Kde má žít starý člověk

Naši přátelé v DD v Polici nad Metují mají to štěstí, že je o ně postaráno. Všichni z personálu, s nimiž jsem tu mluvil, by rádi pečovali i o ty ostatní, kteří také potřebují cizí pomoc. Avšak zařízení má jen 64 míst. A i když je v Polici, nestojí radnici ani korunu. Náklady vedle klientů doplácí krajský úřad. A kdybyste to zde viděli, tak jistě nemalý peníz. Přesto je tu z Police a okolí 90% lidí (58 z celkové kapacity 64). Typoval bych, že to bude míň, když všechno hradí kraj a všude okolo je v "domovech" míst nedostatek.

Jdeme po ulici, zastaví nás starší paní: "Zase tam nevzali naši sousedku. A tolik se chudák v životě nadřela, všem pomáhala. Ona si ještě všechno sama udělá, bydlí se synem, ale to víte. Se snachou se nesnáší, pokojík jí dali na poschodí a ona je špatná na nohy..." Vybavil se mi obraz z našeho setkávání v DD. Sedí před námi 16 lidí, každý před sebou chodítko nebo o židli opřené berle, někteří na vozíku. A téměř všechny sem doprovodily sociální pracovnice, protože těch pár kroků od výtahu jen málokdo dojde bez opory.

Stáří je krásné období života, zejména když má člověk dost sil a je aspoň v základních potřebách soběstačný. Co když není a okolí z různých důvodů nepomáhá? Je vedle LDN nebo DD nějaké řešení?

Teď jsem rád, že nesedím na radnici ani ve vedení DD nebo Domova s pečovatelskou službou. Nejen v Polici, v Broumově nebo Teplicích nad Metují. Protože opravdu nevím. Co však vím, že nemá smysl rozebírat, koho "vzali" a koho ne s poukazem na to, jaký to je nepořádek a nespravedlnost.

Když jsme začali jezdit před lety do Řecka, říkali nám, že v celém desetimiliónovém Řecku je v DD obsazeno pouhých 100 míst... To není do diskuse, jen k zamyšlení. Nakonec jistěže nejen za nás dva s manželkou: Naše děti, sousedé, známí na nás myslí, a pokud to jde, vycházejí nám všemožně vstříc. Je to příjemné. Však to také přijímáme jako "bonus".

S díky a vděčností...