Letos oslavujeme v Evropě Velikonoce v rozpětí 5 týdnů a Inge Birke, rodačka z Jetřichova, nám připomněla velikonoční Svatý týden na Broumovsku za starých časů

Jak vypadaly velikonoční oslavy na Broumovsku před válkou, nám v několika řádcích přiblížila paní Inge Birke, rodačka z Jetřichova. Po útěku z bývalé NDR, kam byla po válce spolu s dalšími obyvateli Broumovska vysídlena, se usídlila v Norimberku. Jednou dobou byla tváří známého a za minulého režimu i u nás obdivovaného zásilkového obchodu Quelle.

„Oslava Velikonoc je ustáleným zvykem ve většině Evropských zemí. Je ozvěnou pradávné reakce lidí na jarní probuzení přírody. Na růst, vzkvétání a plodnost. Jak jsme se dozvěděli ve škole, u Germánů to bývala původní oslava na počest bohyně plodnosti Ostary na počátku jara, a to po mnoho staletí.

Rovněž na Broumovsku byly Velikonoce svázány s mnoha slavnostními a také veselými zvyky, s jarními obřady, známými i v jiných Němci osídlených krajích. 

Důležité bylo na Palmovou (Květnou) neděli co nejvčasněji vyskočit z postele, protože kdo vstal jako poslední, byl označen za „palmového osla“ a vysmíván po celý den. Podle počasí jsem si směla poprvé natáhnout nové podkolenky a obout nové letní boty, když jsem doprovázela babičku s plnou náručí vrbových větévek (jívy) do kostela. Činili tak všichni, při bohoslužbě je farář posvětil. Zastrčené za trámy domu měly také chránit před požáry, a na polích položené do kříže povzbudit důvěru v dobrou úrodu.

Zelený čtvrtek byl událostí zejména pro děti. Připravily si klapačky, což bylo na držadle připevněné prkénko s pohyblivým kladívkem. Potřásáním vydávaly klapavý zvuk, když jsme ráno obíhaly jednotlivé domy a usedlosti. Když dětem někdo z domácích otevřel, odříkávaly naučenou velikonoční říkanku. Trvalo to až do oběda. A do roku 1939, odkdy bylo koledování zakázáno.

Patřila jsem k těm menším, které se nesměly daleko od domova vzdálit, a navíc nám rodiče stanovili, u koho smíme koledovat. Sedláci se styděli svoje děti nechat společně s potřebnými běhat po vesnici a sbírat dárky.“

Je tedy před námi Květná neděle a po neděli nás čeká tzv. Svatý nebo také barevný týden. Od Modrého pondělí až po Bílou sobotu. Velikonoční svátky vyvrcholí příští neděli Vzkříšením. O významu této události pro křesťany svědčí například pozdrav, kterým se zdraví v Řecku od nedělní půlnoci zmrtvýchvstání. Místo běžného ‚dobrý den‘ se i na ulici zdraví slovy „Kristus vstal z mrtvých“ a odpověď  je „Ano, vstal z mrtvých“.

Máme tedy týden na to, abychom se připravili. Aspoň na to, jak jinak a pro sebe co nejlépe prožijeme onen prodloužený velikonoční víkend. Třeba uděláme něco úplně jinak než dosud, aby se i v našem životě něco změnilo. Když stále žehráme, nemůžeme se divit, že máme pořád na co. Velikonoční  svátky jsou nadějí, kterou přinášejí, pro změny jako stvořené.