Co vlastně o Velikonocích slavíme?

Mne zajímalo, jak slaví Velikonoce, které jsou u všech křesťanů na celém světě největším svátkem, přece jen religióznější sousedé Poláci. Dozvěděl jsem se třeba, že ačkoli se ke křesťanství hlásí přes 90% Poláků, kostely jsou jen o málo plnější než u nás.

A k těm Velikonocím. Obě jsme křesťanské země, takže posloupnost svátků i náboženské rituály se moc neliší. Jen připomenu, poslední tři dny před popeleční středou, jíž začíná 40denní období velikonočního půstu (Wielki Post), se nazývají ostatky (ostatki), úterkem končí Masopust, v Polsku se poslední den masopustu nazývá "śledzik". Následuje popeleční středa, při mši se u nás dělá křížek popelem na čelo, v Polsku se sype věřícím popel na hlavu. Začíná 40denní půst, ve kterém je zakázáno jíst maso a probíhají obřady, nazývané "křížová cesta (Droga krzyżowa)". Čtrnáct zastavení je postupně navštěvováno za doprovodu modliteb. V kostele, pokud je příležitost jako v Křinicích, Božanově nebo v Martínkovicích, a také venku. Zejména na Velký pátek.

Vzpomínám na Řecko, kde působí křesťanská ortodoxní církev a půst se zde dodržuje podobně, avšak poctivěji a výrazně širším spektrem lidí. V průběhu půstu je tam občas den, kdy je dovoleno jíst ryby.

Na květnou neděli (Niedziela Palmowa), to už je do Velikonoc týden, si necháme posvětit kočičky, v Polsku při té příležitosti vyrábějí z proutí "palmy" zdobené papírovými květinami a zelenými rostlinami. Připomínají vstup Ježíše do Jeruzaléma a jsou symbolickým znamením vzkříšení a nesmrtelnosti. Po květné neděli běží od pondělka pašijový, wielki tydzień. Nejdůležitějšími dny jsou čtvrtek – poslední večeře, pátek (Wielki Piątek) – ukřižování, jediný den bez liturgie (bohoslužeb), a sobota – den ticha, polsky Triduum Paschalne. Probíhá nejdůležitější událost v liturgickém roce, jejíž podstatou je oslava velikonočního tajemství: utrpení, smrt a oslava vzkříšení Krista.

V Řecku přesně o půlnoci ze soboty na neděli vyhlásí kněz v kostele, přeplněném, k prasknutí: "Christós Anésti" (Kristus vstal z mrtvých). Hraje hudba, střílí se ohňostroje (poslední roky už na ně vždy není), lidé se objímají a ťukají červeně zbarvenými na tvrdo uvařenými vajíčky, z kostela si odnášejí světlo – zapálené svíčky nebo lampy. A hned v noci po Vzkříšení se podává speciální polévka a spousty masa. To pokračuje opékáním jehňat a debužírováním v kruhu rodiny po část neděle až do siesty. Pro středoevropana zážitek na celý život. U nás i v Polsku to cítíme obdobně, ale díky své "severské" povaze máme, zvlášť my Češi, k tak přirozenému projevu daleko.

Nakonec ke Kubovu dopisu z úvodu: "...Pán Ježíš nás vykoupil, takže už nemusíme čekat a můžeme jít do nebe." Fantazie malého dítěte? Přijdete na to, když se dokážete aspoň na pár minut zastavit a pohroužit do ticha, které ve vašem nitru je od stvoření světa nebo od Velkého třesku. Jak chcete. A dostanete odpověď. Znám ji stejně jako milióny lidí na celém světě. Prociťte si ji také. Rozum to totiž "nebere". Kdo neví, o čem mluvím, má celý rok na to, aby k tomu na cestě svého osobního růstu došel.