Sedm dní v Maroku. Cyklistické dobrodružství Kryštofa Meiera I.

Sobota 6. dubna 2013

Mountain Biking UK je časopis, který si každý měsíc rád kupuju. Dnes jsem byl k jeho koupi okolnostmi donucen. Krtkovi příšerně smrdí ponožky. A nové číslo, které vyšlo právě včera, obsahuje cykloponožky jakožto přílohu. Ne, že bych měl potřebu se o svého kamaráda takto starat, ale strávím vedle něho příští čtyři hodiny v letadle. Máme totiž namířeno na týden do Maroka a ani jeden netušíme, co nás tam čeká...

Let je příšerně nudný a zdlouhavý, ale při pohledu na Vysoký Atlas osvícený západem slunce pookřejeme. Na letišti Al Massira v Agadiru skládáme kola a chvilku si povídáme s Williamem z Limericku, který má v plánu přejet Atlas dvěma průsmyky Tizi-N-Test a Tizi-N-Tichka a dojet až na Saharu. Narozdíl od nás není cestovatelský novic a projel prý například Jordánsko v srpnu. "Big mistake," hodnotí načasování tohoto svého počinu.

Nasazujeme reflexní vesty a snažíme se za pomoci Krtkovy GPS dostat na autobusové nádraží v Inezgane. Jsme chvilku trošku v šoku, protože Gde-Proboha-Su nás nejdřív uprostřed noci vede do vesničky, kde si připadáme jako v nějaké brazilské favele, pak nás hned vyplivne do pole mezi třímetrové kaktusy. Snažíme se tento kulturní a klimatický šok rozdýchat a stavíme na první benzínce koupit vodu. Vůně hašiše mě omámí hned ve dveřích.

Po hlavní silnici dojíždíme do města, které se na google maps jmenuje Ait Melloul, na ceduli bylo však napsáno něco jiného, už si nevzpomenu... Je asi 11 v noci, ale lidé chodí nakupovat k řezníkovi a u holiče je fronta. Máme hlad, tak stavíme ve fastfoodu na růžku. Když říkám, že jsem z Czech Republic, místní se hned ptají na Nedvěda. Říkám, že to je přesně tak, přihazuju Petra Čecha a když jim sdělím, že taky "Milan Baroš, Galatasaray", mám najednou plný podnik přátel.

Do Inezgane dojíždíme o půl hodiny později a začíná to být zajímavé. Místní totiž nemluví anglicky a naše francouzština je na stejné úrovni s naší arabštinou. Daří se nám ale najít autobus do Marakeše za 80 dirhamů (1EUR=cca10.8DIR) na jednoho. Když tázavě rukama ukazuji střídavě na číslovku 80 a na sebe a kolo, odpovědí je mi opakovane zvolání "Bagaž, bagaž". Ano, správně, máme s sebou bagáž. Nakonec za obě kola připlácíme 50 DIR a nasedáme.

Autobus asi půl hodiny popojíždí tam a zpět po autobusáku s otevřenými dveřmi (i zavazadlovými), spousta lidí se motá kolem, nastupují a vystupují, prodávají vše od párků po voňavky. Lehce nás iritují a máme strach o kola. Noční Inezgane opouštíme s úlevou.

DST (ujetá vzdálenost) 29.9 km
MXS (nejvyšší rychlost) 34.9 km/h
AVS (průměrná rychlost) 15.4 km/h
TM (čistý čas jízdy) 1:53

Neděle 7. 4. 2013

Autobus přijíždí do Marakeše zhruba po třech hodinách jízdy, dopřáli jsme si pár desítek minut spánku. Projíždíme na kolech noční medinu (historické centrum) se slavným náměstím Djema El-Fna a souk (trh). Myslím, že málokterému turistovi se tato místa podaří vidět liduprázdná. Sedíme na lavičce pod minaretem mešity Koutoubia, kde nám muezzin nedovolí usnout a čekáme na svítání.

S vycházejícím slunkem vjíždíme zpět na náměstí a snídáme s místními. Nabídnou nám místo na sezení na plechovkách od barvy, přeslazenou bílou kávu se skořicí, mléčnou obilnou polévku s kroupami a chutnou bramborovou placku. Paní kuchařce dáváme každý 25DIR a odmítáme hašiš. Po chvíli bloumání se nás ujímá samozvaný berberský průvodce, který pořád omílá nějaké nesmysly, zavádí nás hluboko do útrob souku, aby nám ukázal zavřený obchod. Čekáme útok ze zálohy, přichází pouze nabídka vysoce kvalitního hašiše. O půl osmé ráno podruhé odmítáme a po průvodcově prosbě o pár dinárů, prý pro Mohameda, šlápneme do pedálů.

Zevlujeme v parku a čekáme na otevření riady (hostelu). Jak tak zevlujeme, pozorujeme zevlující Maročany. Jsou v tom mistři, což se nám potvrzuje i celý následující týden, ale v jednom marakešském pomerančovém háji potkáváme chlapíka kolem sedmdesátky, kterému jsme okamžitě v tomto oboru udělili titul velmistra. Takový rytíř Jedi. Je ho krása pozorovat a v porovnání s ním si připadáme, že si to naše nicnedělání neumíme správně vychutnat. Máme z toho mindráky a v 10 hodin se ubytováváme. Stará se o nás příjemná holčina z Francie a nastává menší obstrukce s koly. Já své zamykám k zábradlí v prvním podlaží, Krtek ke skříni v přízemí. Jdeme pro vodu (6l za 24DIR), odmítáme hašiš ("exclusive quality, exclusive price") a chvilku se válíme na válendách na střeše riady. Příjemná Francouzka se opaluje naproti nám a s 50 odstíny šedé v ruce si postupně rozepíná knoflíky košile. Začíná být horko.

Procházíme souk s cílem nic nekoupit. Trhovci ale umí být opravdu otravní a jeden takový opravdový otrapa se na nás nalepí doslova jako lejno na podrážku a ne a ne ho setřást. Snaží se nás zatlačit do nějaké části souku, a jak se mu to nedaří, začíná být agresívní. Když ho míjíme podruhé, řve na nás NO GOOD, NO GOOD a chytá mě za flígr a lomcuje se mnou, až místní ustupují o krok zpět. Odstrkuji ho a pochodujeme směrem pryč. I do nikabu zahalená žena nám dává znamení rukou, ať pokračujeme v chůzi. Když ho potkáváme potřetí, křičí NO PROBLEM, ale porád se nás snaží (i rukama) nasměrovat kamsi. Nesnáším, když na mě někdo chmatá. K tomu všemu jsme se ztratili a naprosto šťastně přicházíme k našemu hostelu z úplně druhé strany. Náladu nám zachraňuje fantastický džus z čerstvých pomerančů za 4DIR. Když ho popíjíme, přichází ke Krtkovi ženština a než se naděje, má na ruce henou nakresleného škorpióna pro štěstí. Ženština po chvíli proseb pochopí, že opravdu nebudeme platit za něco, co nechceme, škorpióna maže a vyrazí číhat na další oběť.

Po uklidnění na hostelu vyrážíme na večeři. Z restaurace na střešní terase sledujeme mumraj na náměstí a z ptačí perspektivy ho shledáváme mnohem atraktivnějším. Já mám tajin s mletým masem a olivami, Krtek s kostkami hovězího, fíky a vlašskými ořechy. Obojí je překvapivě dobré, stejně jako pečivo. Společně s pomerančovým džusem platíme 105DIR dohromady. Chvíli sledujeme zaklínače hadů, prcháme před kejklíři s opicemi a klidíme se na střechu hostelu psát pohledy. Západ slunce je parádní.

DST 10.06 km
MXS 17.6 km/h
AVS 6.1 km/h
TM 1:34