Broumov jako vítěz?
Úvaha Petra Štěpničky o tom, proč má smysl usilovat o titul Evropské hlavní město kultury.
Broumov má v současnosti dvě tváře. Jednak jde o město, kde v prezidentských volbách většina lidí volí Babiše, kde jsou lidé schopni sepsat petici za sundání ukrajinské vlajky, kde se nedaří ideálně vyladit soužití s romskými spoluobčany, nebo kde se – dle některých žebříčků – žije skoro nejhůř v celé republice. Broumov je ale zároveň místo, které kandiduje na Evropské hlavní město kultury. Tato snaha je na první pohled kontrastně absurdní a u mnohých vzbuzující posměšné komentáře, zvlášť při pohledu na protihráče v podobě Českých Budějovic. Vždyť tak malé město jako Broumov nemůže mít nikdy šanci! Jenže právě o to jde. Broumov nemá co ztratit, ale může hodně získat. Už teď se o něm díky postupu do finále zmíněné soutěže dozvědělo ohromné množství lidí, o Broumovu se mluví a píše víc než kdy jindy. Někdo možná namítne, že si za mediální přízeň nic nekoupíme, jiní si rovnou myslí, že na to Broumov prostě a jednoduše nemá. Ale co když pointa vězí v pouhé změně myšlení? V přehoupnutí se do sebevědomého pohledu na naše pohraniční město, a zároveň ve víře, že i cesta může být cílem? Můj názor byl zpočátku hodně skeptický, nyní jej musím přehodnotit, nikoli proto, že Broumov postoupil do finále, ale proto, že mi je čím dál více sympatická práce týmu, který za celou aktivitou stojí, že si možná konečně uvědomuji podstatu a smysl celé kandidatury. Jinými slovy, že mě přestal bavit negativní postoj. Daleko příjemnější je připustit si myšlenku, že by Broumov mohl zvítězit. Když už ne ve "světské" soutěži, tak alespoň v srdcích jeho obyvatel.