Hledám zubaře, ať mluví třeba svahilsky…
Sobota, 3. února 2024
.jpg)
Aktuálně se projednává senátní novela zákona, která by měla zjednodušit zapojení stomatologů z třetích zemí mimo EU. Česká stomatologická komora je proti. A pacienti? Čekají a zuby je bolí.
Cítím se trochu zoufale. Přes noc mi otekl zub, v ústech mám pořádnou zanícenou bouli. Už od sedmi hodin od rána sedím a hledám, od kolika hodin ordinuje ten který stomatolog. Fixuju hodiny, čekám, až ordinace otevřou.
Situace je zapeklitá. Do kraje jsem se přestěhovala před 11 lety a už tehdy mě žádný z místních oslovených stomatologů nemohl kvůli kapacitě přijmout. A nejen mě, dokonce ani děti, které se tu narodily. A tak jsem si tedy ponechala svoji zubařku v Praze. Chodím k ní už patnáct let, což je v případě péče o zuby příjemná jistota. Při pravidelné prevenci a dobré péči se člověk nedostává často do akutních situací… Jenže ejhle, teď jsem v ní a snažím se najít řešení. Jet narychlo s bolavým zubem až do Prahy se mi nechce. Navíc, moje zubařka bohužel stárne a bolí ji ruka. Právě před týdnem mi oznámila, že ordinuje už jen jeden den v týdnu a nedělá žádné náročné zákroky, jako už ostatně delší dobu.
A tak sedím doma u stolu s bolavým zubem a snažím se dovolat. Jenže zatím marně. Mají buď obsazeno, nebo telefon nezdvihají. Chápu je – nedostatek zubních lékařů v kraji je vážně velký. To víme všichni, co tu bydlíme. Už se mi dokonce několikrát stalo, že odmítli ošetřit i děti s akutní bolestí.
Čím dál víc proto myslím na senátní novelu zákona, která se právě v těchto dnech projednává a která by umožnila ve zkráceném řízení nechat ordinovat také stomatology z ostatních zemí mimo Evropskou unii. Museli by samozřejmě doložit vzdělání a místní stomatolog by si nad nimi musel vzít patronát, aby se dobře zaučili. Zároveň by si museli dodělat potřebné atestace a jazykovou zkoušku do tří let. Vzhledem tomu, že nyní u nás ukrajinští lékaři dělají zahradníky a jiné profese mimo svůj obor, dává tento návrh smysl. A ještě větší smysl to dává všem, kdo bydlí v příhraničních, ale i dalších regionech. Co si budeme povídat, dostatek stomatologů není třeba ani v jižních Čechách.
Na stanici Český rozhlas Plus proběhla minulý týden nad návrhem vzrušená debata mezi prezidentem České stomatologické komory Romanem Šmuclerem a senátním zpravodajem novely Ivo Trešlem. Roman Šmucler, s arogancí jemu vlastní, se do novely pořádně opřel – argumentoval tím, že se v ordinacích bude mluvit svahilsky či farsí a také říkal, že musí hájit zájmy pacientů před senátory, kteří jim chtějí ublížit. Říkal také, že se novela bude obcházet – zahraniční lékaři budou mít falešné dokumenty, čeští lékaři s nimi v ordinaci nebudou a vůbec upozorňoval, že zubařů je vlastně dost a vůbec, v malé obci se zubař přece neuživí. Navíc, dostat zubaře na venkov je prý prosté… Naopak zpravodaj novely Ivo Trešl argumentoval tím, že novela je určena právě pro malé obvody, aby lidé měli dostupnou stomatologickou péči. Měla by být také dobrým nástrojem pro kraje, jak do nich dostat nové stomatology.
A zatímco diskuse probíhají, já tu sedím s bolavým zubem, cítím se zoufale a přemýšlím o namyšleném přístupu prezidenta České stomatologické komory. Přála bych mu zažít realitu lidí, kteří žijí v regionech bez dostatečné stomatologické (nebo pediatrické a jiné) péče a řeší, kdo jim nebo jejich dětem v akutním případě pomůže a jak se cítí poníženi, než se nějaké pomoci někde doprosí. A že lidí bez registrace u stomatologa není málo – průzkumy uvádějí, že bez stálé péče je 1,5 až 1,8 milionů obyvatel Česka. Česká stomatologická komora s tím ovšem nesouhlasí – podle ní je jich jen „pouhých“ 600 tisíc. Skoro se tak zdá, že pacientům nejvíc ze všeho škodí zabedněný přístup České stomatologické komory, která se nesnaží upravit podmínky tak, aby každý, kdo má zájem, mohl mít „svého“ zubaře.
A jaký je váš názor? Vadilo by vám jít k ukrajinskému nebo třeba syrskému stomatologovi, když by byl v blízkosti vašeho bydliště?
