Špunty, hodinky a pusa navíc

A zase je tu důvod odšpuntovat lahvinku a nasát "jaro". Oslavy a svátky jsou v Čechách oproti zbytku světa trochu sucharské. Občas sice náladu zlepší dny pracovního volna, ale žádný pořádný emoční odvaz. A tak si v duchu sounáležitosti, světlých okamžiků v každodenní rutině, hry, smíchu a lásky sem tam zapůjčíme i ty cizí.

LÁSKA, LÁSKA, LÁSKA... na jaře zamilovaně hned třikrát. Od Valentýna přes Den žen až k puse pod třešní na Prvního máje.

"Co jsi včera dostala darem, ženo?" šteluje si hodinky Radka. "Jako co? Narozky mít teprve budu, jsi napřed..." odpovídám nechápavě. "Ale, Den žen, ty nic nesleduješ!" dál si nuceně upravuje pásek hodinek. "Tohle fakt nesleduju, oslavy MDŽ mě naštěstí minuly. A co sleduješ ty, máš něco s rukou, nebo co?" stavím se do opozice. "Jsi trubka, brouku," otáčí debatní kolečko Radka, "mrkej, co jsem včera dostala JÁ, žena svátečnice." Pleskne dramaticky o sklíčko. "Nový hodinky?" "Přidej! Plánovač volna, hlídač zdravotního stavu, osobní trenér..." "Tihle všichni se tam vejdou?" přerušuju sarkasticky výčet. Vtom hodinky zavrní – BLIK: Panáček se schody! "Koukej, dnes nemám ještě splněno. Měla bych 10x vyběhnout schody. Vydrž!" zvedne se naráz a běhá z obýváku do prvního patra. "Zbláznila ses?" vyhrknu na ni po tom, co se svalí na gauč. "Hotovo," funí blaženě. V "kukačkové organizaci" se rozhodně neshodneme, brzy se už více než kočkujeme. Diskuse nabírá na tempu, posuncích i hlasitosti, když hodinky zavrní – BLIK: Buďte v klidu!
Venku rozdýchávám nejen alergii na "kočičky". Vzdorovitě se opřu o zídku a nechám si od slunečních paprsků jen tak "vytahovat pihy". Kouknu na schody opodál, pohladím si volné zápěstí a blaženě si vzdychnu: JÁ nemusím nic! NIC!

Se začínajícím večerem mě ta "intelektuálská zapšklost" přejde. A i když mě stále děsí myšlenka, že přijímáme organizaci volného času od někoho "cizího", přestáváme vnímat potřeby vlastního těla a necháme si "radit", co je pro nás dobré, a že k vyjádření emocí nás vybudí spíš pevná data, návody na dárky či zvyky, volám Radce. "Dámské šampáňo, zítra? Bouchneme špunt za všechny ty svátečnice?" "To by šlo, "trenéra" nechám doma..."

Snažím se uznat, že svátky zamilovanosti mohou být příjemné, pro někoho inspirativní a můžou asi i usnadnit občas celkem komplikovanou komunikaci mezi pohlavími. Prostě každý to máme jinak. Každý nacházíme radost jinde.

K narozeninám dostanu od manžela novou STK k motorce, od staršího syna obrázek ze školy, který nezapomněl v družině a úplně nerozmačkal v tašce, od mladšího syna kousanec menší než včera. A tak je všechny tři obejmu a dám jim pusu. A JARO JE TADY!

Foto Jan Mudra