Tak to chodí…Fejeton Dalibora Novotného

Jezdím dost po vlastech českých. Před třemi roky jsem si vyřídil své povinnosti na náměstí v Rychnově nad Kněžnou, zařadím a ulicí směrem k sídlu policie vyrážím na další cestu, jednosměrnou. Proti mně jede policejní auto. Pomyslím si, co tady dělají? Majáky a pět policistů obstoupilo mé auto. Můj údiv, že nevím, co se děje, opětovali, to teprve uvidíte. Vypsali mi bloček na tři sta korun pokuty za to, že jsem vjel do protisměru do jednosměrné ulice. Tento výjezd z náměstí se takto používal víc, jak dvacet pět let. To pamatuji. A zrovna den před mou návštěvou tam změnili dopravní značení, to mě důvěrně sdělil policista při vypisování stvrzenky, za povzbuzování kolegů – dělej, nestihneme oběd.

Celý zbytek dne nestál za nic. Abych na mě spáchanou křivdu ze sebe setřásl, našel jsem si doma emailovou adresu na paní vedoucí dopravního odboru. Při popisování celé situace vyjadřuji názor, že pokud není změna řádně označena, budou další bezdůvodně pokutovaní. Jako největší důkaz uvádím příklad. Jdete-li ráno do práce, určitě si nevšimnete, že soused natřel přes víkend plot nebo, že na vratech garáže na rohu je přimalovaná kytička. Člověk si to uvědomí, jen když vám to někdo řekne, nebo se na to ukáže (postačí cedule změna dopravního značení). Email byl odeslán.

Odpověď jsem nedostal. Omlouvám se, děkuji, to by stačilo. Při další cestě do Rychnova dávám pozor, aby se situace neopakovala. Náměstí bylo plné květináčů a cedulí POZOR, změna dopravního značení. Na to jsem přispěl třemi stovkami. Minulý měsíc tohoto roku se dopravní situace na rychnovském náměstí opět vrátila do původních kolejí, tzn., zase se z náměstí vyjíždí stejnou ulicí stejným směrem jako před více jak dvaceti osmi léty.

Minulý pátek procházím ulicí Opočenského v Broumově a u prodejny Tabáku na mě volá známý pán z auta. Přejdu ulici, nakloním se do okénka vozu a pozdravím jeho paní. V krátkosti probereme počasí, necháme pozdravovat své společné známé a loučíme se. Povídám, berete dost vysoký důchod, což. Kouká na mě, protože se o tom normálně nebavíme. No, že stojíte na žluté čáře. Pokrčí rameny. Ptám se, jestli ví, proč je tam namalovaná ta žlutá čára. Nevím. To je absolutní zákaz zastavení, to je na pokutu. Paní se tak divně pousmála a povídá: "Táto, budeme si muset ty pravidla přečíst," a s plným plynem odrazili od chodníku.

Špičky bot jsem si úskokem vzad uchránil.