Občanské sdružení Julinka z Police nad Metují má za sebou již řadu akcí

JINDŘICH HORKEL

Neděle, 22. dubna 2012

Sdílet na:

Občanské sdružení Julinka má za čtyři roky své existence v Polici nad Metují za sebou řadu zajímavých akcí. Členové sdružení se, kromě řady dalších aktivit, podíleli na organizaci filmového festivalu Jeden svět v Polici, již dříve opravili turistické cesty na Policku, uspořádali zatím 4 ročníky Dne řemesel a teď před sebou mají projekt na oživení klášterních zahrad. K tomu ještě podporují spolkovou činnost dalších sdružení, zejména pomocí s psaním grantových žádostí.

"Jsem ráda, že u nás žijí lidé, kteří dovedou nejen sami přiložit ruku k dílu a kus práce pro zkrášlení města i pro dobro ostatních udělat, ale zapálit a získat i ostatní. Já sama si vážím těch občanů, kteří jen nechodí a nestěžují si, ale sami pomohou tam, kde třeba naše síly už nestačí nebo kde z různých důvodů nedostatky nepostřehneme," říká starostka Police nad Metují Ida Jenková.

Předseda občanského sdružení Julinka Josef Hejnyš: „Jsou kolem věci, které nás snad každého štvou, vadí nám nebo překážejí. Můžeme nadávat, jen tak je přejít, nebo s nimi něco udělat. Mně třeba vadilo, protože jsem od malička díky svým prarodičům chodil hodně do přírody a to cestování je ve mně, v jakém stavu byly turistické cesty ve skalách kolem Police. Rozšlapané, zarostlé, rozpadlé lávky, chodníky bez zábradlí, padající schody, místa, kudy se nedalo projít. Právě tehdy jsme s pár lidmi založili občanské sdružení, abychom mohli získávat prostředky i třeba na další projekty, ze kterých bychom je zaplatili. Po dlouhém úsilí se nám podařilo získat tři čtvrtě milionu korun z evropských fondů, i když jsme k tomu museli sehnat 120 tisíc jinde, z různých dotací a sponzorských darů. No a v této hodnotě jsme tu práci udělali, takže jsme ve skalách vybudovali nová zábradlí, chodníky, lávky atd. V Kovářově rokli, na Koruně, třeba na Ostaši, na Boru - to všechno je naše práce."

Občanské sdružení Julinka jste vy nebo i další lidé?

Podpisem stvrdilo své členství 10 lidí. A v praxi to už 4 roky funguje tak, že se třeba potkáme na ulici nebo si pošleme mail. Na festivalu Jeden svět byla dobrá polovička našich členů na promítáních, možná všichni. A vždy, když se potkáme a protože se známe, protože o sobě víme, tak si řekneme – já bych potřeboval, chtěl bych tohle a tohle. Tak se dohodneme. Nemusíme schůzovat a tímto způsobem tvoříme. Když jsme například potřebovali úvěr na turistické chodníky ve skalách, tak ten, kdo k tomu měl nejblíž, to zařídil. Tak využíváme svých kontaktů a znalostí ze svých profesí k tomu, abychom jimi byli dobrým zázemím pro činnosti sdružení. Proto můžeme nabízet lidem, kteří mají zájem něco zrealizovat, pomoc. Což je nakonec hlavní smysl našeho sdružení. Ne, že jenom my sami chceme něco tvořit. Sami toho fyzicky tolik udělat nemůžeme. Ale jsme schopni díky našemu zázemí, našim znalostem a zkušenostem, podpořit i nápady těch druhých.

Tak třeba poslední květnovou sobotu pořádáme tady v klášteře v Polici Den řemesel. Máme tam obvykle kolem 30 až 40 řemeslníků, kteří přijedou nejen prodávat výrobky. Mnozí samozřejmě taky, ale my upřednostňujeme ty, kteří sami to řemeslo dělají, předvádí, ukazují, jak se co dělá. Truhlář, řezbář, soustružník, kovář, také přadleny, švadleny a různé další ruční práce, kování koní, stříhání ovcí a další. Mají to jako koníčka nebo někteří i jako obživu. Loni jsme tam měli výrobu proutěných košťat, prádelnu – necky, valchu... . Na ukázku. Aby si to lidé dovedli představit, protože dnes je to málokde vidět. A to je jen jedna z činností sdružení. Naše aktivity se různě prolínají, navazují jedna na druhou.

Máte nějaký příklad z úplně poslední doby?

V loňském roce jsme si řekli, že zkusíme dát do pořádku klášterní zahrady kolem polického kláštera. Loni jsem napsal grant a uspěli jsme, dostali jsme na to 97 100 korun od společnosti T- Mobile, a teď to chceme co nejvíc zužitkovat. Máme zpracovanou prezentaci, jak má vypadat projekt na zahrady, jak jiné zahrady vypadají, a já s tím chodím do škol, do 7., 8. a 9. tříd. Mám k dispozici vyučovací hodinu a tam si s dětmi povídám a přesvědčuji je, aby ony samy přicházely s nápady, jak by se jim líbilo, aby ty zahrady vypadaly. Chceme, aby si něco navrhly a až to od nich budeme mít, pozveme zahradní architekty z památkového ústavu. S nimi to zkonzultujeme, probereme a dáme dohromady společný návrh. A ten pak budeme realizovat.

Peníze, které jste získali, 100 tisíc korun, to není moc.

Je to málo, samozřejmě, ale stačí to alespoň na začátek. Zatím je přístupná jedna z obou zahrad, které jsou u kláštera, druhá je uvnitř kláštera a moc vidět není. A nemá smysl tam někoho pouštět, poněvadž je zarostlá vším možným, takže je zamčená. Když bude opravená, bude tam normální přístup.

Podaří se vám klášterní zahrady za ty peníze aspoň vyčistit?

Podaří se víc, s pomocí šikovných dobrovolníků. Rádi bychom už nějaké práce na zahradách začali. Poslední květnovou sobotu tam máme ta řemesla a chceme zahrady mít, ne hotové, ale vyčištěné, aby už bylo vidět, že se tam něco dělá. Na to tady už mám dobrovolníky, kteří tam stráví pár sobot a základní práci udělají. Znamená to vyřezat náletové dřeviny, vysekat plevel, spálit, vysbírat odpadky, to je bez problémů. Přivezeme dvě nebo tři auta hlíny a rozhrneme. To všechno je jen otázka práce, a to se dá.

Takže se nenudíte?

To se mi skutečně nedaří. Kdysi jsem četl, že člověk má žít tak, aby se nudili lidé kolem něho, až on odejde na věčný odpočinek. Tak se snažím.