Přechylování

Přechylování příjmení – ta koncovka u ženských jmen -ová – není pouze rozlišovací způsob, jak na první dobrou zjistit, kdo je žena a kdo muž. Některé jazyky přechylují příjmení k rychlému určení jak rodu jeho nositele, tak i správnému skloňování a tím i lepšímu chápání vztahů ve větě (například pochopení, kdo je ve větě podmětem a kdo předmětem).

Definice přechylování příjmení je následná: Přechylování příjmení spočívá v přizpůsobování rodinného jména pohlaví, případně též rodinnému stavu nositele, a ve vyjádření jeho gramatického rodu. Buď je ženská varianta příjmení tvořena jako feminativ (tedy jméno s ženskou rodovou příznačností) ze základní, mužské varianty, nebo jsou mužská a ženská varianta gramaticky symetrické. V některých jazycích a kulturách se navíc rozlišovala nebo rozlišují dívčí příjmení (vyjadřující příslušnost k rodině) od příjmení manželek (vyjadřujících příslušnost k manželovi). Achich. Třeba finština zrušila přechylování jmen zákonem o manželství v roce 1929... Anebo dolnolužická srbština přechyluje jména svobodných žen přidáním koncovky -ojc/-jejc. Pokud bych to chtěl aplikovat na svoje příjmení, tak moje případná neprovdaná dcera by se jmenovala Frydrychojc. A Martina by si po provdání k novému příjmení nepřipojila koncovku -ová, nýbrž -ka a po změně souhlásky CH při odvozování v Š má její dolnolužická podoba tvar Frydryška.

Přechylování a nepřechylování je asi nejvíc vidět v komentářích k výkonům sportovních komentátorů a jejich expertů, převážně z řad bývalých sportovců. Tady je ten kámen úrazu: zatímco komentátor je zvyklý přechylovat, expert většinou nikoliv. Pravděpodobně to pramení z osobního kontaktu s cizími sportovci a nikdo nevolá na Serenu Williamsovou: "Paní Williamsová", ale spíše: "Miss Williams". Takže během minuty vedle sebe může zaznít jak Williamsová, tak i Williams a to klidně i vícekrát. Čert, aby se v tom vyznal. Pak se na nejrůznějších diskusních fórech objeví mnoho odborníků na češtinu hájících do krve svůj pohled na věc. Vždycky si vzpomenu na vtip pana Vladimíra Renčína, kde si Bůh povídá s anděly a říká: "Zajímavý národ, ty Češi. Škoda že tady nebyli při stvoření světa. Mohli poradit."

Ale zpět k přechylování. Nejabsurdněji a nejbrutálněji podle mých uší zní koncovka -ová u jmen Afričanek, Asiatek a Rusek. Namátkou takové perly, jako etiopská atletka Anayaová, čínská gymnastka Che Kche-sinová nebo ruská lyžařka Bělokurovová (úmyslně vynechávám asi nejznámější africkou atletku Carsten Semenay[ovou] u které soudy stále řeší, zda její jméno přechylovat či nepřechylovat).

A jako pověstná třešnička na dortu může znít třeba vyhlašování výsledků soutěže ve sportovní střelbě žen. "Třetí místo obsadila Číňanka Kao Wen-ťünová, druhá skončila Ruska Volkovová a vítězkou je česká závodnice Kateřina Emmons!" Zde je skutečně potřeba dokonalého soustředění diváka. A jako perlička na závěr, třeba toto: "Jak viděla závod islandská trenérka Mínervudóttirová, se zeptala Emma Smetana." Mínervudóttir doslovně znamená Mínervova dcera. Přechýlení jejího jména dává asi takový smysl, jako přechýlit české ženské jméno ještě jednou, něco jako Novákováová. (Napadá mě, že když se už dopouštíme takových zvráceností, jestli by se potom nemělo přechýlit i jméno Emmy Smetana na Emma Smetanaová...)

Tak jsem se v tom pěkně zamotal. Snad mi s přechylováním ženských jmen pomůže herečka Tereza Ramba, zpěvačka Martina Bárta, filantropka Michaela Bakala, cimrmanovská spisovatelka Jenny Suk, či její kolegyně, režisérka Máňa Urban. Jinak bych se v tom mohl ztratit ještě dřív, než bych se vůbec pokusil vydat na cestu za poznáním, kdy a jak přechylovat ženská jména.