Pijme píseň dokola (kolem pramínků Broumovska)
Ochladilo se, ale burčáková nálada se už dávno vpila do kotliny. Chceme proto na jih, smrky vyměníme za vinice, místo strmých roklí zdoláme Pálavskou vrchovinu a ještě naposled (anebo snad k Martinu prvně) vyrazíme za vínem. Po ránu. Nečesaně. Romanticky a rozkošnicky.
Severského ducha popustíme z uzdy, dovolená ještě nekončí. Právě naopak. Bez degustací a návštěv vinných sklepů by cestování republikou nebylo ono. Červený x bílý, sladký x suchý, česko-moravský víkend začíná.
"A je to vážně ryzlink, zdá se mi to dost sladké?" pátrá český Honza a točí sklenicí s kapkou vína. Znalecky natočí proti světlu, přivoní a dále v chuti hledá broskev, jablko, pomeranč, citronovou kůru či ananas. Vinař se jen směje pod vousy: "To si piš, že čistý není, Čecháčku. To bude ráno, kamaráde." Jenže co naděláme, i takový rivalský folklór a bolení hlavy k tomu všemu občas prostě patří. A když se (i navzdory "opičákovi") po poledni zakousne pár znojemských okurek a moravské uzené, se začínajícím večerem se jednomu zase uleví...
Ale dost legrace. Moravská vinná kultura je na vzestupu, stejně jako navazující turismus. Přibývá renomovaných salónů vín i rodinných vinařství, vzdělávacích expozic a seminářů, tras po stopách vína, kulinářských akcí aj. Znalost vína začíná být pro jedince určitou nutností, je známkou kultivovanosti a společenské gramotnosti. Nevzdávejme tedy celoživotní výuku světem bobulí, je přece tak příjemná.
A pak se oteplí a stálá pivní nálada pevně vpitá do kotliny se rozválí po Broumovsku jako ranní mlha. Vracíme se zpátky na sever, skrze smrčiny zdoláváme Broumovské stěny a těžký výstup splachujeme půllitrem kvasnicového Opata. Je tu domácí tradice, historická návaznost od roku 1348 a prosperující regionální pivovar s více než desítkou filtrovaných i nefiltrovaných piv. Lahvička s příchutí medu či brusinek nás doprovodí až na vrch Hoprich (mezi Martínkovicemi a Otovicemi), kde prý lze ještě dnes narazit na pozůstatky chmelu. Už staří Slované si u místního hradiště zřejmě hýčkali chmelové šištičky a po večerech se oddávali zrzavému moku. Možná i trochu vidlácky, nevzdělaně, ale o to více nečesaně a rozkošnicky.
A k tomu všemu něco čirého. Pod zahradní stříškou zrovna bublá švestkový kvas připravený k vypálení. S pozdější destilací můžeme slivovici popíjet za každého počasí. 40 %? 45 %? 51 %? Vyberme si. V malých dávkách. K večeru i po ránu. (Ne)česaně. (Ne)romanticky, ale 100% rozkošnicky...
Anebo si prostě dejme od alkoholu oddech a vyrazme za zážitky ven do okolních skal a lesů. Hledejme, ochutnávejme, porovnávejme pramínky s pitnou vodou a užívejme si barevného slunečného podzimu. Rozkošnicky, rodinně a s čistou hlavou...