Asociální nákupy

V tu chvíli přichází doba na taktizování - kdy je pravděpodobné, že v Lidlu nebo Penny bude nejméně nakupujících? Časné ranní hodiny, které jsou teoreticky vhodné o víkendu, mohu předem vyloučit, protože krom občasné asociálnosti jsem permanentní sobec, který si rád přispí. Dobré je pravé poledne ve všední den, kdy špička akcechtivých konzumentů otupěla a odpolední hrozny pracujících teprve čekají na své (vy)mačkání. Protože ale v danou dobu sám pracuji, většinou je nutné anulovat i tuto možnost. Zbývá pozdní večer, nejlépe půl hodiny před zavřením.

Pak už stačí jenom statečně vykrýt nenávistné pohledy prodavaček a hbitě prohopsat nad jejich útočnými mopy, případně se vyhnout vražedně najíždějícím čistícím rolbám. Ani to však není vítězství. Dlouhodobá zkušenost totiž ukázala, že v čím nemluvnějším (přinasraném) stavu se nacházím, tím větší je pravděpodobnost náhodného setkání, nehledě na čas, ve kterém nákup probíhá. Taktický postup mezi regály a nenápadné ohledávání nejbližšího prostoru nehraje roli, dřív nebo později se vyloupne známá tvář, v lepším případě pouze soused od vedle, ještě pravděpodobnější je ale obličej neviděný mnoho let, nejlépe ze střední nebo rovnou ze základky.

Vůbec mi přijde, že ideální místo k pořádání třídních srazů je supermarket. Člověk, který se jindy nedá dohledat na celém širém internetu, se najednou objeví u ředkviček v akci. U sýrů zase stojí bývalá učitelka, a u pokladny čeká kámoš z hospody (pokud ne v roli kupujícího, pak dříve nebo později rovnou v profesi prodavače). A protože návštěvní hodiny pro asociály v maloměstských obchodech zatím neexistují, je zkrátka nutné tužit se ve společenské komunikaci. Což se nakonec hodí pro případ, kdy asociál povolí a jde se dobrovolně bavit mezi své přátele. Pakliže mu ovšem - po předešlé zkušenosti z ulice či supermarketu - ještě nějací zbyli.