Nejsem zastáncem turismu

Michaela Mašková, foto archiv L. Novotného

Středa, 9. října 2024

Sdílet na:

Celý život žije na Broumovsku. Vyučil se soustružníkem a tomuto oboru se s chutí věnuje celý svůj život. Nikdy neměl problém najít zaměstnání, ale jeho starší dcera už odešla za prací do Prahy. Na Broumovsku ho trápí nedostatek cyklostezek a příliš velké množství turistů. „Já osobně bych Broumovsku přál méně turistů, protože si myslím, že kde je hodně turistů, trpí tím příroda. To je ten důvod, proč mi tady turisti vadí,“ říká Leoš Novotný (51) z Broumova.

Jaký je váš příběh?

Narodil jsem se v Broumově a chodil jsem na ZŠ Hradební, poté jsem šel na střední školu do Nového Města nad Metují na obor obráběč kovů / soustružník. Po vyučení jsem se vrátil do Broumova. Během života jsem žil s rodiči v Otovicích, dále v Hejtmánkovicích, a nakonec jsme s rodinou koupili domeček v Broumově a zůstali jsme tady.

Po škole jsem nastoupil do Stavostroje, což byla pobočka novoměstské firmy v Broumově. Ta však během půl roku ukončila provoz, nastoupil jsem tedy do Hynčic, kde jsem vystřídal Meoptu, Adast a Broumovské strojírny. V těch jsem strávil 26 let. Nakonec jsem v Broumově nastoupil do malé firmy LPV Kovo, kde je nás sedm zaměstnanců. Strojařinu dělám celý život a baví mě to. Jedinou pauzu v zaměstnání jsem měl půl roku během covidu.

Napadlo vás někdy, že byste žil jinde?

Asi ne. Spíš, že bych šel někam za prací. Mám to tady rád, mám rád zdejší přírodu. Ta je pro mě spolu s rodinou nejdůležitější. Odsud se mi nechce. Jezdím hodně na kole, chodím rád pěšky i na běžkách. Teď se to tady horší, nejsem zastáncem turismu, rád se toulám sám. Nepotřebuju k tomu žádné lidi, kterých tu v krajině bohužel přibývá.

Jaké jsou vaše rodinné kořeny?

Moji předci sem přišli až po válce – jedna rodina přišla z Hradce Králové a druhá z Krkonoš, což tedy není nijak daleko. Už moje babička s dědou tu zakořenili, stejně tak rodina mojí ženy. Jsme tu tedy tři generace, máme tu kořeny. Jsme Broumováci.

Kdybyste měl pojmenovat hlavní hodnotu, kterou pro vás Broumovsko má, co to bude?

Určitě příroda a rodina. To jsou základní dva body, které mi k životu stačí.

Jste tu celý život, máte příležitost pozorovat, jak se Broumov a Broumovsko proměňuje. Mohl byste to nějak popsat?

Proměňuje se kvůli turismu. Ještě v 90. letech Broumov skoro nikdo neznal. Kvůli médiím je dneska mnohem známější, turismus tu obrovsky vzrostl. Také se mění krajina, ale za to si asi můžeme sami. A Broumov konkrétně? Tak třeba v 90. letech tu bylo deset hospod, dneska tu jsou čtyři. To je ale také lidmi, mladá generace do nich tolik nechodí. My jsme byli jiní. Kultura tu podle mě byla před tím i teď, nemyslím si, že to nějak vzrostlo. Vznikly tu nové obchodní řetězce a některé malé obchody zanikly, některé se však dosud drží. Pozoruju, že lidé, kteří začali v 90. letech podnikat a otevřeli si obchod, dneska stárnou a nemají, kdo by je v jejich činnosti vystřídal. Na náměstí budou za chvíli prázdné obchody. Otázka je, zda je to tím, že se neuživí, nebo že přicházejí do důchodového věku a už nemají sílu v tom pokračovat. Zároveň mladí v tom pokračovat nechtějí, nic je tu asi extra nedrží.

Jak je to ve vaší rodině?

Mám dvě dcery a ta starší, které je 23 let, už odešla a žije v Praze. Mladší je 14 let a je v deváté třídě. Příští rok půjde na střední.

Proč dcera odešla do Prahy?

Studovala ve Velkém Poříčí na polygrafické škole, ale pak tady nenašla uplatnění ve svém oboru. Chvíli zkoušela pracovat v Continentalu, ale pak se našla v pečení dortů. Našla si práci v Praze a věnuje se cukrařině. Kdyby mi někdo před dvěma lety řekl, že bude dělat cukrářku a bude ji to bavit, tak mu neuvěřím.

To je dnes docela časté, že člověk vystuduje nějakou školu, a nakonec se živí něčím jiným, nepřijde vám?

No ano, takových lidí, jako jsme my, kteří vystudovali jeden obor a dělají to celý život, už je dneska málo. Možná jsem měl štěstí, že jsem začal v Hynčicích a práce mě bavila. Možná jsem měl štěstí i na práci, protože proč bych odcházel, když mě to těšilo. Přijde mi důležité, aby si mladí našli to, co je baví. Škola není až tak důležitá.

Měl jste někdy problém najít na Broumovsku práci?

Ne. Čtvrt století jsem ji hledat nemusel – a pak, když to bylo třeba, jsem nového zaměstnavatele našel hned. Možná, že za prací bych někam i dojížděl, ale naštěstí jsem nemusel.

Nemyslíte si, že by se tu vaše dcera jako cukrářka uživila?

To je možné, ale musela by začít podnikat.

Jak jste jako rodina vnímali její odchod?

Šla si za tím, co se jí líbí. Když se jí naskytla takováto příležitost v Praze, tak jsme ji podpořili.

Řekl byste, že je tady pro mladé málo příležitostí?

Myslím, že ano. Nesmějí se pak bát a začít v něčem podnikat. Řekl bych tedy, že mladí spíše utíkají. Nemůžu to posoudit podle dětí mých známých, mají spíše mladší děti, které zatím studují. I když třeba dcera mého kamaráda vystudovala medicínu, takže ta tu nezůstala.

Zmínil jste, že vaše mladší dcera bude letos hledat střední školu. Jaká je tu podle vás nabídka?

Pro holky ani ne, pro kluky je to lepší. Nemluvím tu o gymnáziu, nejsem toho velkým příznivcem. Byl bych raději, kdyby si našla střední školu s nějakým zaměřením. Dcera se nyní zamilovala do bylinkářství, hledáme tedy zahradnickou školu. Jednu jsme našli v Kopidlně, druhou v Novém Jičíně. Ani nevím, zda bych chtěl, aby tam chodila, je to dost daleko. Nyní nás to rozhodnutí čeká, budeme jezdit po veletrzích s nabídkou škol a vybírat.

Znamená to, že pokud děti chtějí na konkrétní školu, čeká je přes týden internát?

Do škol až k Náchodu lze jezdit denně. Já jsem třeba v Novém Městě už zůstával na internátu. V 90. letech jsme měli štěstí, že učební obory byly preferované – znamenalo to jízdné i internát zdarma, někde se dávalo i kapesné a další výhody, rodiče to nic nestálo. Nyní se k tomu školy zase vracejí, protože na učňovské obory a řemesla nechce nikdo chodit.

Co je podle vás palčivým problémem na Broumovsku?

Já jezdím hodně rád na kole a velice mi tady chybějí cyklostezky. Lákají k nám na to turisty, ale těch cyklostezek tu moc není. Chápu, že přes Broumovské stěny cyklostezku nevybudujete, ale i tak. Váznou i cyklistické pruhy na silnicích, například na silnici přes Pasa – už několikrát ji opravovali, ale že by tam udělali pruh pro cyklisty, to je nenapadne. Takže mluvím i o řešeních pro cyklisty na cestu do práce, aby mohli lidé jezdit bezpečně. Líbí se mi i cyklostezky, které byly udělány třeba z Adršpachu do Teplic nad Metují vysypané pískem, nemusí to být hned asfalt.

Vždycky mi přišlo, že se tady na Broumovsku hodně peněz cpalo do fotbalu, ale na ostatní sporty se moc nemyslelo. Vezměte si, že Broumov nehraje žádnou vysokou ligu a máme tu tři hřiště – tréninkové, hlavní, a ještě s umělou plochou. Víceúčelové hřiště je v každé vesnici, což mi přijde skoro zbytečné.

Napadlo vás, že byste se mohl například do budování cyklostezek nebo něčeho dalšího zapojit?

Spíš ne. I když jsem teď uvažoval, jestli se nezapojit do klubu broumovských turistů (Klub českých turistů Broumov). Většina jeho členů už jsou senioři. Dříve zdejší turisti pořádali třeba zimní Běh Emericha Ratha, ale v posledních letech jsou špatné sněhové podmínky… To je však jediné, o čem přemýšlím, že bych se do toho zapojil. Nemám ale rád schůzování, papírování... Nevadilo by mi dělat značky, brigádničit, čistit les apod. Jsem spíš samotář, nechci být organizovaný.

Jak vnímáte situaci se zdravotní péčí?

To je problém. Zubaře na Broumovsku neseženete, většina zubařů je v důchodovém věku, lidi musejí jezdit do Hradce Králové. Také s oftalmology je to složité, například v Polici či Náchodě už neberou nové klienty. Samozřejmě základní péče jako praktiční lékaři nebo ambulance v broumovské nemocnici fungují a skvělá je taky rychlá záchranná služba. Chybějí tu však specialisté. Někteří lidé už jezdí k zubaři nebo pro brýle do Polska. Naštěstí se s Poláky domluvíme. Špatné by bylo, kdyby tady skončila nemocnice.

Co byste přál Broumovsku?

Já osobně bych Broumovsku přál méně turistů, protože si myslím, že kde je hodně turistů, trpí příroda. To je ten důvod, proč mi tady vadí. Dříve, když jsem šel do stěn, šel jsem půl dne a nikoho nepotkal. Dneska tam jsou všude lidi. Ale řekl bych, že to není ani tak propagací Broumova, ale že za to mohou sociální sítě. Před deseti dvaceti lety tady bylo výrazně méně turistů. Navíc podle mě turisté zase nejsou takovým přínosem – vydělají si na nich jenom ti, kteří mají penzion, restauraci, možná nějaké potraviny. Já jsem koneckonců nebyl ani zastáncem úsilí Broumova stát se Evropským hlavním městem kultury.

Proč? Myslíte, že by se město proměnilo?

Určitě. Nasypaly by se sem sice nějaké peníze, ale jestli by to pomohlo, to nevím. Kultury je tady dost – občas je tu divadlo, hudba, začíná kino. Jsou tu koncerty po kostelích, v klášteře atd.

A kromě turistů se vám tady žije dobře?

Ano. Nabíjí mě příroda. Také jsem moc rád, že jsem blízko svým rodičům, kteří už jsou starší a můžu se o ně postarat. Není nad to, když to dítě může pro rodiče udělat.

Rozhovor vychází jako součást tematického projektu „Adresa: Periferie. Jak ovlivňuje kvalita života na Broumovsku pohyb lidí“, který podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.

Editorka: Hana Valentová