S Jaroslavem Šefcem, broumovským rodákem, podnikatelem a inovátorem, o jeho fotovoltaickém dobrodružství

Fotovoltaika je zajímavá, ale pro běžného člověka možná vcelku vzdálená. Jak jste se k ní dostal vy?

Vždycky mě lákalo pracovat v cizině, takže jsem po škole strávil deset let prací po celém světě, kde jsem si vydělal slušné peníze. Najednou mi však bylo čtyřicet a já postupně začal hledat cestu, jak se vrátit zpátky do České republiky a uživit svou rodinu. S partnerkou jsme v té době měli malé miminko a chtěli se již usadit.

Cestu jsem našel právě v investicích do fotovoltaiky. Můj tchán provozoval dvě malé vodní elektrárny už od devadesátých let - vyráběl čistou zelenou elektřinu z vody a částečně tím živil svoji rodinu. Tento přístup mě velmi zaujal a v roce 2008 jsem se rozhodl vybudovat solární elektrárnu s podporou státu.

Nejdříve jsem dále pracoval v zahraničí. Zároveň jsem začal vyřizovat stavební povolení, nákup pozemku, úvěr a jiné nezbytné věci. S novým společníkem, dnes už kamarádem Karlem Franzem, jsme naši společnost nazvali B2B. To znamená "Back to Broumov" neboli "Zpátky do Broumova".

Jaké byly podnikatelské začátky?

Až příliš těžké. Během vyjednávání s bankou jsme zjistili, že nemáme dost peněz pro začátek. Vlastnil jsem s partnerkou jeden byt v Brně, a tak jsme ho prodali. Byla to pro nás jediná možnost, díky které jsme měli dost prostředků na výstavbu menší solární elektrárny o výkonu 426 kilowattů.

Pak už vše šlo bez problémů?

Naopak. Největší stres přišel teprve těsně před spuštěním elektrárny. Při podpisu úvěrové smlouvy jsme museli podepsat bance bianco směnku. To znamená, že náš veškerý majetek byl v ohrožení. Připojili jsme se 23. prosince 2009, 7 dní před finálním termínem bez jakýchkoliv známostí či nekalých praktik. Byl to běh proti zdi a slušný adrenalin. Podle hesla: "Co Tě nezabije, to Tě posílí".

V Česku mají v očích lidí podnikatelé ve fotovoltaice vcelku špatný obraz. Dotklo se vás to také?

Samozřejmě. Víte, když jsme elektrárnu dostavěli, byl jsem opravdu pyšný. Pak jsem však začal v médiích zjišťovat, že jsem "solární baron" a skoro to vypadalo, jako bych někoho okradl. Dodnes si neumím odpovědět na otázku, co jsem vlastně udělal špatně. Vydělal jsem peníze a stát mě poprosil, abych je vložil do zelené energetiky. A když jsem to udělal a zastavil kvůli tomu veškerý svůj majetek, tak to najednou vypadá, že bych se za to měl stydět.

Byla pro vás investice do solární elektrárny alespoň finančně výhodná?

První dva roky po spuštění velmi dobře svítilo slunce, a tak jsme bez problémů spláceli úvěr bance, byť na nás byla uvalena dodatečná 26% daň. Třetí rok jsme takové štěstí na slunce neměli, a tak jsme museli dát do firmy další dodatečné vlastní zdroje. Přiznávám, že dnes je naše malá fotovoltaická elektrárna vítaným přivýdělkem do rodinného rozpočtu. Kdyby k tomu ještě byla jistota investorského prostředí, neměl bych si na co stěžovat.

Jak vidíte následující roky? Svítá solárům na lepší časy nebo je spíše před bouří?

Po pravdě, spíše ta druhá možnost. Ani po deseti letech provozování totiž nevím, jak, kdy a kolik nám vlastně stát zaplatí za elektřinu o kterou nás prosil, abychom ji vyráběli. A k tomu teď přichází vládní novela zákona o podporovaných zdrojích, která zase mění pravidla jako už tolikrát v minulosti. Je to jako byste nastoupili do práce a dohodli se na podmínkách – mzda, pracovní oděv, délka dovolené atd. A pak, během toho, jak chodíte do práce a děláte vše dle dohody, vám sníží mzdu, občas vám řeknou, že jste zloděj a pracovní oděv si kupujete sami. Prostě nic příjemného.

Kdybyste věděl, s jakými problémy se budete díky podnikání ve fotovoltaice potýkat, změnil byste svoje rozhodnutí a nešel do toho?

Co se stalo, stalo se. Rozhodnutí nelituji, žádná cesta není přímá a vede nás v životě tam, kam má. Naučil jsem se spoustu nových věcí a dovedností. A to je to, co mne baví. A navíc, v osobě mého nového společníka Karla Franze, jsem získal skvělého kamaráda.