Rozhovor s výrobcem Horalských trubiček z Teplic nad Metují nejen o značce BROUMOVSKO regionální produkt®

Regionální značka – co vám přinesla, jak ji chápete?

Na Broumovsku by regionální značka mohla dávat to povědomí, že Broumovsko tady skutečně existuje. Kdysi napsal Tomáš Feřtek v Reflexu článek, a já ten název stále nosím v hlavě. Jmenoval se Slepé střevo republiky (Reflex 27/1997 – pozn.red.). Veškeré aktivity, mluvil jsem před chvíli třeba s kolegou z broumovského Klubu podnikatelů Honzou Školníkem, který toho tady hodně nastartoval, vyburcují lidi k tomu, aby dávali najevo, že my nejsme žádné slepé střevo republiky. Najednou jsou tady snahy, aby mladí lidé neodcházeli, a je to na liniích zastupitelstev, firem. A všichni se začínají starat o to, aby se náš kraj rozvíjel a inteligence, která tady vyrostla, aby tu zůstala nebo se sem vracela. Myslím, že i tu značku lidi chápou tak, že i tím již nejsme takové to slepé střevo republiky. Když se firmy k získání značky přihlašovaly, byli jsme překvapeni, že se nepřihlašovali takoví ti malí, domácí řemeslníčci, pro které, jak jsme si původně všichni mysleli, že to je určené, ale že o tu regionální značku měly velkou chuť bojovat i velké firmy. Dřevoterm našel staré vzory rolet a přihlásil to. A řekl bych, že to byl ohromný impuls pro celou komisi a pro to snažení. Pak se přidaly firmy, jako je Pejskar z Police nad Metují. A najednou ta značka není jakoby pro někoho určená, třeba pro ty drobné. Ta značka je pro všechny broumovské výrobce, kteří dělají typicky broumovské výrobky. Já si myslím, že pro tento kraj je hrozně dobře, že to nebylo chápáno jako značka malého řemeslného oboru, drobného řemeslníka, ale je to věc Broumovska jako takového, jako ožívajícího kraje.

Můžete pár slovy o vaší výrobě?

S „trubičkami" přišel původně můj společník Michal Kozár z Adršpachu. Začínali jsme tam, co je v Teplicích infocentrum. Pak jsme chtěli stavět ... Nakonec jsme koupili dnešní objekt, připravili jsme projekt. Legislativní turbulentní prostředí, první okrádání, chybějící etika a Michal se vydal jinou cestou. Vyrovnání úvěrů, založení „eseročka". Do toho jsme založili čokoládovnu, kterou nám zlikvidovaly české soudy předběžným opatřením. Nakonec jsme vyhráli, ale nebylo nám to už nic platné. Právo máme, ale nemáme jeho vymahatelnost. Dnes pokračujeme dál jenom ve výrobě trubiček. A na trhu je 7 nebo 8 větších výrobců.

Kolik vás je?

Nejvíc tak 70 lidí, dneska 4 nebo 5, někdy i 10, podle toho kolik je potřeba. Mrzí mne, že těm lidem nemohu poskytnout nadstandardní mzdy, na to není. I když jsem zjistil, že výrobky jsou na pultech někdy až za trojnásobné ceny. My prodáme, bojuji, abych se vešel do výrobní ceny, a pak na pultech ... Každý mi říká, že v tomhletom případě je deformované konkurenční prostředí.

Trubičky na Broumovsko nějak patří nebo jak jste k nim přišel?

Když jsme začínali, tak byla opravdu snaha o nějaký tradiční výrobek, který v té době nebyl na trhu. Lidé to motali někde na koleně. Michal je původem z Hořic a jeho tatínek je kdesi vyráběl ručně. Michal to také vyráběl v rukách a tak jsme se domluvili a vymysleli jsme jednoduchou výrobní linku, kterou jsme postupně rozšiřovali, dokonce jsme vyvíjeli nějaké stroje.

Čím se liší Hořické a Horalské trubičky?

Já tvrdím, že kvalitou.

A jak to vidíte do budoucna?

To je všechno boj. Člověk se musí snažit, musí hledat, musí komunikovat. Já jsem vždycky měl tu filosofii nesklouznout k výrobě podřadných výrobků. Vždycky jsme nakupovali kvalitní suroviny, neměnili jsme dodavatele jen kvůli ceně, drželi jsme se zdravých potravinářských trendů. Takže i do budoucna budeme usilovat o udržení nastaveného standardu kvality a to místo na trhu stále hledat. Je to i otázka podnikatelského prostředí, které ovlivňují třeba politici. Vyrůstají nám tu teprve teď nové, zdravé elity, které nebudou mít politiku jako zdroj obživy a nebudou muset krást. Když posloucháte naše představitele, nejlépe v těch občas zveřejňovaných tajných nahrávkách, jejich čeština, projev, témata, o kterých se baví, vypovídá o mnohém. Ti mladí dneska jsou jiní, než jsme byli my, hlavně jsou v mnoha směrech lepší, což je dobře. Tato mladá generace si vytváří svoje kontakty v zahraničí, v diplomacii, na studiích.

Pozoruji rozdíl v porovnání s mojí generací, a to je dneska vidět i v parlamentu. Ti lidé v mém produktivním věku, nechci nikoho urazit, často jsou to "svazáci". A my jsme byli naučení promýšlet, jak prokličkovat k tomu svému cíli, jak proplout. A tady se neodřít a tady nikoho nenamíchnout... Ale dnešní mladí lidé, jak je vnímám, ti prostě vidí cíl a fik, a rovně. Ti jsou přímočaří, jsou schopnější a vůbec se neklepou, že by měl být nějaký problém.

Je něco, o čem jsme nemluvili nebo co byste ještě rád dodal?

Budu vděčný za okamžik či dobu, kdy všichni začneme chápat, že na Broumovsku je spousta zajímavých věcí, zajímavých výrobků. Nejenom že tu někdo umí uplést košík nebo něco upaličkovat, ale že se tu vyrábí ručníky, peče se tu výborný chleba, třeba se tu i stáčí dobré trubičky. Abychom všichni na Broumovsku měli pocit, že jsme tu doma a máme důvod být patrioty.