Vánoce, čas naplněných přání

Časy se mění a s nimi i naše prožívání Vánoc. Děti píší Ježíškovi na vánočních jarmarcích a jiných společných akcích, místo doma se svými rodiči. Naše srdce jsou uspěchaná vánočními nákupy a předvánočním shonem, plněním úkolů. Pak Vánoce, soustředěné na ten jeden večer kdy jsme trochu v klidu, ani nevnímáme, protože naše mysl se tak rychle nedokáže zastavit.

Přijde Boží hod, na Štěpána zjistíme, že máme prázdnou lednici, někteří už i na ten Boží hod, a setkáme se v novodobých chrámech, v supermarketech, kde se cítíme doma a dobře. Kostel, který kdysi k Vánocům patřil, je pro nás cizí, nevíme jak se chovat, co máme dělat.

Děti ještě vnímají svět jinak než dospělí a potřebují ono kouzlo, pocit zázraku. Přejeme jim to. Bereme je k jesličkám, vyprávíme jim vánoční příběh. Zní jinak od maminky nebo od táty než z televize. Můžeme si při tom představovat, že jednou budeme žít bez chvatu a spěchu, bez touhy zalíbit se, vykonat, postoupit. Že přijmeme sebe i všechny kolem nás, a i když nic nepožadují, uděláme pro ně, co můžeme učinit.

Nestačí jen přát krásné Vánoce, šťastný život, hodně zdraví, potřebujeme pro to každý něco udělat. Pro štěstí svoje i druhých.

Redakce Našeho Broumovskam, a všichni její spolupracovníci, přeje svým čtenářům právě to štěstí pro ně samé a jejich blízké.