Pohled z úbočí Broumovských stěn do Broumovské kotliny ozářené měsícem a plné ohnivých koulí
Pár minut před letošní novoroční půlnocí. Lesní cesta, stoupající po úbočí Broumovských stěn od restaurace Amerika, kde hlučí muzika a všechno se připravuje k novoročnímu vyvrcholení, je trochu namrzlá. Dole v Broumovské kotlině se připravují novoroční "ohňostroje".
Pár dnů po úplňku je cesta lesem dobře osvětlena ubývajícím měsícem, který probleskuje mezi stromy a kolem kapličky Panny Marie Sněžné vytváří ze stínů roztodivné obrazy. Kolem proběhne zatoulaný pes, který si spletl cestu a nikoho si nevšímaje míří někam do hloubi lesa, po schodech na Hvězdu se objeví několik světelných záblesků. Někdo jde do kaple nebo se rozhlédnout po okolí, které se za několik minut rozzáří stovkami světel. Shora, od osvětlené kaple na Hvězdě na hřebenu Broumovských stěn, je slyšet veselý hlahol návštěvníků.
Asi 10 či 15 minut před novoroční půlnocí je slyšet první „rachejtle“, z lesa se ozývá srnec, také onen zatoulaný pes. Nedočkavci začínají odpalovat svoji světelnou munici. V několika vesnicích a v Broumově na české straně hranice, probíhající po hřebenu měsícem ozářených Javořích hor, za hranicemi nahoře na Sovích horách, ale také kdesi u Walbrzychu, nad Nowou Rudou či v dáli směrem na polské Klodzko.
Jak se přibližuje půlnoc, záblesků přibývá, objevují se celé salvy světel různých barev, které se vynořují ze tmy, z osvětlených vsí nebo zpoza kopečků mezi nimi, či snad i z broumovského náměstí. A je jich stále víc a víc. V tom širokém pásmu skoro 180 stupňů od Meziměstí až nad Martínkovice či Božanov lidské oko neví, kam se dřív podívat. Člověk jen těžko odtrhuje pozornost od jednoho ohňostroje, aby se podíval na jiný, snad ještě hezčí a zajímavější. Prská to, sviští, vybuchuje, světla mění krajinu v jedno veliké světelné divadlo. Na silnici z Broumova se objevují modrá blikající světla záchranky, a za chvíli druhé. Jedou po silnici z Broumova, zřejmě do některé vesnice, a po chvíli se vrací.
Najednou záblesk na 808 m n.m. vysokém Ruprechtickém Špičáku, nejvyšší „hoře“ bývalého Náchodského okresu. Pak ohňostroj kdesi na konci Šonova až na hranicích, a na Janovičkách a nad nimi. Vysoko nad obzorem, proti tmavému nebi, se objevuje nádherná světelná koule a chvilku „visí“ v prostoru. A za pár minut ještě jedna. Vypadá to krásně i tajemně, jak se náhle objeví a vznáší na nebi, až pomalu zhasíná. Štěkot vystrašeného psa se ztrácí kdesi v dáli a vyplašený srnec z občasným zaštěknutím mizí nahoře ve skalách. Asi 20 minut po půlnoci světelné divadlo pomalu končí. Ohňostrojů ubývá, objevují se víc osamělé záblesky raket, které ozáří oblohu, chvilku se v nejvyšším bodě zastaví a mizí ve tmě.
Až skoro hodinu po půlnoci se rozzářil ohňostroj nad Supím košem v Broumovských stěnách, nad Křinicemi. A hned ve dvou několikaminutových salvách. Snad ty záblesky světla na schodech na Hvězdu byli spěchající ohňostrůjci, kteří až teď dorazili na místo, kde se rozhodli připravit nezvyklou podívanou ostatním. A ze Špičáku jim odpovídali, ale už jen několika vystřelenými raketami. Zřejmě i tam už došla munice.
Najednou klid a nezvyklé ticho. Celá kotlina se uložila do stříbra, které podestlaly paprsky měsíce, jenž se občas halí do lehkého mlžného oparu. A posvátná krajina, ve které světla vesnic a města, záře nad horami jako připomenutí přítomnosti dalších lidí za hranicí, vyvolávají různé myšlenky. A vynořuje se možná zatím nesplnitelné přání, abychom dokázali žít v pospolitosti, projevovali vděčnost a moudře spravovali, co jsme nabyli poctivou prací nebo zdědili, či dokonce čím jsme byli bohatě obdarováni z potu těch, co zde, v bývalých Sudetech, po staletí žili.