého ministra vnitra, která spojuje asi 20 firem. Krizi si podařilo zažehnat a firma je nyní opět na vzestupu,“ vysvětluje Jan Kusněř, současný výkonný ředitel Promy a doplňuje: „Firma byla nabízená k investování, přičemž vedení společnosti VCL Group usoudilo, že nabízí dobrý výrobek, který se dá dobře uplatnit a je mezinárodně konkurenceschopný. Vzhledem k tomu, že VCL Group působí po celém světě, viděla tu potenciál. Nejdřív bylo ale potřeba firmu dofinancovat a dát systém a řád do výroby a produktivity. To se podařilo a firma se opět staví na nohy.“

Před krizí dávala Proma Reha práci 180 lidem, dnes je to 116, z nichž většina je v Meziměstí, malá část pak spadá pod Českou Skalici. „Snažíme se měnit naši image v regionu, která v posledních letech trochu utrpěla. Poslední dva tři roky chyběly zakázky a peníze na rozvoj, lidi se začali bát o práci a odcházeli. To se teď mění. V současnosti jsme většinu volných pozic obsadili, někdy přijímáme i staronové zaměstnance. Dál ale hledáme pracovníky ve středním managementu čili kvalifikovanější pozice s maturitou jako konstruktér nebo technolog,“ doplňuje Kusněř.

Přijdeme o Poláky?

Zahraniční zaměstnanci – především z Ukrajiny a Polska – tvoří důležitou část pracovníků v každé zdejší továrně. Podle Petra Hauka se jich v Broumovském výběžku pohybují tisíce. „Jen my máme 350 zahraničních zaměstnanců z Polska a Ukrajiny. Ostatní firmy to mají podobně,“ popisuje zkušenost výrobních podniků jako je Continental, Hobra Školník, Rubena, Atas, Ametek, Saargumi a dalších. „Také my zaměstnáváme 50 polských pracovníků, převážně na třídění textilu,“ říká Pavel Hendrichovský, předseda středně velké firmy, sociálního družstva Diakonie Broumov, která sváží z celé republiky k dalšímu použití odložený textil a v loňském roce přišla s přelomovým patentem na jeho další využití pro stavební a izolační desky. „Když hledám šikovného svářeče, je mi jedno, zda je z Polska nebo z Čech, ale tady na Broumovsku žádného volného a kvalifikovaného svářeče sehnat nedokážu, proto nabíráme polské zaměstnance,“ potvrzuje trend Jan Kusněř, jehož Proma Reha zaměstnává přes 20 Poláků.

Polští pracovníci dojíždějí na Broumovsko z příhraničních oblastí jako je Valbřišsko a Kladsko, ukrajinští zde přímo žijí. „Jejich časté ježdění eliminujeme trošku tím, že jedeme v nepřetržitém provozu. To znamená, že Poláci nejezdí pětkrát týdně, ale třikrát, pracují dvanáctky, což je pro ně výhodné. Jednak proto, že neprojedou tolik peněz a samozřejmě mají víc volna,“ vysvětluje Hauk a dodává: „Dnes už to není jednoduché ani s ukrajinskými pracovníky, kteří jsou vybíraví, nevezmou kdejakou práci, a navíc mají volné pole působnosti po celé Evropské unii. Pokud jim známí nebo příbuzní zavolají, ať jdou pracovat do Německa za vyšší mzdu, seberou se a druhý den je nevidíte,“ popisuje Hauk.

Místní firmy mají také jednu společnou obavu – zda v blízké budoucnosti nepřijdou i o pracovníky z Polska. „Velkou hrozbou je pro nás nyní rostoucí životní úroveň v sousedním Polsku, díky které rostou tamní mzdy. Už teď vidíme, jak se proměňuje průmyslová zóna ve Valbřichu,“ upozorňuje Petr Hauk na hrozící odliv polských zaměstnanců, kteří jsou zatím nuceni dojíždět za prací do Čech. Podle něj je reálné, že automobilový průmysl začne vzkvétat i za hranicemi, například v okolí Kladska.

„Jestli Polsko začne opravdu významně růst, bude podporovat i svoje příhraniční regiony. Brzy tu za hranicemi mohou vyrůst tři, čtyři další velké podniky,“ potvrzuje tuto možnost Vojtěch Školník, ředitel společnosti Hobra Školník, jež v Broumově vyrábí filtrační desky a zaměstnává okolo 80 lidí, část z Polska. Případný rozvoj polského pohraničí podle něj může významně změnit zdejší situaci. Na otázku, zda očekávají, že místní obyvatelé by naopak začali jezdit za prací do Polska, a tím by se nedostatek pracovníků v místních továrnách ještě prohloubil, odpovídají ředitelé Školník i Hauk shodně: „Zatímco Poláci jsou ochotni cestovat za prací i po Evropě, Češi příliš nikam za prací jezdit nechtějí.“

Vyšší platy a bydlení

Práce je tu mnohem hůře placená, zaznívá z úst zdejších obyvatel. „Tak to platí stoprocentně,“ potvrzuje Petr Hauk. Pokud dojde ke srovnání v jednotlivých odvětvích, ukáže se, že pohraniční region nemůže lidem nabídnout takové platy, jaké mají lidé například ve Středočeském kraji, ale i jinde. „Holt jsme zpracovatelský průmysl a jsme dodavatelem pro Škoda Auto. Je tedy jasné, že v závodech ve Vrchlabí, Mladé Boleslavi či Kvasinách budou vždy vyšší mzdy, než můžeme nabídnout my, jako jejich dodavatelé. Tak to prostě je,“ vysvětluje.

Nástupní platy seřizovačů či vedoucích směn se ve firmě Hauk pohybují okolo 40 tisíc. Dělníci pak pracují v úkolové mzdě. Podle Petra Hauka záleží jen na nich, kolik si vydělají. „Jsou tu obrovské rozdíly. Máme pracovníky, kteří plní normy na 60 % a máme pracovníky, kteří je plní na 140 i 150 %. Není problém, aby si pracovník ve výrobě vydělal i 50 tisíc hrubého, záleží jen na jeho šikovnosti a přístupu k pracovní době a podobně,“ říká a zároveň upozorňuje na poměrně vysoké procento lidí v exekucích. Ti potom nemají žádný zájem na tom, aby si vydělali více peněz, když jim je exekutoři stejně strhnou.

Výše platů však samozřejmě ovlivňuje úspěšnost firem v získávání pracovníků do specifických profesí. „To, že obecně odezva na naše pracovní nabídky není příliš velká, je dáno tím, že mzdy leží pod celorepublikovým průměrem,“ upřesňuje Jan Kusněř z firmy Proma Reha. „Teď jsme měli štěstí, že jsme právě sehnali dva nové inženýry, kteří se do tohoto regionu přistěhovali z Prahy. Jinak u kvalifikovanějších pozic bychom rádi pomohli s hledáním bydlení,“ říká Kusněř a naráží tak na další významný benefit, jímž mohou firmy u potenciálních zaměstnanců uspět.

Kromě ubytoven firmy většinou pomáhají hledat zaměstnancům ve specifických a nedostatkových pozicích nájemní byty v okolních městech, ale i penzionech. Často je to pro podniky finančně náročné a složité, neboť nabídka ubytování je poměrně nízká. „I já sám bydlím v pronajatém bytě v Hronově,“ přiznává ostravský rodák Kusněř.

Průmyslové parky jako řešení?

Broumovsko patří počtem lidí v produktivním věku k nejmenším trhům práce v Královéhradeckém kraji. Velikost pracovního trhu je také přímo propojená s potenciální nabídkou pracovních míst. Z hlediska velkých zaměstnavatelů je totiž spíše riskantní investovat do regionů s menším pracovním trhem. Existuje řešení, které by dokázalo tento bludný kruh rozetnout?

„U nás, když se zavřely šachty, bývalé horníky absorbovaly tisíce menších firem, osvědčily se nám v tom zejména průmyslové parky. Tady ale chybí potřebný přístup po dálnici, která končí před Náchodem – což je ale zároveň místo, kde by potenciálně průmyslový park vzniknout mohl. Investoři hledají místa, kde je dostatek lidí, přístup po dálnici a dostatek energie,“ vysvětluje své stanovisko Jan Kusněř a dodává: „Broumovsko si zaslouží kvalitní a dostupnou zaměstnanost, ale je potřeba k tomu vytvořit podmínky. Pokud podniky sídlí ve starších nebo historických budovách, jako je ta naše, je nesnadné je například vytápět. Kdyby se postavila nová, lehká, zateplená konstrukce, provoz by byl ekonomičtější…“

Vznik případného průmyslového parku sebou nese ovšem mnohá „ale“. Pokud už nyní firmy řeší nedostatek českých pracovníků, museli by v nich pracovat opět zahraniční dělníci. A to může být problém. „Vidím to tak, že i my budeme zaměstnávat lidi z dalších zemí, než je Polsko či Ukrajina, mohou to být i lidé ze zemí třetího světa či z Asie. Ve škodovce v Mladé Boleslavi třeba už dnes běžně pracují Indové. To je trend, který k nám nejpozději do pěti let také přijde,“ říká Petr Hauk.

Příchod zahraničních dělníků může být pro místní lidi problém. Už nyní se objevují protiukrajinské postoje, postoj k Polákům je mezi místními též rozporuplný. „Ze začátku měli někteří naši zaměstnanci obavy ze spolupráce s Poláky, především kvůli jazykové bariéře,“ popisuje svoji zkušenost David Pancner, ředitel firmy Microtherm, která v Polici nad Metují vyrábí pojistky do elektrických zařízení a zaměstnává 60 lidí, přičemž jen dva jsou z Polska. Firma však plánuje začátkem roku 2025 rozšíření a pokud nenajde dost českých pracovníků, určitě zaměstná další pracovníky z Polska. O zaměstnání Ukrajinců firma neuvažuje vzhledem ke konfliktu mezi Čechy a Ukrajinci, který v Polici nad Metují proběhl letos v létě. Problémy soužití ve městech mezi Čechy a nově příchozími zaměstnanci z dalších zemí řeší už dnes například Karlovarský kraj či východočeská Přelouč.

Otázkou pro zdejší firmy tak zůstává, kde hledat pracovníky, které by si tzv. vychovali a neměli problémy s vysokou fluktuací, jako je tomu dodnes. Jednou z cest by mohla být spolupráce se školami. „Spolupracujeme s Centrem odborné přípravy Hronov, kde jsou pozice jako nástrojář. Už jsme u nás úspěšně umístili několik studentů z této školy, ale jsou to jednotky,“ vysvětluje Petr Hauk, který upozorňuje na to, že studentů je na všechny podniky v okolí zoufale málo. „Dřív tam byly tři třídy, dneska je jedna. Vyjde z ní 20 studentů, z toho pět zůstane u oboru. Pak ještě záleží na tom, odkud je. Většinou se chce vrátit domů, což může být Jaroměř, Nové Město či jiné místo.“

„Dříve jsme se školami spolupracovali, v ekonomicky špatné situaci jsme od toho ustoupili, ale máme v plánu spolupráci zase obnovit. Abychom mohli nalákat někoho mladého po škole, musí mít podnik perspektivu a my ji teď opět tvoříme. Myslím, že příští rok bychom mohli být schopni obejít školy a mít jim co nabídnout,“ dívá se optimisticky do budoucna ředitel firmy Proma Reha Jan Kusněř.

Článek vychází jako součást tematického projektu „Adresa: Periferie. Jak ovlivňuje kvalita života na Broumovsku pohyb lidí“, který podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky. Editorka: Hana Valentová. Závěrečný díl celé série.

FOTO a GRAFY zleva: Data zaměstnanosti; Významní zaměstnavatelé v ORP Broumov; výrobní závody Hauk s. r. o.; Proma Reha Meziměstí