Pranostikám navzdory

Zima začíná později, než jsme zvyklí, jaro trvá pár dní a spíš to vypadá na rychlý a nečekaný nástup léta už v dubnu a samo léto se občas projevuje "jarním počasím". Nevím, jestli je to způsobeno globálním oteplováním, o kterém se mnoho mluví, a které mnozí popírají, nebo je důvod někde jinde.

Naše dnešní dělení roku na čtyři roční doby neplatilo vždy. Slovanští předkové dělili rok jemněji: znali předjaří nebo třeba pozdní podzim (polština dodnes zná výrazy przedwiośnie nebo przedzimie) a jednou ze vzpomínek na jemnější dělení ročních dob je dnešní "terminus technicus" babí léto, tedy období mezi létem a podzimem.

Možná není úplně od věci si uvědomit vývoj významu slova "rok". Pochází z praslovanského rokъ, odvozeného ze slovesa rekti – říci a původně znamenající lhůtu či domluvený termín. Další slovo – let (ve smyslu časového určení), má praslovanský kořen lěto, který má indoevropský základ a označuje čas tepla. Jak jsme na tom s časem tepla v posledních letech, si uvědomujeme všichni: tropická vedra, bleskové povodně, málo sněhu, spálené pastviny a louky. Ale možná to, co dnes nazýváme "globálním oteplováním" je jenom jakási obranná reakce planety – něco jako lehce zvýšená teplota u člověka, který nastydl. Není obecně platné, že za vším vězí člověk.

Naštěstí dnes už neplatí, že budeme "poroučet větru, dešti" a s tím, co se děje kolem nás v přírodě, se prostě musíme smířit a přizpůsobit se. Nakonec to může vypadat podobně jako při příchodu nového pracovníka do stávajícího kolektivu. Chvíli bude trvat, než ho poznáme, než zjistíme co je zač, než rozpoznáme, zda je "vlezdoprdelka", lhář, hlupák nebo slušný pracovitý člověk. A podle toho se k němu budeme chovat. Stejně tak se naučíme chovat k posunu počasí, který zdá se nastává. Budeme vědět, že zima přijde až v lednu a práce na zahradě nebudeme hrotit v říjnu a listopadu, zvykneme si, že svatý Martin vymění bílého koně za koně hnědo-šedého, Vánoce se budou slavit na blátě, jaro se bude ukazovat jen na pár dní a po zimě přijde skoro okamžitě léto. (Původ slova jaro můžeme nalézt v praslovanském jarь, které má původ v indoevropském základu ĭōro-/ ĭēro-, ze kterého vzniklo např. německé Jahr.)

A pranostiky se pro nás postupem času stanou nepochopitelnými bez bližšího vysvětlení. "Když mráz na prvního prosince, vyschne nejedna studnice." Jenže to může dopadnout tak, že na prvního prosince bude mráz věcí výjimečnou. Uvidíme, zda se vše vyvine pouze v jakémsi posunu v kruhu, kdy se začátky ročních období se jen přesunou ve směru plynutí času, nebo dojde k nějaké větší změně a jedno roční období bude uzurpovat čas toho následujícího. Jaké to může mít následky, neví dnes nikdo. Může se stát, že globální oteplování (tento výraz používám jen z nedostatku jiných a pro jeho dnešní všeobecnou pochopitelnost) bude mít následky fatální pro celou civilizaci. Ty starověké: Mezopotámie, Čína, Egypt, Řecko, Mayové, Inkové si určitě nikdy nepředstavovali, že jednou prostě přestanou existovat. Paul Valéry v textu La Crise de l'esprit (Krize ducha), napsaném těsně po skončení První světové války, hned v první větě říká: "My civilizace víme nyní, že jsme smrtelné." Nebo se nezmění vůbec nic.

Ale nechci v předvánoční době končit takto depresivně. Nelze za vším hledat člověka a jsou věci, které ho přesahují. A k nim bezesporu patří i zázrak narození nového života. A pokud se tak stalo "v Betlémě na slámě" znamená to, že přichází krásný čas Vánoční s rozením delších a delších dní s příslibem tepla jara a ještě velice nenápadnou vůní léta. A mezitím si najdeme čas na zastavení se a posezení se svými nejbližšími. A tuhle tradici nám, věřím, nezničí ani globální oteplování a ani nedostatek sněhu o Vánočních svátcích.

(Pozn. redakce - Autorem článku je spisovatel a výtvarník Pavel Frydrych. Tento příspěvek vyšel v prosincovém Polickém měsíčníku.)