Mluvíme o sexu aneb Pelesti bez EU

EVA KROUPOVÁ (KUDRNATĚ ŽENSKY)

Úterý, 14. ledna 2020

Sdílet na:

Někdo do toho hupsnul přímo, jiný se červenal u rodinného stolu, další si za pelestí tajně prohlížel otcův Playboy. Dnes je informačních zdrojů k získání "sexuální gramotnosti" přehršel. Otázkou pro rodiče zůstává, kdy a jak správně vybrat a také jak se pokusit zkoordinovat případný vhodný výběr samotného dítěte. A tak jsem zapracovala a na doporučení kamarádky zašla do knihkupectví, protože se mi zdálo, že kromě podrobnější rodinné diskuze by to pro syna chtělo prostě i "pár obrázků".

Vytahuji zrovna z police publikaci Mluvíme o sexu (vhodné pro 7 - 9 let), když mi na rameno ťuká známý. "Koukám, Evčo, že to celoživotní vzdělávání bereš vážně!" "Ahoj! Pch, si dělej srandu..." klepu prstem na označení věkové skupiny na obálce. "Na to už seš trochu stará, ne?" utahuje si ze mě dál. "Hele, víš, že člověk má být stále otevřený novým zkušenostem?" "No to je potom u mě už dávno zavřeno!" "Tak mrkni na polici s kuchařkami, to je věkově neomezený," směju se, zamávám a jdu do fronty ke kase.

"Paní, tohle neberte," vytrhneme mi náhle knížku z ruky neznámý muž stojící za mnou. Koukám celkem překvapeně, a tak narychlo dodává: "Lepší máte Kubáčkovou, ta je báječná. Skvělá pro děti." "Děkuju, ale já si tuhle prolistovala u známé a přijde mi v pořádku." "Neznám," otevírá knihu zpola skepticky. "No jen aby to nebylo něco od Evropské unie?" sklapne naráz desky. "A proč?" vmísí se do rozhovoru paní stojící na konci řady. "Protože ty jejich nesmysly by nejraději nalili i do dětí. Zbytečný a vulgární informace, který vůbec nepotřebují vědět," rozhorluje se muž dál. "Tak to je snad na zvážení každého rodiče, ne?" oponuje mu paní. "Vždyť to už stejně všechno dávno vědí..." přidá se další hlas z fronty. Diskuse nabírá na obrátkách, ale já bych už ráda zaplatila a šla. Opatrně tedy uchopím knihu z mužových rukou a pokládám ke kase.

"Počkejte!" má ji aktivista vmžiku zpátky. "Kouknu, jestli tam přece jen nemají tu Kubáčkovou," běží dozadu k regálu. "Počkejte..." ozvu se už trochu zoufale. Muž je ale hned zpátky, podle výrazu ve tváři jasně rozpoznávám, že knihu nemají. Ztracená bitva! Najednou mi ho je i trochu líto: "Tak děkuju, třeba to vezmu příště." Vtom se muž zeširoka usměje: "Anebo bych vám ji mohl půjčit, my už ji vlastně doma nepotřebujeme." Paní na konci fronty se nahlas uchechtne. Já platím a pán už na mě čeká před knihkupectvím. "Kdybyste chtěla, žádný problém." Trochu vysíleně se loučím. Přemýšlím cestou domů, jak dlouho jsem nebyla v knihkupectví. A že ta návštěva LIVE je někdy dost LIVE.

Syn si pod vánočním stromem knihy téměř nevšimne. Za pár dní si u snídaně pohodově usrkává kakao a já zpozoruji, že listuje obrázky ženského přirození. Do hodinky má přečteno. "Tak co, jak se ti to četlo? Co novýho ses dozvěděl?" ptám se. "Jo, dobrý. Kohout prý nemá penis, ale nějaký jiný malý orgán," odvětí suše a strčí mi knížku do ruky. Koukám chvíli dost strnule, ale pak si říkám, že tedy asi dobré, když ho nic dalšího nezaskočilo, nepopudilo, nerozhodilo...

A tak když v noci nemůžu usnout, postavím konvici na čaj a ve chvilce pročtu celou knihu. A zdá se mi, že je to laskavá, pozitivní, emotivně i informačně vyrovnaná brožurka úměrná věkovému doporučení. Takže žádný SEXuální diktát EU. "Hm, no jo no," zívnu, "tak dobrou..."

Foto Jan Mudra