Madrid očima Terezy Novákové z Broumova I.

Proto určitě leckoho překvapí, že i přes tak tíživou situaci, v jaké se Španělsko právě nachází, jeho hlavní město Madrid figuruje v první desítce žebříčku nejvhodnějších měst k životu, a to dokonce již podruhé za sebou. Hodnocení každoročně sestavuje britský časopis Monocle a výsledek závisí na řadě kritérií jako např. investice do hromadné dopravy, bezpečnost na ulici, možnosti vzdělávání, fungování zdravotnictví, míra znečištění ovzduší, míra dopravního hluku, apod.

I mně osobně Madrid velmi přirostl k srdci (žiju tu už šestým rokem). V následujících řádcích se vám pokusím vylíčit, čím je Madrid specifický a v čem tkví jeho kouzlo. Můžete to brát třeba jako malou inspiraci pro blížící se dovolenou.

Madrid, to jsou davy

Všiml si toho už Karel Čapek, který ve svém Výletu do Španěl píše: "... tolik lidí, hluk, který není vřava, veselá zdvořilost, půvab; ... ulice, jež přetékají životem jako číše vínem." Aby ne, když se Madrid se svými více než třemi milióny obyvatel řadí k největším evropským metropolím. Navíc, Madriďané rádi vyrážejí ven do ulic, ať už jen tak na procházku, do baru na kávu nebo víno, na nákupy, na oslavy, na demonstrace...

Jen v srpnu bývají madridské ulice nezvykle osiřelé. To proto, že právě v srpnu se naprostá většina Madriďanů přesouvá na dovolenou k moři. Spousta barů, restaurací, obchodů, ale i malých a středních firem na celý měsíc zavírá. Sehnat v tu dobu třeba instalatéra je pak téměř nadlidský úkol. V září se pak všechno dostává do normálních kolejí a vy tak opět máte pocit, že se kolem vás neustále něco děje – o to víc, když kterýkoliv z madridských (fotbalových) klubů vyhraje nějaký důležitý zápas nebo když španělská vláda schválí další rozpočtové škrty.

Madriďané jsou většinou srdeční a přátelští, hodně se usmívají a rádi se dají jen tak do řeči. Pro vychutnání takových spontánních momentů je ale potřeba umět dobře španělsky. S angličtinou moc nepochodíte a to ani u mladé generace, která sice jazyky studuje už od útlého věku, ale v praxi se většinou nedomluví.

Madrid, to je cañas & tapas

I když je Španělsko obecně známo především jako země vína, Madrid se pyšní i svou pivní kulturou. Stačí zajít do některého z početných barů a zahlásit: "Una caña, por favor". Nečekejte ovšem, že vám naservírují orosený půllitr. Pivo tu totiž nalévají do malých skleniček, které můžou svou velikostí působit až komicky. Proto doporučuji objednávat si hnedle "una doble", tedy cañu dvojitou. V Madridu se vaří pivo Mahou, které podle mého soudu patří spolu s coruñskou Estrella Galicia a granadskou Alhambrou ke španělské pivní špičce.

V Madridu je zvykem, že ke každému nápoji (ať už se jedná o pivo, víno nebo nealko) dostanete i něco malého k zakousnutí – „tapas". Může jít o olivy, brambůrky, oříšky, uzeniny, sýry, všelijaké jednohubky, bramborovou tortillu, apod. Tapas je vlastně taková pozornost podniku, proto vám nikdy nedají na výběr, ale většinou platí, že s každou novou rundou vám donesou lepší a lepší tapas.

Tento koncept prý vznikl v 19. století, kdy si španělský král Alfonso XIII na jedné ze svých cest po Andalusii objednal v zájezdním hostinci sklenku sherry. Podle pověsti se zvedl silný vítr, který navál do hostince písek z nedaleké pláže. Hostinský v tu chvíli dostal šťastný nápad zakrýt vrch sklenice plátkem španělské šunky, aby písek nenapadal do královského sherry. Královi se nápad zalíbil a další skleničku si objednal také s tímto netradičním „tapa" (v překladu víčkem/pokličkou). Královský doprovod se přidal a tradice byla na světě.

Madrid, to je věčné ponocování

V mnohých průvodcích je Madrid označován jako centrum zábavy, které slibuje velmi bohatý noční život. A nejsou to plané sliby. Jak už jsem zmiňovala výše, Madriďané se rádi zdržují venku na terasách a zahrádkách. Ty zažívají největší nápor hlavně po západu slunce, kdy metropoli dočasně přestávají sužovat vedra. Večeři si lze objednat nejdřív v devět hodin, kuchyně pak jedou naplno až do půlnoci a o víkendech i déle. Večeří ale noc samozřejmě teprve začíná. Nad ránem se davy přesouvají do klubů, nočních barů a diskoték, jak je komu libo.

Ale jak to vlastně ti Madriďané dělají, že mají takovou výdrž a navíc se druhý den ráno vypraví do práce? Nutno podotknout, že na plnohodnotné tahy končící v brzkých ranních hodinách se chodí až ve čtvrtek – pátek se v práci už vždycky nějak přežije, zvlášť když je zvykem pracovat poslední den v týdnu jen šest hodin. To si pak člověk může dopřát prakticky celoodpolední siestu a pořádně se dospat, aby byl dostatečně fit na další (víkendové) ponocování.

Druhé pokračování povídání o Madridu v neděli 22. července.

Foto Creative Commons Nordelch