S německou důsledností
Neděle, 9. července 2023
.jpg)
Fejeton Pavla Frydrycha na neděli.
Z osobní zkušenosti mohu potvrdit, že v Německu funguje pracovní morálka zcela jinak než u nás. Mám v paměti dvě skupiny gymnazistů v Muzeu. Zatímco čeští studenti si povídali, sem tam se podívali na návod a měl jsme pocit, že moje slova se od jejich uší odrážejí a padají naprosto tiše na desky pracovních stolů, přijela druhý den skupina stejně starých gymnazistů z Německa. Na povel si bez hlesu poslechli překlad mých slov, na povel si prohlédli návod a na povel začali pracovat. Dokonce jsem měl chvilku i obavu, že všichni skončí ve stejnou chvíli a na povel… No, neskončili, ale preciznost a jakýsi druh poslušnosti byl u nich oproti českým studentům asi tak dvacetinásobný. Na druhou stranu: s tímto přístupem se velice nesnadno vylepšují a zlepšují třeba pracovní postupy a dost nesnadno rodí nové nápady.
A německou důslednost jsem poznal na vlastní kůži letos v únoru. Brzy ráno jsem nasedl do auta a vyrazil směrem na Norimberk. Cesta přes Čechy nebyla zajímavá skoro ničím – snad jen cenou benzínu, která byla v Polici asi o 5 Kč za litr nižší než v Plzni.
Po překročení hranic začalo sněžit. A sněžilo skutečně s německou důsledností. Když už sněžím, tak přece sněžím! A po pár kilometrech jsme si v autě všimli, že v protisměru je na dálnici minimální provoz. Když jsme o tom začali mluvit, tak se najednou nějaká auta objevila… ale za chvíli už zase dálnice v protisměru zela prázdnotou. Takovou, že kdybychom zastavili a vystoupili, mohli bychom ze sněhu uplácat dvě tyčky jako branky a zahrát si hokej, aniž by nás ohrozilo projíždějící auto.
Když ukazatel oznamoval, že na sjezd na norimberské předměstí Langwasser to máme ještě 45 kilometrů, objevil se v protisměru první sněhem zapadaný stavební stroj. A cesta byla zúžena do dvou pruhů. A na samém začátku zúžení (bráno ze směru z Norimberku) stály přes celou šířku asi tři nabourané automobily.
A stále padal sníh (s německou důsledností).
Vlevo vedle nás stála kolona. Včetně:
- Zablokovaného sněžného pluhu
- Zablokovaného, a dokonce i blikajícího policejního vozu
- Stovek stojících osobních aut
- Vyšší počet desítek stojících kamionů
- Dalšího zablokovaného pluhu
- Dvou sněhuláků, které postavil řidič kamionu na středová svodidla
- Dalších sněhuláků, které postavili řidiči na krajnici
- Stovky znuděných lidí sedících v autech, kamionech, pluzích a strojích záchranného systému
- Stovky vykouřených a znechuceně zahozených cigaret a jistě mnoha dalších věcí a situací, kterých jsem buď nevšiml nebo je už zapomněl.
Když jsme sjížděli z dálnice, tak stále ještě sněžilo. Podle odhadu už na zemi leželo minimálně 20 cm. A kolona ani po těch více jak 40 kilometrech stále nekončila.
Když už má někde stát kolona, ať je to skutečně kolona – s německou důsledností.
Potom sjíždíme k Messezentrum Nürnberg. Najíždíme na Groβe Straβe, kterážto ulice se musí obkroužit, aby se v protisměru mohl řidič vrátit skoro na její začátek a zaparkovat (je neskutečně široká a nebýt veletrhu, tak mezi jedním a druhým směrem uprostřed Groβe Straβe parkují kamiony – prostě je skutečně Velká). Během tohoto obkružování se znuděně koukám z okna a těším se na cigaretu. A pak si všimnu jakýchsi schodů lemujících cestu. Ty schody trpělivě kopírovaly asfalt Groβe Straβe, aby doslova zmizely pod kořeny vzrostlých stromů. A v tu chvíli jsem si vzpomněl, kde jsme tuhle cestu a tyhle schody viděl. Tady bylo seřadiště odkud vyrážely davy během 6. sjezdu, který zdokumentovala Leni Riefenstahl ve filmu Síla vůle. Ani tenkrát neskrblili: když už dav, tak ať to je skutečně dav – s německou důsledností.
