Stakany a dvojí metr

A tak máme pocit, že na východě nežijí jenom špatní lidé, jak je to někdy v současnosti prezentováno, a že pohostinnost je tu tak nějak stále doma. Cestou zvažuju, kdo z nás by byl ochotný pracovat za Vasilových podmínek, kdo by za výdělek obětoval čas strávený s rodinou, čas strávený doma. A kdo z nás by u sebe přijal cizí lidi na noc jako hosty. A o kousek dál (díra) na sakramentsky hrbolaté cestě (díra) i to, že někdo prostě nemá na výběr (díra, díra), nestěžuje si a maká, aby bylo líp (náhle končí asfalt).

A pak je tu Oksana. Na Ukrajině dostudovala technologii textilního průmyslu, provdala se v Čechách a nyní je úspěšnou provozní vinotéky. Má sílu za tři a ještě něco navíc. Životní zkušenosti, vyrovnání a nezdolnost. A i když to schovává za brýle, i zmíněnou pohostinnost. Z nevelké vinotéky vybudovala prostor, kde se lidé chtějí setkávat. "Je to jen business, Evi," odpovídá mi a píchá nenuceně párátkem do kousků uzeného lososa. "Kecáš, Oksano, lidé sem chodí spíš kvůli tobě než kvůli vínu! Jsi tu pro ně. Pečuješ, sdružuješ, nasloucháš i bavíš. Pěstuješ živou komunitu." Strategie dobrého marketingu se tady potkává s talentem přirozené "barmanky". Sama prý pije alkohol zřídka, když degustuje, a tak si rýpnu: "Jak tedy pečuješ o své štamgasty, aby se brzo neuchlastali?" Dlouhýýýýýýýýýýý smích...

Žije a pracuje v Česku přes dvacet let, ale stále na ni někteří odchozí s dvoulitrem stáčeného sem tam opovržlivě zabrblají. Je to podivné, jaký dvojí metr máme. Pokud se někdo z našich známých prosadí v cizině, bereme ho jako úspěšného. S úspěšným cizincem u nás má ale stále leckdo problémy.

A Oksana? Posune si brýle a jde uvařit pouličním trhovcům čaj. Je jim prý venku zima. Prodejci jí zase na oplátku nechají trochu zeleniny zdarma. Občas tedy hosté vinotéky ochutnají boršč nebo si jako já darem k vínu odnesou pár cuket, okurek a rajčat. No kdo z nás, Čechů, by odolal. "I LOVE YOU, OKSANA. Máš nás zmáknutý, máš nás v paži!"

Foto Jan Mudra