Psi štěkají, karavana táhne dál: "Romano, přijďte se podívat do školy!“

Romana reagovala na článek ředitele školy Karla Výravského, který pozitivně hodnotil výsledky studentů u poslední státní maturitní zkoušky. Každý člověk má právo na svůj názor, samozřejmě i na kritický. Avšak toto příkré hodnocení mě osobně velmi překvapilo, zejména proto, že vím, jaká přidaná hodnota byla dána konkrétně oběma dětem pisatelky. Také vím, že autorka naši školu pomlouvá a očerňuje pravidelně již velmi dlouho. Neudělám s tím samozřejmě nic, je to její osobní názor. Myslím si ale, že by měla kritizovat věci, o kterých něco ví.

Pokud se někde udělal velký kus práce kupředu, tak především ve výuce cizích jazyků. Výsledky státní maturity o tom jednoznačně svědčí. Percentil oktávy byl 91, tj. byli lepší než 91% všech studentů v celé zemi, i výsledky čtyřletého gymnázia v cizích jazycích jsou nad celostátním průměrem. Nejsme škola dokonalá, máme svoje klady i zápory, ale jsme škola, kde se jasně mluví o problémech, kde se problémy řeší jak mezi studenty a učiteli, tak mezi studenty a ředitelem školy.

Jsme škola maximálně otevřená vůči veřejnosti a jsme škola maximálně přístupná kritice. Konstruktivní kritice, ne urážejícím pomluvám. Jsme škola, která klade důraz nejen na známky, ale i na to, aby mezi studenty a učiteli panovala přátelská atmosféra a férové vztahy. Drtivá většina dětí, které k nám přichází ze základní školy, dle našich průzkumů přes 90%, je u nás velmi spokojena a oceňuje atmosféru a také to, jak se s nimi jedná, zachází a komunikuje. Jako partner s partnerem, a ne jako nějaký generál se svým podřízeným. Srovnávat školu dnešní se školou za pana Holého před 15 či 20 lety, je jako srovnávat jablka a hrušky. Prostě to srovnat nelze. Tehdy učili na škole někteří nekvalifikovaní učitelé, což dnes již není. Tehdy byla polovina studentů než dnes, nebylo víceleté gymnázium, jediná metoda byla často tabule, křída, výklad učitele a zápis do sešitu, nebyla téměř žádná didaktická technika.

Změnila se atmosféra, změnily se metody, jsou jiní studenti, je jiný historický kontext. O výpočetní technice a materiálním vybavení školy nemá vůbec význam psát. Opakuji, nejsme škola ideální, ale jsme škola, která ví, co chce. Záleží také na druhé straně. Není student jako student. Někdo má tah na branku, někdo se veze, někomu jde vše samo, někdo potřebuje na látku času více. Někdo se prostě fláká, skončí školu se špatnými známkami a pak mu na vysoké škole ledacos chybí. Někomu to dojde po roce na vysoké, někomu to nedojde nikdy, někdo na sobě začne více pracovat, někdo vysokou školu prostě zabalí. Tak to je přirozené a bylo tomu vždy.

Mrzí mě věta, že se všude pyšníme svými výsledky. Vypadá to, jako bychom si je snad i vymýšleli. Ptám se, proč ne? Proč se veřejně neradovat a netěšit z úspěchů studentů? Máme mlčet o tom, že v minulém roce si osm studentů vybojovalo postup do krajského kola vědomostních soutěží ve velmi tvrdé konkurenci? Máme mlčet o tom, že dva byli v celostátním kole? Máme mlčet o tom, že v angličtině byli dva studenti v krajské elitní desítce? Máme mlčet o tom, že na naší škole jsou skvělí hudebníci i výborní sportovci?

Romano, přestaňte sbírat drby a polopravdy a přijďte se někdy podívat do školy jménem Gymnázium Broumov. Zveme vás.

Článek k tématu: Porovnání výsledků státních maturit vyznívá pro broumovské gymnázium velmi dobře