Jaro, turistika a ekologie

Stále málo si ale lidé všímají, co si příroda přeje od nás. Tak, jako si už i vrabci cvrlikají na střeše, jak ochladly a znecitlivěly vztahy mezi lidmi, jako by i znecitlivěl vztah k přírodě. Jako by člověk chtěl všude jen brát a nic nedat a dobré věci neposloužit.

Podívejte se jen, kolik mladí ochránci přírody a skauti při svých akcích kolem cest a pěšin, v potocích a říčkách, na lesních odpočívadlech a vyhlídkách seberou odpadků. Hory pytlů. A bude to stačit? Jistě že ne. Nemohou být všude. Turista ano. Je to skutečně takový problém obaly a kelímky od svačin, plastové láhve a plechovky od nápojů, které jsme si sebou do přírody vzali, zase odnést domů? To už bychom je neunesli? Vždyť jsme se právě posilnili!

Tyto odpadky se rozkládají v přírodě velice dlouho, nehledě na to, že některé mohou i ublížit zvěři. Je však velmi důležité dodržovat pravidla slušnosti nejen sám, ale nebát se je vyžadovat i po druhých. Pocit anonymity mezi lidmi je obdivuhodný. Jistota, že lidé kolem nic nevidí a neodváží se nic říci, hraničí s jistotou. Takže si za vše můžeme vlastně sami vinou nerozdílnou.

Ano, dnes chybí zejména výchova. Rodičů, školy? Ne, nás všech vzájemně. Je to asi půl roku, co jsem čekal nahoře na vrcholu cesty přes Pasa na parkovišti v autě na příbuzné, než dojdou z Hvězdy. Bylo tam několik aut. V jednom byl také řidič a svačil. Když dojedl, otevřel částečně dveře a odpadky hodil pod auto. Nevydržel jsem to, otevřel dveře a zařval: "To snad nemyslíte vážně. Doufám, že to seberete!" Zaznělo silné: "Si polib...!!!" Já si řekl, že to chce něco víc. Zamáčkl jsem si zamykání dveří a klíček dal do zapalování, kdybych snad musel rychle odjet. Pak jsem vytáhl se skříňky blok a tužku a viditelně jsem si jako zapisoval číslo auta provinilce, přičemž jsem si jako posouval brýle, abych lépe viděl. Když jsem poznal, že si všiml, blok jsem odložil. Pak jsem vyndal z kapsičky mobil a přesto, že mám jen obyčejný, dělal jsem, že ono auto fotografuji. Dveře se prudce otevřely, onen muž se ohnul pod auto, a za mohutného pokřiku – a já to napíšu – "Čuráku zasranej", sebral ony vyhozené věci. A věřte, že mne ta slova vůbec nemohla urazit. Ten den jsem byl spokojen.

Na internetu se objevila anonymní fotografie skříňky, kterou kdesi ochránci přírody umisťují na taková místa, a která informuje návštěvníky o tom, jak dlouho se některé odpadky v přírodě rozkládají. Je to úžasná informace. Výrobně náročná, ale potřebná. Možná, že by stačilo zalaminovat jen onu fotografii a značkaři by ji mohly roznést na tato místa. Přeji hezké jaro i celý rok.