Gymplfest jde do puberty

Za tu řádku let festivalem prošla série originálních osobností, podivínů a showmanů. A vlastně právě o tom to celé bylo a je. Na výpomoc a takzvaně "na handl" přijeli kreativci z dalších českých i zahraničních gymnázií, ale hlavní jádro vždycky pocházelo "von Braunau". Festival vlastně vznikl jako scéna pro "mlaďáky", kteří tvoří, kteří se tím baví a kteří dostali příležitost to předvést.

"We all live in a yellow submarine, yellow submarine, yellow submarine ...," pěli jsme při putování mezi školami se čtyřmetrovou žlutou ponorkou na zádech. Počasí na nás tenkrát dost stylově, námořnicky seslalo průtrž mračen. Hektolitry vody se valily ulicemi, a tak vlastně potápěčské brýle se šnorchly nebyly vůbec od věci, nebyly zkrátka jen pouhým výstředním doplňkem. Plavky se studentům vyloženě hodily a potápěčské ploutve, jejda, zvesela pleskaly o dlažbu.

Měnili jsme v průběhu jednotlivých ročníků také časy a prostory. Květen střídal červen, podvečerní akce se přelila ve vícedenní festival. Vymetli jsme školní dvůr gymnázia, Dětské hřiště, Eden, Střelnici, Kostelní náměstí i celé historické jádro města a kláštera. A to mě osobně bavilo nejvíc.

Buskeři, tedy pouliční umělci současně na 12 různých otevřených scénách. Hudba doplněná tancem, divadlem, filmy, výstavami fotografií, maleb a plastik. Vše spojené příjemnou procházkou historickými kulisami města, kávičkou v Café Dietzenhofer a večerním pivkem v Edenu. Návštěvnost ve dvou dnech přesáhla 1 000 diváků. To byla slavná devítka. A já si zahrála na křídlo uprostřed náměstí. Snový bonus...

Letošní kulaté 10. výročí bylo naopak komorní. Ve sklepě jsem v těch horkých dnech chladila 10 melounů pro stovku barevných běžců (v duchu akcí Barvám neutečeš). A když kolega Jakub Kolář dorazil s akvabelami, groteskami, brass bandem, jen to zasyčelo blížící se prázdninovou pohodou.

Gymplfest se nám tímto posunul do teenagerovských let. Díky kolegům, zástupcům škol, sponzorům, fanouškům bude snad i dál přinášet těm někdy nezvladatelným, prostořekým, věčně nespokojeným, ale vždycky neodolatelným puberťákům zážitky, smích, prostor pro tvorbu. A třeba i něco navíc, něco, co jsme sami v -náctých letech nezažili. Ale určitě jsme chtěli...

Foto Eliška Palhounová