Mrcha – druhý auto

"Jsi líná tam zacouvat. Jak otevřu dveře, když takhle parkuješ? Úplně u zdi..." Muž se snaží prosoukat ke dveřím vozu. "Jak jsi z toho, prosím tě, vylezla ven?" "Normálně," odpovídá žena. V duchu si přehrává, že lezla "normálně" dveřmi spolujezdce, jinak to přece nešlo.

Dálkové ovládání zabliká na prázdno. "To si děláš srandu, Jani. Ty jsi nezamkla, stojí to tu odemčený přes noc." "Ne, to ne. To není možný. No měla jsem telefon...," zaváhá sama na chvíli. "Ale to bych nezapomněla," brání se vzápětí přesvědčivě.
Konečně uvnitř, klapnou bezpečnostní pásy. Muž se prohne a zpod stehna vytáhne zapíchnutou tyčinku a pár brambůrek. "No děti, no, Petře!" rozhodí žena rukama. "Bylo by fajn občas vysát," dodá muž koutkem úst s drobným zavrtěním hlavy. Když ovšem zvedne oči, polohlas se mění ve výkřik: "A to přední sklo! Jak s tím můžeš jezdit? To je děsný!" "Došla mi voda do ostřikovačů. Co mám dělat? Nevím, kam se to tam lije," ohmatává žena dramaticky palubní desku. Pak opatrně posouvá hovor ke kontrolce hladiny paliva: "Vodu koupíme u benzinky, koukej, stejně svítí rezerva." "Co? Zase? Skoro tím nejezdím, ale kdykoli do toho sednu, svítí hladový oko a tankuju plnou. Je to možný?" hrabe se muž nervózně ve vousu. "To se ti zdá, brouku, hrozně ta mrcha žere," chytá ho žena za ruku. "Dáme si u pumpy chlazený Birell," stiskne ho pevněji. Muž vzdychne, ale souhlasně kývne: "Taky mám slinu." "A stejně musím do Lidlu, je to alespoň při cestě," plácne ho zlehka po zápěstí.
"To teda ne, Jani. Na to zapomeň! Nebudu s tebou objíždět nákupy, neblázni, měla jsi na to celý odpoledne!" koukne s nadějí na sedačku spolujezdce. "Chtěla jsem ti udělat k večeři koprovku, máš ji rád." "To sice mám, ale klidně si dám něco jinýho." "A co? Už to mám uvařený, jen přikápnu smetanu," emotivně dohrává ženský hlas. Muž párkrát bouchne do volantu a pak odevzdaně cvakne blinkrem k parkovišti supermarketu.

"Vidíš, byla to jen chvilka, jsi zlato," hazí žena do kufru nacpanou nákupní tašku. Pro jistotu hned vybaluje sojový suk a cpe ho muži do úst. "A frčíme!" Mlask! "Nezdá se ti, že v tom kole něco klepe? Poslouchej!" "Viď? Taky mi to minule přišlo..." Zašustí po chvíli mačkání prázdného obalu od suku. "Proč jsi mi nic neřekla?" "Nevím, Péťo, asi jsem zapomněla." Muž se nevrle nadechne. "A nezdálo se mi to tak hrozný," dopoví obratem žena. "Přesně. Druhý auto v baráku. Nic není hrozný. Dokud to jede, neřešíš nic!"

"Miláčku, nevyznám se v tom! Ještě že mám tebe..." pokusí se žena zalaškovat. "Hele, tohle na mě nezkoušej!" dodává muž, ovšem s lehkým pousmáním. "Víš, že jsi vážně příšerná mrcha?" "Ano, vím..." mazlivě položí hlavu na mužovo rameno. "Jsem příšera, ale už nebrblej a jeď, prosím. Máma čeká s pečenou husou." Muž se probere z opojení: "Paráda, už se taky nemůžu dočkat. Nedělní oběd u tchýně, co víc si přát..."

"Vzal jsi, Péťo, doma tu kytku, nebo zůstala na botníku?" Skřípění brzd... a zubů...