Jiří Kollert: Malování je pěkná dřina a obrovské nervové vypětí!

Nedlouho po ní se stal Jiří Kollert členem výtvarného kroužku v Polici nad Metují, potom v Náchodě a dnes je členem seskupení regionálních výtvarníků AMAG. Jiří Kollert se pravidelně zúčastňoval členských výstav a měl mnoho výstav samostatných. Z těch samostatných namátkou třeba v Polici nad Metují - první v roce 1988 a naposledy v roce 2013 v rámci projektu Pellyho Terasa, dále v Broumově v roce 2015, v Náchodě v roce 1986 a 1996, nebo v roce 1991 ve Slušovicích, či v Kulturním domě v Holicích v roce 2011. V Polsku měl samostatnou výstavu v nedalekém Walbřichu v roce 2003. Zúčastnil se skupinových výstav v polském Klodsku, ve Svídnici a v Nové Rudě.

Malbě krajin v duchu impresionistického pojetí po vzoru Antonína Slavíčka je věrný dodnes. Zachycení světla v krajině, její nálady a okamžiku. To je jeho téma. K tomuto cíli se nedojde jen dobře zvládnutou technikou. Jiří Kollert maluje olejem, který vyžaduje určitá pravidla malby. Autor musí zachytit duševní rozměr krajiny, musí s ní souznít, aby jeho pozorování neuniklo to podstatné. Typické jsou pro jeho práci široké vhledy do okolní krajiny, do krajiny domova. Jiří Kollert považuje za své nejlepší obrazy ty, které vznikly velmi rychle. V ten pravý čas se spojí vše dohromady: autor, příroda a plátno a potom jde vše ráz na ráz a čas nehraje žádnou roli. Sám malíř o své tvorbě říká: "Přirovnávám to tak, že kdybych skládal 50 metráků uhlí, tak se tak nenadřu, jako když udělám obraz."

Pro mne je Jiří Kollert především vynikajícím malířem květinových zátiší. Snad právě pro to, že tato disciplína v současném umění ztrácí své místo a tomuto tématu se většinou věnují amatérští umělci a i ti bohužel okrajově. Květinové zátiší je dnes vnímáno jako dekorativní věc. Nebylo tomu tak vždy. Květinová zátiší, jejichž průkopníky byli Ambrosius Boschaert (1573-1588/9) a Jan Brueghel starší (1568-1625), neměla být jen naturalistickým odrazem skutečnosti, nebo esteticky a dekorativně ztvárněným symbolem bohatství. Byla mnohovýznamová.

Už v antice, která později inspirovala malíře mladších epoch, měl tento specifický námět důležité místo. Ve starověku samostatná květinová zátiší prakticky neexistovala, nicméně květina se pozvolna začínala prosazovat v rámci náboženských obrazů jako nositel skryté symboliky. Pozdější renesanční zátiší korespondovalo s vývojem vědeckého poznání přírody. Malby květinových váz, tak jak si je představujeme dnes, začaly vznikat v období 17. a 18. století. Za nejstarší datovaný obraz květinového zátiší je považována Kytice v Nice z roku 1603 od Roelandta Saveryho (1576/8–1639). Obraz je součástí sbírky Central museum v Utrechtu. Přehledná sestava květin je dobře osvětlena, čímž je divákovi umožněno potěšit se pohledem na každou vyobrazenou květinu.

Za otce květinových zátiší je však považován jiný autor, Jan Brueghel (1568–1625), jenž vytvořil svůj první obraz kytice ve váze roku 1606, pak jich za svůj život namaloval nespočet. Zobrazování motivů zátiší a květin doprovázelo evropskou malbu ve všech epochách, ačkoli se během staletí velmi proměňovalo. Často se pod jeho povrchem ukrývá skrytý smysl či moralita, kterou má divák za úkol rozluštit. A právě epocha baroka přinesla osamostatnění zátiší jako nezávislé malířské kategorie a zároveň jeho diferencování. Květiny upomínaly k pomíjivosti života a Boží všemohoucnosti, tedy staly se symbolem života a smrti.

Vývoj malby zátiší pokračoval i v 19. a 20. století. Květinová zátiší zajímala impresionisty, fauvisty, ale i kubisty. V současné době je zátiší formou, které se věnují především fotografové. Tak až se příště podáváte na obraz květin ve váze, zkuste se zamyslet nad jeho skrytou symbolikou. O jaké květiny se jedná? Někdo je pěstoval, šlechtil, zaléval nebo vyrostly divoce na louce. Jsou v plném rozkvětu, nebo už vadnou? A jaká nádoba jim nahrazuje výživnou půdu, je to honosná broušená váza nebo keramický džbán? Symboly, které nám mohou prozradit dobu a místo vzniku obrazu, podobně jako obrazy krajiny.