Třípanský kámen a hraniční kameny broumovského kláštera

Téměř dvoumetrový hraniční kámen nechali vztyčit tehdejší majitelé panství. Erby jejich panství včetně iniciál (dnes již téměř nečitelných) jsou vytesány do kamene. Broumovské panství je zastoupeno písmeny OAB (Otmar Abbas Braunensis – Otmar opat broumovský), tehdejším majitelem Kladského panství byl Josef Baron von Stilfried  – iniciály JBVS a dolnoslezské panství přiléhající k Broumovsku patřilo Maxu Grafovi von Hochberg – iniciály MGVH.

Třípanský kámen je vlastně největším z hraničních kamenů, kterými byla vyznačena hranice břevnovsko - broumovského opatství. Tyto kameny se na Broumovsku zachovaly v počtu téměř dvou seti kusů a představují tak unikátní soubor historických hraničních kamenů, který má jen málokde obdoby. Hraničníky jsou zajímavé i tím, že jejich poloha na pomezí broumovského a polického panství poměrně přesně kopíruje i jazykovou česko - německou hranici. Kamenné mezníky broumovského kláštera jsou typologicky poměrně rozmanité a prosperita břevnovsko - broumovského opatství se odrazila v kvalitní kamenické práci, kterou můžeme dodnes obdivovat.

Kameny byly do terénu umísťovány postupně od 18. století až do první poloviny 20. století, na každém hraničníku je vždy „břevno" se třemi pahýly a dále zde bývají iniciály tehdejšího představeného opata, podle kterých se dají kameny datovat. Poměrně často jsou v kameni vytesaná i písmena HB či HP. Jde o německé označení panství, HB – Herrschaft Braunau (broumovské panství) a HP – Herrschaft Politz (polické panství). Hraničníky jsou většinou z místního tvrdého světlého pískovce z křídových vrstev, ale najít se dají i červené kameny z permského pískovce.

V obtížně přístupném terénu se většina hraničníků zachovala přímo na svém původním místě, v přístupnějších místech ale mnoho kamenů zmizelo a nejčastěji skončily jako „ozdoba" zahrádek. Mapováním hraničních kamenů se věnuje velmi hezký a rozsáhlý projekt polických skautů, z jehož webu pochází i většina informací v tomto článku.

A když už je řeč o hraničních kamenech, nedá mi to nezmínit i zajímavou připomínku moderní historie České republiky – hraniční patníky, které původně tvořily česko-německou hranici, která se na konci války stala hranicí česko - polskou. Na všech kamenech bylo na jejich německé straně vytesané D (Deutschland). Na konci války po odsunu Němců a „posunu Polska" na západ si na některých místech dali Poláci práci a k D přitesali nožičku a udělali z něj nepřirozeně zvětšené písmeno P (Polska). Jinde, obvykle na místech, kudy chodí méně lidí, se nenamáhali a na těchto kamenech je pod novým nátěrem zřetelně vidět, že tu původně bylo Německo.

Mám takovou pěknou vzpomínku na dětství, kdy se za bolševika o odsunu Němců moc nemluvilo a mě vrtalo hlavou, proč jsme kolem Náchoda na hranici s bratry Poláky budovali tak mohutné opevnění. Až mi to pak jednou v páté třídě jedna hodná soudružka učitelka vysvětlila.

(Pozn. redakce: Jan Ježek je učitel přírodopisu a zeměpisu na Jiráskově gymnáziu v Náchodě. Ve volném čase se věnuje praktické ochraně přírody Náchodska, mapování a ochraně ohrožených druhů, organizaci brigád a osvětových akcí pro mládež i veřejnost. Od roku 2010 je členem náchodského zastupitelstva. Jan Ježek vydává internetový server o krajině a přírodě východních Čech, odkud pochází tento příspěvek.)