Kde jsou ty palmy?

Potom si jdu koupit zmrzlinu. Bůh totiž osmý den, po dni odpočinku, stvořil italskou zmrzlinu. Ochutnal ji a uviděl, že je to dobré a řekl: "To se povedlo, budiž tomu tak!" Je Velikonoční neděle. V podvečer se v kostele S. Maria Assunta rozezní zvony takovou silou, že mám pocit, že rozvibrovaly i lavičku, na které sedím. Do kostela vchází v parádních uniformách hasiči, policie, zástupci spolků a společně s nimi stovky dalších lidí.

Idylka končí při návratu domů. Ač jsem ještě před pár hodinama seděl v kraťasech, sandálkách a tričku před kavárnou, Krušné hory mě přivítaly pár centimetry čerstvého sněhu. V Praze bylo jen několik ubohých stupínků nad nulou a doma v Polici dokonce pár pod nulou. Tehdy jsem se poprvé zeptal: "A kde jsou ty palmy?" Odpověď – samozřejmě – nikde v dohledu.

Svět představ má jednu ohromnou výhodu: může porušovat přírodní zákony, může předběhnout technický vývoj, může cokoliv. Dovolím si malou odbočku. V mnoha sci-fi filmech a knihách bylo předpovězeno cestování do vesmíru, využití počítačů a umělé inteligence nebo orbitální družice. Ale nikde jsem nenašel zmínku o předpovězení mobilních telefonů. Jakoby snadnost komunikace mezi lidmi nebyla potřebná. Každopádně ve svém virtuálním světě jsem se po návratu z Arca přesunul na samotný začátek prvního století našeho letopočtu. Představil jsem si Římské legie, které překročí Alpy a postupují dál do neznámých území, ovládaných germánskými kmeny.

V jednu chvíli se společně s nimi shodnu – oni i já si totiž opakujeme stejnou otázku: "Kde jsou ty palmy?" A i jim, stejně jako mně, zůstane onen imaginární Kdosi odpověď dlužen. V jejich případě by byl onen oslovený Kdosi nejspíš Jupiter, Mars či Quirinus. A potom přijde září, v Germánii zase začne zima a tři promrzlé legie, pod vedením správce provincie "Germania" Publia Quinctilia Vara, vcházejí do Teutoburského lesa. Od té chvíle XVII., XVIII. a XIX. legie přestanou existovat a už nikdy je Římské impérium neobnoví a Teutoburský les se stane synonymem naprosté porážky a ponížení Říma. Podle historika Suetonia bude císař Octavianus Augustus ještě mnoho týdnů po bitvě chodit po svém paláci, bít hlavou do zdi a křičet: "Vare, Vare, rede mihi legiones meas!" (Vare, Vare, vrať mi mé legie!) Kdyby ovšem byl v Teutoburském lese společně s legionáři a Publiem Varem, jeho slova by zněla jinak. Křičel by totiž: "Ubinam palmae illae sunt!" (Kde jsou ty palmy!).