Stinka: Hledám-li nová východiska, vrátím se sem, domů

Začnu trochu někde jinde. Otázky jsem začal připravovat ve chvíli kdy se objevila zpráva, že zemřel Lou Reed. Ten – ať už přímo nebo zprostředkovaně – ovlivnil ohromný množství domácích hudebníků. Počítáš se k nim?

Kdyby byl jeho odkaz a odkaz The Velvet Underground, které jsem dřív poslouchala celé dny spolu s Pixies, Sonic Youth, Siouxsie, Plastiky, minimalisty a punkery, v mojí tvorbě slyšet, byla bych šťastná. Loua jsme milovali. Pro mě osobně je ale hrozně důležitý jeho spoluhráč John Cale. Jeho specifický pulzující styl hraní na klavír, neustále tikající, poskakující rytmus jsem podvědomě přenesla do své hry na akordeon. V Rudovousu mi vždycky nadávali, proč hraju tak skákavě, trhaně. S Reedem teď tříská do piana jiný nedávno zesnulý génius, Filip Topol. Podle jeho písně Stinka jsem si vybrala pseudonym. V jejich hudbě pevně kořením.

V poslední době je o tobě slyšet zejména v souvislosti s tvojí spisovatelskou dráhou. Loni jsi vydala novelu Černý Klarus, příští rok by měl vyjít tvůj první román Imago. Jak vnímáš svoji hudební tvorbu? Je to doplněk ke psaní, zpracováváš v ní něco, co ti nejde zpracovat literárně, nebo naopak vyjadřuješ v podstatě totéž, jenom odlišnou formou?

Nevím přesně, ale zkusím to formulovat. Muzikou se asi víc otevírám světu a lidem. Psaní je samotářská práce, mám za to, že také méně riziková. Nemusíte se ani objevovat před lidmi – což je někdy příjemné: určitě znáš ty storky o spisovatelích, kteří si těsně před setkáním se čtenáři vymýšlejí nejrůznější choroby, protože zrovna ten den nikoho nechtějí vidět, stydí se, nebo tak... Kdybych nezačala hrát, zařadím se určitě mezi ně, chich. Takže asi paradoxně – díky Stince se ze mě stal menší pavouk a mám za to, že ventiluju svoje pozitivnější otevřenější já...

Hrála jsi v několika kapelách (Rudovous, Tři sestry, Kaspar von Urbach). Jak se cítíš na pódiu "sama za sebe", v porovnání s tím, když jsi tam stávala s kapelou?

S kapelou nejsi na pódiu nahatý, není slyšet, když upadne špendlík... Nejsem exhibicionistka, takže se se svým sólem vyrovnávám, a myslím, že do budoucna u toho nezůstanu. Teď je to ovšem z mnoha důvodů lepší. Musím se ostřílet, jak se říká, vyhrát..., získat jistotu, a nerozklepat se, když udělám chybu anebo se na mě někdo zamračí. V Rudovousu jsem se cítila jako v pokojíčku, kluci mě ochraňovali a drželi a jako holčičku při sóle povyšoupli dopředu a zase zašoupli do bezpečí. Ve Třech sestrách jsem se cítila kapku jako kašpárek, divná holka z androše..., ale zamilovala jsem si je taky, jsou to prima chlapíci, a často se mi zasteskne. Pro Stinku bych chtěla jednoho dva spoluhráče, v hlavě mi zní písničky polyfonicky, takže mi ten sólo model asi dlouho nebude vyhovovat... Na větších akcích vystupuju s multiinstrumentalistou Martinem Černým, basákem Rudovouse anebo s bubeníkem Martinem Petráskem. Řada lidí ale říká, že nejlepší je to sólo. Z toho je jasno, že nemám ještě jasno, hehe.

O projektu Stinka jsem od tebe poprvé slyšel v roce 2009. První album vychází letos. Pracovala jsi na skladbách průběžně nebo až teď uzrál čas a připravila jsi toho víc naráz?

Album KRRRVA! je sklizeň z několika posledních roků, většina písní je ale nových, z posledních dvou tří let. Najdete tam tři moje letité skladby z dob Rudovousu v novém hávu. Je to rozhodně pestrá deska. Tak jsem to chtěla zrealizovat, a díky dvěma skvělým producentům z alternativní scény (Černý, Ježek), skutečným fajnšmekrům, se to podařilo. K nahrávání jsem přizvala devět muzikantů s nejrůznějšími instrumenty: theremin, niněra, metalofon, kytary, stylophone atd. I jejich přístup ke hraní dělá z desky něco zvláštního, autentického, vznikla tak, řekla bych, unikátní paleta. Ve výsledném mixu Ondřeje Ježka se totiž podařilo party hostujících muzikantů vytáhnout dopředu, nikoli naopak. V několika písních zůstala Stinka ve stínu: a to je přesně ono – s přiznanými nejistotami a mně vlastním rozechvěním.

Desku jsi nahrávala ve studiích Jámor a Avion Sound. Měla jsi rozdělené skladby mezi obě studia nebo se v každým z nich pracovalo v jiný fázi přípravy desky?

Díky mecenášce Zlatě Hálové z Brna se podařilo práci těchto dvou studií propojit, v Avionu u multiinstrumentalisty a producenta Černého to vše začalo, asi z jedné třetiny nahrálo, rok a něco spalo, v Jámoru se celé album stalo skutečností, včetně nahrávání většiny hostů. Bez Martina Černého by ovšem nebylo dodnes nic. Byl první, kdo mě kopnul pod koleno a řekl, že by bylo fajn něco nahrát a dělat dál.

Ještě mě zajímá formát, v jakém jsi album vypustila do světa. Jedná se o klasický CD, distribuci ti dělají Indies Scope. Zvažovala jsi i jiné varianty, třeba jenom internetový download?

Distribuuji dost po indiánsku, prozatím, se 300 kousky CD třebas spím, hehe. Seženete to v Polí 5, to je obchod, kterého si vážím, v Indies Scope, na serveru Simira, je dostupná i mp3 a flac verze. Jiné downloady jsem zatím nestihla, ale počítám s tím. Mám spoustu jiné práce a můj život je hodně pestrý i mimo muziku, takže to chvílemi přestávám kapku stíhat.

Lehce v utajení vyšlo v roce 2011 na vinylu tvoje split EP s projektem Alpha Strategy. Jak ke spolupráci došlo a je EP Muck ještě k sehnání?

Pár EP ještě je, vyšlo to asi ve 400 kusech a většinu vydavatel už prodal, já mám ještě 20 kusů doma. Je to báječná raritka, včetně toho že v Kanadě vinyl získal jakousi cenu za cover roku. Za černým oválem stojí Rory Hinchey z Toronta, což je nadšenec, muzikant a vydavatel experimentální hudby, Stinku si jednoduše zamiloval, i pro její diletantský ráz a pohanství. V současnosti chci natočit jeden dva singly. Kdybych náhodou zbohatla, udělám to znovu na vinylu, sobě a fetišistům pro radost.

Závěrem nemůžu zamířit jinam než na Broumovsko. Jak často se sem vracíš? Inspiruje tě to tady?

Jezdím domů často, jednou měsíčně, a je-li to možné, zůstávám i týden. Relaxuju v rodinném kruhu, dýchám zhluboka v lesích a na polích, nakoupím u Vietnamců, projdu se romskou ulicí, posadím se vedle německých turistů, nakouknu do knihovny, zajdu na pivo k „Hitleroj", a při tom stále cítím zbytky zastaveného času, který dává tomuhle kraji magii. A potom s radostí sleduji, jak v Broumově fungují obnovené aktivity, bohatě zadotovaný klášter, kostely, parádní projekt Stromodění, fajn kulturní akce atd. Klobouk dolů... K tomu přiřaďme taky akce ve vesnicích: Pitašovy, Šrumec i Kytaru. Broumov mě dokonale zklidňuje, uzemňuje a prohlubuje, co má být prohloubeno. Hledám-li nová východiska, vrátím se sem, domů.

Koncert v Ambra clubu v Broumově-Olivětíně v sobotu 16. listopadu začne ve 20 hodin. Společně se Stinkou vystoupí ještě americký písničkář Rickolus.

Foto Jitka Hejtmanová, zdroj Šrumec