Stopa Járy Cimrmana v broumovském fotbale

My příznivci vídeňského profesora a opozičního cimrmanologa Ericha Fiedlera známe pravdu, otisk bot je ve skutečnosti dílem broumovského rodáka Wilfrieda Birkeho. A jestliže náchodští občané nyní při otevření nového nádraží volali "Ať žije Birke!", pak neprovolávali slávu současnému starostovi Náchoda Janu Birkemu, jak se tento domníval, nýbrž právě sice již zemřelému, ale v myslích mnoha Nachoďanů stále živému Wilfriedu Birkemu, vzoru věrné vytrvalosti.

Jak to tedy doopravdy bylo? Jára Cimrman ono památné úterý někdy kolem roku 1907 na vlakový přípoj v Náchodě skutečně čekal, ovšem zdaleka ne tak dlouho, aby zde pořídil zanechat trvalý otisk. Po krátké chvíli se totiž na perónu dal do hovoru s mladým mužem, který se mu představil jako Wilfried Birke, trenér broumovského fotbalového mančaftu 1. FK Braunau (Erste Fußballklub Braunau). Vzápětí se Cimrmanovi svěřil, že už si se svými svěřenci zkrátka neví rady, prohrávají prý jeden mač za druhým. Na zítřejší utkání o záchranu v sudetské lize by to prý chtělo přijít s nějakým novým herním systémem.

Cimrman, jehož průkopnicky neotřelé fotbalové taktiky se do té doby nesetkávaly s pochopením, zavětřil svou šanci. Rázem odložil svůj původní cíl dobýt severní pól a učinil Birkemu nabídku: "Podívejte, támhle za chvíli odjíždí vlak na Broumov, když mi zde do zítřka postojíte a pohlídáte tu mou polární bagáž, tak já ten klíčový zápas za vás odkoučuju, výhrou buďte si jist." Oba si radostně plácli a za oboustranného zvolání "Bis Morgen! - Tak zítra!", nastoupil Cimrman do lokálky na Broumov a Birke zaujal své místo u batožiny na peróně.

Když na druhý den pod Cimrmanovou trenérskou taktovkou nastoupilo mužstvo 1. FK Braunau na trávník, byli jak fanoušci, tak hlavně soupeř vskutku dokonale zaskočeni převratným rozestavěním broumovských. Cimrman totiž místo obvyklého herního systému 4-4-2, nebo třeba 4-2-4 (pro neznalce: čtyři obránci, dva záložníci a čtyři útočníci), nasadil zcela ohromující systém 10. Fungovalo to - jinak si ostatně u Cimrmana ani představit nelze - naprosto geniálně. Systém spočíval v tom, že všichni hráči se postaví ke středové čáře do řady, držíce se na rozpažených rukách navzájem za ramena, přičemž – pozor!, v tom právě spočívá ta genialita – v tomto postoji setrvají po celou dobu zápasu. Vytvářejí tak v podstatě dokonale neprostupnou hradbu, kdy pokrytí hřiště v celé jeho šíři zajišťují drobnými koordinovanými svižnými poskoky dle potřeby k pravé či levé lajně. Zůstávají přitom stále čelně k soupeři a pouze kolena jednotně vytáčejí ve směru pohybu řady. Díky tomu systém vešel do fotbalových análů pod názvem "broumovský balet", když původní Cimrmanovo označení "husitská vozová hradba" nešlo broumovským Němcům příliš pod vousy.

Pro své vysoké nároky na dokonalou souhru, železnou disciplínu a nutno ovšem říci i pro jistou diváckou nezáživnost se tento Cimrmanův systém v současnosti sice již nepraktikuje, dodnes se však někteří fotbalisté před zahájením zápasů při hraní státních hymen staví do řady a drží se navzájem kolem ramen, čímž se snaží v soupeři vzbudit paniku a vyděsit ho představou, že se chystají hrát "broumovský balet". A stopu Cimrmanova herního systému lze nalézt ještě u jedné věci: Tehdejší slavný vítězný zápas 1. FK Braunau sledoval i jistý truhlář Georg Holzbein a zaujal ho natolik, že se rozhodl sestrojit si pro zábavu malý dřevěný model, na němž by šla Cimrmanem použitá taktika demonstrovat. Tento model pak neustále vylepšoval a předváděl ho po místních hostincích, až se z toho stala na Broumovsku oblíbená stolní hra, posléze celosvětově rozšířená a známá dnes pod názvem stolní fotbal.

Cimrmanův úspěch byl tehdy v Broumově neskutečný, jak se dovídáme z jím samým psané a dochované pohlednice, kterou zaslal svému tehdejšímu příteli Máslovi do Náchoda. Píše v ní: "Včera to tu byl prvotřídní fotbalový sukces, Broumováci jsou fantastičtí, doslova mě tu na rukách nosí. Asi si svůj pobyt zde trochu prodloužím, výpravu na severní pól odkládám, a proto Tě prosím, milý příteli, zajdi tam u vás na nádraží, vyhledej tam jistého Birkeho z Broumova a vyřiď mu, ať tu mou celou polární bagáž rozprodá a stržený obnos ať si ponechá za svou ochotu. Je tu opravdu nádherně, za chvíli vyrážím do kopců, chystám se do pruského Slezska na Hejšovinu a pak bych ještě rád krátce juknul do přilehlých Bludných skal. Jára." – To je mimochodem poslední ověřitelná zpráva o Cimrmanovi, veškeré zmínky o jeho pozdějším výskytu v Liptákově či jinde už jsou pouhými zkazkami.

Zmíněná dopisnice však Máslovi do Náchoda nikdy nedorazila. Tehdejší broumovský poštovní úředník patřil zjevně mezi ty fotbalové fanoušky, kteří se po slavném vítězství zpili do němoty, a následující den mu v důsledku kocoviny Cimrmanem podaný lístek zapadl pod přepážku, kde byl objeven teprve nedávno. Birke tak Cimrmanova návratu vyčkával na náchodském perónu marně, leč s typickou německou buldočí vytrvalostí. Důlek, který je v náchodské nádražní desce patrný hned vedle otisku stop, není od Cimrmanova polárního cepínu, jak se někteří Náchodští mylně domnívají, nýbrž je rovněž Birkeho dílem. Birke totiž zhruba po třech letech neúspěšného čekání na Cimrmana počal lehce nervózně poklepávat svou špacírkou o perón. A proklepal tam takto celou první válku, první republiku i válku druhou. Není známo, jak řešil stravování, osobní hygienu a další záležitosti, ale v Náchodě se například traduje, že zde s několika ženami čekajícími na vlak postupně pořídil zplodit i blíže neurčený počet potomků, aniž by se přitom hnul z místa.

Až někdy na podzim roku 1945 se jeho "Grüß Gott!", kterým tehdy již stařec s vousy až na zem na peróně odpovídal na pozdravy kolemjdoucích, stalo nežádoucí. Byl zařazen do odsunu společně se svými krajany. Marně se bránil, že se na československém národu nemohl nijak provinit, neboť zde nehnutě stojí už zhruba od roku 1907. Když byl veden k vlaku, marně volal: "Ich warte hier an Herrn Zimmermann!!!" Dostalo se mu pouze odpovědi: "Ten tvůj Cimrman už je dávno v Rajchu a tebe teď naložíme a pošupajdíš za ním!" Tak zmizel Birke z Náchoda, ovšem, že by se vytratil zcela beze stopy, nelze rozhodně říci. A Cimrmanova polární batožina, s níž byl Birke odsunut, je dnes součástí muzejní expozice Sudetoněmeckého muzea v Norimberku, kde demonstruje, jak málo si toho sebou sudetští Němci mohli vzít.

(Pozn. redakce - Můžeme o tom polemizovat, můžeme o tom vést spory, ale to je asi vše, co s tím můžeme dělat. Tato úvaha byla napsána u příležitosti výstavy Stále živá historie broumovského fotbalu.)

Popiska k první fotografii: Mužstvo 1. FK Braunau po památném vítězném mači. Hlavní strůjce vítězství Jára Cimrman v roli jednorázového trenéra stojí typicky skromně zcela vzadu, zcela vlevo, zastíněn fotbalovým levým bekem Fritzem Beckem.