Farmářka: "Neměla jsem nikdy v úmyslu chovat zvířata nebo se věnovat zemědělství."

Jindřich Horkel

Úterý, 17. dubna 2012

Sdílet na:

Ovčí farma Moniky Menčíkové a jejího manžela Vladimíra leží, obklopena loukami a lesem, na jižní stráni nad Šonovem u Broumova, pár stovek metrů od Česko - polských hranic. I proto, že ovčím produktům farmy byla v roce 2010 udělena značka BROUMOVSKO regionální produkt®, jsme si povídali s Monikou Menčíkovou.

O práci a starostech s cca 550 ovcemi, ustájenými ve dvou ovčínech v Šonově a přes kopec v blízkém Rožmitále, o obdělávání 165 hektarů luk, které je třeba kosit a připravovat krmení zvířatům, o výrobě několika druhů sýrů, jogurtů, mléčných nápojů. A to všechno pouze se dvěma zaměstnanci. Na otázku, co vás v nejbližší době čeká, farmářka Menčíková pohotově odpověděla: "Věřím, že řada spokojených zákazníků." A rozpovídala se o výrobě na své farmě.

Základem ovčí výroby, jako i u jiných výrobců, jsou měkké a polotvrdé sýry. Receptury, to je běh na dlouhou trať. Neustále se zkouší, ochutnává, mění. My jsme začínali se známýma, pak ve spolupráci s výzkumným ústavem, důležitá je zpětná vazba od zákazníků. A je pravda, že když budete mít jeden recept, jednu technologii, a dáte ji 10 farmářům, stejně bude mít každý farmář jiný sýr. Tak to je.

To je způsobem krmení (vmísil se manžel), způsobem zpracování, výrobními prostory, prostředím, zvířaty, kvalitou mléka, vodou, a nakonec i osobností farmáře.

Vaše produkty distribuujete ještě někam k dalšímu zpracování nebo zabalení?

Ne. Snažíme se být přímí dodavatelé. Jistě, byla i taková možnost, že bychom naše výrobky dali třeba i velkoobchodu. Takto musíme všechno sami rozvážet – dovézt to až tomu obchodníkovi do Hradce, do Prahy, teď už se rozvíjí spolupráce s Olomoucí, chtěli bychom se dostat na Zlínsko, protože i tam je o tyto výrobky dost veliký zájem. Je to však všechno dlouhá cesta.

Jaké to je, když dokážete produkt vyrobit a přímo prodat?

Já bych řekla, že to lze považovat za úspěch. Určitě, určitě ano. Museli jsme velice usilovně hledat cestu, abychom mohli vyrábět. Ono to v České republice není vůbec jednoduché.

Co všechno tedy vyrábíte?

Naše farma má sortiment dost obsáhlý a ještě teď jsme jej rozšířili o úplně nový výrobek a chystáme další. Vyrábíme měkké sýry, jak v čisté formě tak ochucené kořením, stejně i polotvrdé sýry. Také čistá forma plus ochucené. Pak děláme jogurty, syrovátkový nápoj. Ten byl nevzhledný a vyhledávali jej pouze lidé, kteří měli problémy se slinivkou a cukrovkáři, protože je všeobecně známo, že syrovátka na tyto orgány působí velice blahodárně. Zatím jsme však pro jeho vzhled od výroby ustoupili. Vyrábíme však jiný nápoj, jmenuje se Ovenka, který je velice zdařilý a dělá se v čisté formě i s jahodovou příchutí. Je z ovčího mléka a z ovčí syrovátky, vyvinuli jsme jej se ve spolupráci s výzkumným ústavem, a je to vlastně probiotický nápoj. Věřím, že ten bude mít letos úspěch. Své výrobky nabízíme v BIO kvalitě. Tedy všechny bílé výrobky v čisté formě a s ovocnou složkou, protože i ta je v BIO kvalitě. Kořeněné a naložené sýry jsou nabízeny jako komerční výrobek, i když jsou vyrobeny jen z BIO mléka. Koření a oleje v kvalitě BIO je zatím pro nás otázkou ceny a subdodavatelů. Zatím jsme to neuzavřeli, uvidí se dál.

A když budu chtít některý z vašich výrobků koupit v Broumově?

To budete mít asi problém. Otevřít v Broumově vlastní obchod váháme, protože mám obavy z nízkého zájmu. Zatím je v Broumově Zdravá výživa, tam to musím přivést a je to nízkoobratové, prodejna pana Šafáře se mi velmi líbí, znamenala by však pro nás další investice, abychom naše výrobky opatřili čárovým kódem. To jsou maličkosti, které ve svém podnikatelském záměru třeba pomíjíte, protože si říkáte „to se nějak vyřeší". Ale těch investic je opravdu hodně.

Když by se chtěl někdo přijít podívat, někde si tu postavit stan a třeba pomoct. Jak to u vás funguje?

Docela jednoduše. Už od doby, kdy jsme začínali, sem jezdí především studenti. Někteří jsou nakonec otrávení, protože si mysleli, že ráno vstanou, podívají se z okna na ovečky. A tady jim to najednou třeba v ovčinci nevoní. Ale snad v polovině případů se z takové návštěvy vyvinula i spolupráce na další roky, kamarádství, přátelství. Pak v momentě, kdy vidíme, že budeme potřebovat lidi třeba na stříhání, máme se na koho obrátit. A třeba za to, že se tady navaří halušky. Fakt super lidi. A je to povzbuzující, že je mezi námi spousta takových lidí, a že se s nimi známe.

A když zavolá někdo třeba ze školy, že by se chtěli s dětmi přijít podívat, jak vypadá ovečka ve skutečnosti?

Školy a školky z Broumova sem na exkurzi jezdí, měli jsme tu děti i ze Suchého Dolu u Police nad Metují. Záleží na domluvě. A dá se říct, že ty děti jsou nadšené. Velmi mne překvapilo, jaké otázky mi kladou ve výrobně třeba žáci 3. třídy. Ale musí to být předem domluveno. Když ukazuji výrobní prostory, nesmí se tam vyrábět sýry, nesmí tam být nezabalené zboží. Také musím mít čas, ta zvířata nepočkají. Je nutné to všechno skloubit. My jsme rádi, když se třeba děti přijdou podívat, protože tím se naše výroba dostává i do povědomí lidí. Ovčí sýr nebo jehněčí tu spousta lidí zatím moc nepřijímá.

Agroturistika?

Ze začátku tu ten záměr byl, ale zatím jsme to vzdali.

A kam jezdíte s manželem na dovolenou?

Nikam. Za dobu, co jsme spolu, jsme byli jednou na výletě v zahraničí, to jsme začínali. Já tu byla většinou sama, protože manžel se snažil vydělat peníze, abychom měli z čeho začít. A později jsme byli jednou na pracovní cestě po Evropě. Abychom viděli, že se to dá a že to jde. I když podmínky tam a tady byly nakonec hodně jiné. Najeli jsme tenkrát za necelé 3 týdny osm a půl tisíce kilometrů a projeli Portugalsko, Španělsko, Francii, Holandsko, Německo. Měli jsme vytipované farmy a ta inspirace tenkrát byla pro nás velice důležitá. Byla jsem velice smutná, když jsem viděla, jak tam to jde a u nás ... Dnes si už nemohu stěžovat. Prošlapali jsme si cestičky, získali důvěru, a tak dnes je to už skoro spolupráce, protože i ty instituce se už snaží vyjít vstříc. Jsem opravdu ráda.

A nakonec. Vy pocházíte ze zemědělství, nebo jak jste se k tomu všemu dostala?

Abych řekla pravdu, tak jsme kdysi dávno uvěřili kozímu mléku. Že je vynikající a ze své zkušenosti musím říci, že opravdu je. Kozí mléko je dar. To jsem ještě bydlela u svých rodičů v Heřmánkovicích, kde jsme měli dvě kozy, a byla jsem na mateřské s dcerou. Bylo velké sucho a já nemohla koukat na to, jak ta zvířata hledají na pastvě alespoň trochu toho zeleného. Vzpomněla jsem si na zarostlé stráně v Šonově a tak jsem tam s nimi jela na chalupu na víkend. Tak to vlastně vše začalo. Já jsem neměla nikdy v úmyslu chovat zvířata nebo se věnovat zemědělství.