Dny po Konci světa
Neděle, 3. května 2015
V Čechách bylo 20. března 2015 pozorovatelné částečné zatmění Slunce. Jako mnoho jiných jsem nelenil a skrz svářečské sklo jsem se díval, jak se stín Měsíce postupně zakusuje do slunečního kotouče. V okamžiku největšího zatmění (asi ¾ slunečního kotouče) se výrazně změnilo světlo. Dlouho jsem přemýšlel, jak ho popsat a nakonec jsem dospěl k jedinému pojmenování: bylo to studené světlo. Podivně chladné šero. Maminka mi potom řekla, že slepice dokonce zalezly do kurníku, v lese přestali zpívat ptáci.
V srpnu před šestnácti lety jsem se za zatměním Slunce vydal do Rakouska. Na náměstí ve Steyru sice přes oblohu přebíhaly mraky, ale na minutu a tři čtvrtě jsem viděl tu málo uvěřitelnou tmu dne, vytvořenou Sluncem a Měsícem. Dokonce jsem se pro tuto chvíli naučil i těžko vyslovitelná německá slovíčka: "Totale Sonnenfinsternis" a kupodivu je nezapomněl dodnes.
Teprve později jsem si uvědomil, že jsem tenkrát vlastně zažil svůj první Konec světa, který měl nastat onoho 11. srpna 1999. Ale když jsem odcházel z centra Steyru a skrz speciální brýle se podíval na Slunce, které stále ještě zakrýval kus stínu Měsíce, nestalo se nic. Ani další den nic nekončilo. Hranice existovaly dál, města stála na svých místech přesně podle mapy a na mě čekal domov, kde zůstal i neomytý hrníček od poslední snídaně.
Další Konec světa byl naplánován za pár měsíců, ale ani v noci z 31. prosince 1999 na 1. 1. 2000 se nestalo nic, stejně jako přesně o rok později, kdy začalo třetí tisíciletí našeho letopočtu. Ani prognóza kolapsu počítačové sítě nepřišla. Zatím poslední Konec světa byl ohlášen na 21. 12. 2012. Údajně podle propočtů mayských astronomů. Ale když jsem se dva dny před Vánoci roku 2012 probudil, vypadal svět naprosto stejně, jako před plánovaným Koncem světa. Další den po Konci světa... V parafrázi na slavnou větu z filmu Pelíšky jsem se tenkrát ptal: "Kde udělali mayští astronomové chybu?"
Letos jsem byl ale zklamán. Očekával jsem na březnové zatmění Slunce vyhlášení dalšího určitého a definitivního Konce světa, ale nestalo se tak. Proč zatmění Slunce procházející těsně kolem hranic České republiky může být termínem apokalypsy a další zatmění, kdy pás totality, tedy úplného zatmění, prochází ve větší vzdálenosti od Prahy, Liberce nebo Českých Budějovic tímto termínem být nemůže? Copak se Pragocentrismus či Bohemocentrismus projevuje už i v předpovídání definitivního konce konců? Nebo na to jenom někdo zapomněl a Konec světa na letošek byl ohlášen pouze na Špicberkách a dalších místech, kudy pás totality procházel? K těmto otázkám mě vede trochu subjektivní egocentrismus: těšil jsem na pátý zářez v počtu přežitých Konců světa, ale nestalo se.
Konec světa tedy nenastal. Na obloze se neobjevili čtyři apokalyptičtí jezdci ani Poslední soud se nekonal.
Zůstávám tedy naživu tady v České republice, na planetě Zemi, i přes ty čtyři ohlášené Konce světa a těším se na ten pátý. A jednou si nechám na náhrobní kámen vyrýt nápis: PŘEŽIL NĚKOLIKRÁT KONEC SVĚTA...
