Je Broumovsko důchoďák, kde lidé nechtějí žít?

Michaela Plchová, foto archiv

Pondělí, 10. dubna 2023

Sdílet na:

Většinou se snažím zůstávat v neutrální pozici, vyplývá to ze samé pozice šéfredaktorky webu a požadavku na novinářskou objektivitu Když ke mně však na Velikonoční pondělí dopoledne začaly z různých stran přicházet odkazy na článek Jana Nováka ze Seznamu Zprávy „Jeden velký důchoďák – reportáž z míst, kde mladí nechtějí bydlet“, věděla jsem, že musím udělat výjimku, a sepsat komentář, který zareaguje na povrchní a zkreslující článek na webu Seznam.cz.

Vždy si kladu otázku, co vede žurnalistu k sepsání toho kterého článku, co tím sleduje. Tzv. „reportáž“ ze Seznamu Zprávy byla především útržkovitými citacemi různých obyvatel Broumovska, rozhodně postrádala hlubší zkoumání zdejšího prostředí. Navíc – a to je důležité – postrádala i druhou stranu, pohled lidí, kteří to vidí jinak, lidí, kteří se na Broumovsko vrátili, protože dokáží docenit jeho přednosti a krásy. Lidí, kteří jsou tu spokojení. Jaká byla tedy motivace autora, případně webu Seznam Zprávy? Po přečtení se zdá, že poměrně negativní. Jako by chtěl prohlubovat frustraci ve společnosti a zdůraznit „nepřitažlivost“ Broumovska a posílit tím stereotypy. Co tím sledoval? Vyšší čtenost mateřského webu?

Novinařinou se živím velkou část svého života. Umím si představit, jak to v některých médiích funguje. Novinář narazí na statistiku, žebříček spokojenosti (či nespokojenosti) … A tak jede na místo a hledá, kdo by mu odpověděl tak, aby čísla potvrdil. Sejde se s někým z místních, on mu toho vcelku dost napovídá a hle – může si vybrat, co se mu hodí. Proto se dívám poměrně shovívavě na citace některých představitelů měst a obcí. Kladu si otázku, proč by říkali jen tohle, proč se nesnaží poukázat i na to, co je dobré? Článek totiž cituje starosty měst a obcí na Broumovsku, případně majitele firem, jejichž hodnocení regionu vychází z jejich citací poměrně negativně: „Budeme jeden velký důchoďák,“ tvrdí se v perexu, „Zaměstnanci nám stárnou a mladých lidí, kteří chtějí nastoupit do zaměstnání, je opravdu minimum,“ dočteme se v textu; „Dálnice vede jen do Jaroměře, zbytek, tedy šedesát kilometrů, jsou serpentiny,“ pokračuje dál litanie. … Mohli bychom pokračovat. Je to zde opravdu tak špatné?

Příhraniční region, Sudety, má určitě své nedostatky. A není to jen Broumovsko, v podstatě celá republika kopíruje podél hranic podobný scénář – všechny problémy vážící se k periferii: nedostatek lékařů, horší dopravní obslužnost z centra země, část obyvatel, která nedokáže obstát v konkurenci města… A k tomu všemu historické dědictví odsunu a poválečných let, které je příčinou mnoha dnešních nesnází. Není to snadné, stejně však není snadné obstát ve velkoměstě se všemi jeho příležitostmi a výhodami a vysokými náklady na život.

Sama vnímám Broumovsko jako region, kde lze žít velmi spokojený a naplněný život. Nevrací se sem 100 procent mladých lidí, kteří odešli studovat vysokou školu, ale to platí i pro ostatní regiony. Proč taky. Mladí lidé mají mít šanci žít život po svém, ne v tom, do čeho se narodili. Dnešní doba je zkrátka taková, plná příležitostí. Někteří se však vracejí, třeba ne hned po dostudování vysoké školy, ale vracejí se. A jsou i jiní lidé, kteří sem přicházejí žít odjinud. Třeba moje rodina. A další, které znám a kteří sem přišli z Hradce Králové, z Prahy, z Havířova, z Pardubic, z Českých Budějovic, z Moravy, někdo se sem vrátil po dobře zajištěném životě na jiném kontinentě... Nacházejí zde místo, kde dokáží založit rodinu, najít si práci, žít svůj život po svém, být spokojení... Přes všechny v článku ze Seznamu zmiňované potíže.

Zde je na místě položit si otázku, co pro každého z nás znamená žít spokojený život. Každý z nás musí v životě překonávat těžká období. Někdy dlouhá, někdy kratší. Lidský život nikdy nebyl „ideální“, nebo „jen šťastný“. Naopak, podíváme-li se do minulosti, lidé se nikdy neměli „šťastně“. To jen my v současnosti máme pocit, že máme právo být šťastní. Co pro každého z nás znamená být v životě spokojený? A kdo nám vlastně má tu „spokojenost“ zaručit? Nejsme to náhodou my sami? Nežli si stěžovat, není na místě položit si otázku, co můžu změnit?