Kouká jako Koukalová?
Můžeme zapomenout sportovní dovednosti? Těžko. Můžeme ale lehce zapomenout, že jsme nikdy žádné neměli. Zase po roce tahám z půdy běžky. Zbytek rodiny se chytá za hlavu a snaží se mě odradit, jen škodolibí kamarádi mě vytrvale hecují do akce. Takový sportovní "potlouk" v partě každého potěší, je tu ještě někdo pomalejší, ještě někdo více vzadu.
Manžel mi přinese sjezdové hole s tím, že jiné nejsou. Chvíli to s nimi zkouším na zahradě ve stylu chůze s francouzskými holemi. Když nakonec vítězoslavně přihraje dlouhé bambusky, vyrážíme do bílé stopy. "Ještě jsem nebyla in a už jsem retro," zní mi v uších při pohledu na špičky mých lyží EURO-SUPER-S. Je psí počasí, tak snad nikoho nepotkám.
"Ty sportuješ?" vykoukne na mě hned za první zatáčkou známý obličej. Zahuhlám do šály cosi k pozdravu, odpověď se mi totiž nejeví úplně jednoznačná. Sveřepě šoupu lyžemi pryč, až se bambusové hole prohýbají. "Člověk by se měl umět zasmát sám sobě," šeptám si. Co jiného mu taky občas zbývá.
Slibovaná čerstvě protáhlá stopa mizí pod nánosy padající nebeské vaty, na polích to děsivě fičí. Když zajíždíme konečně k okraji lesa, vzpomenu si na Hrušínského a chci se chvíli kochat zimní vyhlídkou. Zbytek týmu mi to ovšem vůbec "nežere" a žene mě po kapce horkého čaje stopou dál. Vážně má někdo rád, když se potí jako prase? Co si tím dokazuje? Překonává sám sebe? Myslím na horké maliny se šlehačkou a ostré krupky, které se sypou z mraků, mě při tom bolestivě šlehají do obličeje.
Konečně vidím hraniční patníky, prý mě čeká už jen jedna "rovina do kopce" a pak skvostná jízda po hřebeni. Trošku se mi to začíná zespodu lepit. Stavím stranou a očišťuju skluznice. Když se na obzoru objeví dva mužní běžkaři, hodím vlasy stranou a nasadím výraz jako Koukalová (vždy vypadá neuvěřitelně dobře). Každopádně oba sportovci mají oči jen pro úzkou strouhu mezi smrčky a brzo mizí z dohledu pryč. Kroutím nevěřícně hlavou.
A když večer svlékám funkční oblečení u rozpáleného krbu, bilancuju – bylo to vlastně fajn. Protáhla jsem se s kamarády venku a pobavila při tom spoustu lidí. Pustila jsem se do něčeho z úplně jiného soudku, i když vím, že v tom nejsem dobrá. Dala jsem to. YES! A teď? A teď už mě čeká jen jarní ples sportovců a jízda na stylovém prvorepublikovém kole. A k tomu si už jako královna vezmu rozevlátou sukni a těm vytrvalým sporťákům ještě dokonale vytřu zrak...