Na tom pražským mostě…
Sobota, 18. listopadu 2023
"Obdivuji mosty a venkovní schodiště. Možná pro důkaz, že si člověk dokáže poradit, možná kvůli schopnosti překonávat překážky" píše Pavel Frydrych ve své poctě dvěma pražským mostům.
Tramvajová linka číslo 17 z Modřan do Kobylis. Měří 15 kilometrů a tramvaj ji projede za 39 minut (aspoň tak to tvrdí jízdní řád). A já vlastně můžu s čistým svědomím napsat, že tuhle trať mám skutečně rád. Minimálně tu její část, která vede z Modřan vltavským údolím až daleko za Národní divadlo. Po cestě v ní sedíc, míjím architektonické perly Prahy. Podolskou vodárnu, Vyšehrad s jedinečnou kubistickou zástavbou u Vltavy anebo Tančící dům dohlížející na českého klasika všech klasiků – sedícího Aloise Jiráska.
A taky dvojici nezapomenutelných mostů. Tím prvním, jakousi branou do Prahy, je most Inteligence (oficiálně se snad stále jmenuje Branický most). Bláznivý příběh mostu se začal psát rok po Vítězném únoru, kdy náhle bylo vzdělání přítěží, a tak se lékaři, právníci, notáři nebo profesoři přeřadili do dělnických profesí a začali šalovat bednění a betonovat most. A o tom všem rozhodovali ti nad nimi, sice bez vzdělání, ale s nadšením budovatelů zářných zítřků, kde zítra již bude znamenat včera. A slovy klasika: mysleli to jistě dobře, ale dopadlo to jako vždycky.
Most Inteligence je krásný. Při pohledu shůry je vidět, že je nad údolím a řekou dvakrát lehce zalomen, takže evokuje písmeno „S“ a, ač je to robustní betonová stavba, při tomhle pohledu připomíná lehkost křídel letícího racka.
Most byl dostavěn bez fanfár v roce, kdy byla na Letné dokončena tzv. Fronta na maso (Stalinův pomník, pokud by někdo tápal nad lidovou tvořivostí). Byl to první dokončený most po válce a se svými více jak 900 metry by byl nejdelším dvoukolejným mostem v Evropě, kdyby… kdyby odněkud někam vedl. Ale roku 1955 nebyl na žádnou trať napojen, stejně jako o pět let později, stejně jako o osm let později. Napojení na železniční trať se dočkal až v roce 1964 a zároveň (opět bez fanfár) byl jako jediný železniční most v Praze pojmenován – snad proto, aby se zamezilo šíření lidového názvu. A protože vápence nad Malou Chuchlí na břehu Vltavy se ukázaly jako nevhodné pro zvolenou ražbu tunelu, tak zůstala jen jedna trať. V době, kdy byl nejdražší a nejmohutnější pěší lávkou na světě, sloužil občas ke statickým zkouškám lokomotiv.
Dneska zůstala architektonická krása a elegance mostu. Jinak je to stárnoucí protivný dědek, který ze sebe sem tam odloupne kus betonu a odhodí ho dolů. Na silnici, tramvajovou linku, do hladiny Vltavy nebo jen tak mezi keře.
Tím druhým mostem, který má s mostem Inteligence společné to, že v době svého vzniku byl beze jména, je Železniční most pod Vyšehradem. Vlastně nemá jméno dodnes a v mapách uváděný název Železniční most je taková z nouze ctnost. Jeho historie sahá do druhé poloviny 19. století a nejzajímavější okamžiky zažil roku 1901, kdy byl z jednokolejné trati rozšířen na dvojkolejnou. Vedle stojícího mostu vznikla provizorní lávka, na které se snýtovaly tři ohromné nosníky. Stávající most byl po bednění a kulových ložiskách přesunut o sedm a půl metru vedle a stejně tak byla na pilíře usazena nová konstrukce. Ocelové koule, po kterých se mosty přesouvaly, měly v průměru 25 cm. Naprosto neuvěřitelná je skutečnost, že celá akce – tedy odsunutí stávající konstrukce, nasunutí nové, dokončení pilířů a zatěžkávací zkouška – přerušila železniční dopravu na 61 hodin! Tehdejší noviny o tom napsaly: „Přesunutí spojovacího mostu mezi Král. Vyšehradem a Smíchovem stalo se dnes a díti se bude ve dnech nejblíže příštích. Od 7. hodiny ranní až do odpoledne, kdy na místo shromáždili se ministr železnic Wittek, místodržitel král. českého hr. Coudenhove, zástupci súčastněných měst a j., konáno přesunutí, v němž se bude pokračovati; včera konalo se vysunutí starých a sesouvnutí nových konstrukcí; dnešek věnován uložení nového mostu, vyzdění prsních zdí nábřežních pilířů a doplnění i srovnání vrchní stavby; třetí den bude konečně obtěžkávací zkouška nového mostu.“ Když listuji ve starých novinách, vždycky mě okouzlí krása tehdejší češtiny.
Když jsem u modelu Železničního mostu v Muzeu stavebnice Merkur tohle vypravoval současnému starostovi Police nad Metují, zeptal se mě, v jakémže to bylo státě? Uklidnil jsem ho, že to bylo v Rakousko-Uhersku. A dodal jsem: „Vzhledem k tomu, že by se měl Železniční most rozšířit o třetí kolej, dá se předpokládat, že provoz bude tentokrát zastaven na podstatně delší dobu. Ale nemám strach, že bychom Mocnářství nedokázali trumfnout. Věřím, že kromě mostu zvládneme udělat i dva nebo tři tunely…“
Obdivuji mosty a venkovní schodiště. Možná pro důkaz, že si člověk dokáže poradit, možná kvůli schopnosti překonávat překážky.
A občas na mě vyskočí pár drobností, které mosty jaksi polidští. Třeba, že v hloubce cca 20 metrů pod dnem Vltavy našli kopáči mamutí kel. Nebo že v jednom pilíři mostu Inteligence je zabetonovaná sklenice se vzkazem: „Tento pilíř stavěla česká inteligence.“
Až někdy nasednete do tramvaje č. 17, prohlédněte si ty dva mosty. Vážně stojí za to.
