Uplynulé svátky a čas k zamyšlení
Pondělí, 9. července 2012
Již jsme si zvykli těch několik státních svátků v roce prožít jen jako dny volna navíc. Občas letmo zaregistrujeme, co se to vlastně slaví, a z médií se dovíme nějaký detail. Někteří si však najdou čas a na chvilku se zastaví, a třeba zamyslí.
Tak jsme si ve čtvrtek 5. července mohli připomenout, že kořeny naší křesťanské kultury sahají kamsi do 9. století. Tehdy byli Cyril a Metoděj pozvaní z řecké Soluně, aby na území Velké Moravy položili mimo jiné základy křesťanské církve. Od jejich příchodu uplyne příští rok 1150 let. A na pátek 6. července připadlo výročí upálení Jana Husa.
Po oba slunné sváteční dny byly v Broumovských stěnách spousty turistů. Pěšky i na kolech, cyklisté, kteří se hnali po značených cyklostezkách za svými cíli. V obležení bylo i těch pár koupališť, které na Broumovsku a Policku máme. V pátek jste mohli potkat, třeba u kaple sv. Huberta nad Křinicemi, skupinku asi 20 lidí, od dětí až po seniory, jak tiše seděli či stáli, a poslouchali.
Zastavili se zde při putování krajinou z Velké Vsi, přes pole a luka k restauraci Amerika na úpatí Broumovských stěn, a dál lesem na Jetřichovskou křižovatku na silnici z Broumova do Police nad Metují. „Pouť pro pravdu s mistrem Janem“ uspořádala Náboženská obec Církve československé husitské v Broumově a vedla ji její farářka Jana Wienerová. Vedle zážitku ze společnosti podobně naladěných lidí, prostředí Broumovské kotliny a blízkých Broumovských stěn, si poutníci vyslechli několik myšlenek z díla Husova i jiných myslitelů. Farářka Wienerová naplnila slib, daný v tištěné pozvánce, že: „Při jednotlivých zastaveních na pouti zazní písně, vyprávění o Husově životě i zápasu, o jeho i našem hledání a nalézání pravdy, která v naší společnosti tolik chybí.“
A tak za slunečného dne, cestou příjemným prostředím Broumovska účastníci zpívali a mohli v klidu přemýšlet. Třeba o těchto slovech farářky (volně citováno):
„Dnes se snažíme co nejvíc si zpříjemnit život. Stále více být v pohodě. Kde to však má meze? Kdo je v pohodě, tomu vlastně o nic nejde, žije si pro sebe, aby o tu pohodu nepřišel. Jestli má být cíl světa život v pohodě, tak proč ten Hus vlastně hořel?
A co pálí nás? Asi se několik věci najde, které nás jitří a trápí. Ale hrneme se do toho, něco s nimi udělat? Kdo by se hrnul někam, aby se spálil? A přece, pokud nehasíme, co nás nepálí, je nebezpečí, že se rozhoří tento svět celý. Pohoda tedy není smyslem života. A vyhýbání se nepříjemnostem a nepohodlnostem, věcem, které nás straší a děsí, není dobrý směr.“
foto Jarmila Šenková
