Ohněm a mečem na zachování života

Jdete si takto luhem či hájem a najednou hrozný kravál, pak oblak prachu a pásový obrněný transportér. Z poklopu vykukuje nějaká hlava a než se stačíte vzpamatovat, za ním další. Ne hlava, ale tank. A na věži výsostné znaky České republiky. Co vás napadne jako první?

No mne napadlo, že se někdo zbláznil. Ale těch bláznů je tu nějak moc, počítám 6 vojenských „pásáků“. Takže uvažuji dál. Co by vás napadlo dalšího? Začal bych hledat kamery. Určitě tu natáčejí nějaký film o konci minulého režimu. Aha, že vlastně neskončil. Sledujeme přece aspoň výsledky voleb a občas k nám určitě dolehne nějaká perla z výroku našich politiků? Tak to asi také ne. Co tedy?

Dověděl jsem se to na přednášce pro seniory v rámci Univerzity třetího věku v Kreslírně broumovského klášterního gymnázia. A docela jsem koukal. I když musím uznat, že logiku to má. No vlastně, jak pro koho. I o tom byla na přednášce řeč. Vědci zjistili, že v bývalých vojenských prostorech žije mnohem víc živočišných druhů než v kulturní krajině. Věříte tomu? A když vojáci odešli, zvířátkům i kytkám bylo za nimi tak smutno, že se začali stěhovat pryč. Druhů začalo ubývat. Tak ochránci přírody zavolali tanky zpátky. A život už nemizí. Dokonce se někdo vrátil a možná přijdou další.

V opuštěných vojenských prostorech na našem území žije daleko víc živočišných i rostlinných druhů než v přírodních rezervacích na našem území. Je to vůbec možné? Možná to stojí za zamyšlení. Čím to je? Ale asi to bude pravda, i když je mi stále záhadou, jak myslivec spočítá zajíce ve svém revíru. Když slyším v lese trubku, většinou se řadí myslivci k honu, ale že by zajíci k počítání jsem neviděl. No každý víme své. Ale když jdete tichou procházkou půl dne lesem a nepotkáte ani veverku, asi tam moc zvěře nebude. Nebo je už všechny zahnaly hordy návštěvníků před vámi.

Po celou dobu přednášky v Kreslírně jsem však přemýšlel, kde se ty pestré a v několika případech unikátní druhy rostlin nebo zvířat vzaly, když už tu třeba desítky let nežily? No dobře, semínko přinese vítr nebo vykaká pták. Ale třeba žába. I když poběží jak vítr, jak ví, že jí bude třeba Na Plachtě (chráněné území u Hradce Králové) dobře? A nedojde například do Putimi, jako kdysi Švejk na cestě ke svému regimentu. A nechci být moc vtipným, ale jak to je s úzkostlivou péči o prostředí, kdy ochranáři někdy doslova bojují za to, aby se všechno nechalo na přírodě? No však někteří prý s tanky razantně nesouhlasí. A bojují. No...

A tak mám o čem přemýšlet a jsem rád, že to nemusím řešit, protože by mi nebylo jedno, kdyby třeba u nás, po lesích kolem Broumova, jezdily tanky a obrněné transportéry. A nedovolil bych si tvrdit, že v „jámách“, vyrytých koly harvestorů (to jsou takové ty továrny na kolech pro výrobu dříví ze vzrostlých stromů, co tu jezdí po lese), žije nějaký vzácný čolek.

„Život lidský je tak těžký a složitý, že život člověka je proti tomu úplné nic,“ nevím, proč se mi tu pořád plete ten Švejk, i když přesně tuto citaci jsem tam nenašel. A když už máte všechno, střechu nad hlavou, plný talíř, auto, chalupu, nechybí vám něco? Netoužíte po krásném prostředí někde v lese, u potoka, vážky, pstruzi, kytky, včely, a čím pestřejší tím krásnější? Mně zpráva o tom, jak pestrý je život tam, odkud odešla vojska, přijde docela symbolická. A mám radost.