Vycházka do Broumova časů nejen před 30letou válkou

Z gotické tvrze vystupují opěráky stavby, která vypadá jako kostel. Ovšem vstup do tvrze je komplikovaný, dokonce přes padací most. Na první pohled nedobytné. Tvrz i město.

Nebylo těžké vydat se do Broumova starých časů, když jsem před pár týdny vyšel ze sálu broumovského Infocentra. Přednáška bývalého vedoucího Muzea Broumovska, dnes šéfredaktora měsíčníku Broumovské noviny Miroslava Otteho pro broumovské seniory byla výbornou inspirací. Fotografie obrazů, znázorňujících pohledy na Broumov, klášter i okolí v dobách dávno minulých, doprovázené Otteho výkladem, poskytly i potřebné informace.

Metamorfózy broumovského kláštera v proměnách času.

Opevněný klášter dominuje až do dob po 30leté válce opevněnému Broumovu. Pevnosti, které si cenil český král a podle toho jí vždy věnoval náležitou pozornost. Bez jeho vůle a svolení sem neměl nikdo přístup. Postavená v česko-slezském pohraničí byla téměř nedobytná a řada dobyvatelů odtud odtáhla s nepořízenou.

Snad se ani členům řádu benediktýnů moc nelíbí bydlet v opevněné tvrzi, kam pro vstup musí překonávat někdy i fyzicky náročné překážky. Jediný prostor pro malou vycházku, využívaný i jako zahrádka, je nevelké prostranství před kostelem, kdesi v místech, kde bude později stát klášterní gymnázium.

Skončila 30letá válka a obranný význam kláštera postupně zanikal až nakonec došlo k jeho úplně přeměně. Původně gotická stavba se proměnila v barokní klášter. Gotické oblouky na klášterním kostele barokní stavitelé nekompromisně nahrazují prvky současnými a podřizují účelu, který majiteli kláštera co nejlépe vyhovuje. Barokní architekt Dientzenhofer přestavuje klášter podle současných potřeb a představ vlastníka, který to samozřejmě všechno platí. A tak mu do toho nemůže mluvit ani král.

Klášter není červený, jak se několik století nato „natírá“, ale celý bílý a svojí čistotou září do kraje. Stejně, jako téměř současně přestavované nebo nově stavěné kostely v okolních vesnicích na celém Broumovsku. Před kostelem se staví klášterní gymnázium. Na sever od kláštera se buduje klášterní zahrada. Pozemek získal klášter od města po potlačené selské rebelii. Přes hradní příkop je postaven nový kamenný most, který nahrazuje dřevěný dvoupatrový. Ten starý most také ztěžoval vstup přes klášter do Broumova. Samostatné patro pro pěší a samostatné pro povozy, nájezd a pak zejména východ na hradní nádvoří nebyl zdaleka pohodlný.

V zahradě je zelinářská zahrádka, fontána a v zadní části, nejdál od kláštera, pečlivě do kordonů tvarovaný lesík s loubím z habrů podél cest a cestiček, které se proplétají horní částí zahrady. Loubí poskytují kromě stínu a v mnoha místech i ochrany před větrem soukromí pro hluboké soustředění. Obyvatelům kláštera pak konečně prostor pro modlitbu, po kterém staletí toužili.

Zahrada vyžaduje náročnou údržbu a hodně času a sil. A jak se za pár století na péči o zahradu nedostává sil, zastřižené stromy přerůstají a nakonec zarůstá džunglí. To však obyvatelé kláštera začátku 18. století netuší.

Broumov, město, jehož půdorys zůstal po staletí stejný.

Přistup do města chrání Horní a Dolní brána, klášter, ulice stejné jako několik století později, rozmístění hlavních objektů, farní kostel, náměstí a další tak, jak jej kdysi dávno vyměřil z pověření benediktinů první lokátor. Dostal za to bohatě zaplaceno pozemky kolem hřbitova, na Hejtmánkovice i směrem k Martínkovicím.

Procházka Broumovem v čase před 30letou válkou, v dobách Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových nebo třeba v 19. století vede stejnými ulicemi kolem stejných domů a kostelů. Stavby se mění podle epoch, dřevěné domy jsou nakonec nahrazovány zděnými, pod každým budovány rozsáhlé sklepy pro ochranu majetku před požáry, které Broumov občas citelně ničí.

Návštěvník Broumova v polovině 19. století žasne nad jednotnou empírovou úpravou náměstí, kde domy jsou zarovnány do jedné úrovně, mají zdobená průčelí, světlá a barevná, a náměstí je čisté, bez laviček a záhonků. Lidé se zde procházejí po korze, pořádají se tu pravidelné trhy, občané města a okolních vesnic se na náměstí shromažďují při slavnostních příležitostech. Radnice stejně jako Městské divadlo mu bude vévodit ještě po další staletí. Do obou kašen se přivádí voda čerpaná ze Stěnavy a voda z pramenů nad více než 5 km vzdálenými Křinicemi.

Za městskými hradbami.

Jak se Broumov rozrůstá, okolní pole mění majitele a v 15. století musel i fojt na Hejtmánkovicích prodat velkou část svých pozemků zpátky opatovi, který je rozdělil mezi broumovské měšťany. Ti své stodoly na skladování zemědělského náčiní a píce pro dobytek staví již mimo město, na svých polích, a v zadních částech svých domů ve městě mají jen dobytek.

U hřbitovního kostela je krásná kamenná brána a naskýtá se odtud nádherný pohled na Broumov. Od hřbitova k Dolní bráně stojí 7 kapliček s výjevy, zasvěcenými Radostem Panny Marie, panoramatu dominuje klášter, farní kostel, městské hradby, dole špitální kostel. Pod Dolní branou stojí klášterní dvůr, založený snad už při vyměřování Broumova a rozbořený až mnoho století později. Ještě jej mnozí broumováci pamatují. Stával na místě dnešního supermarketu. Polní cestou do Křinic dojdeme k městské šibenici. Kat bydlí vedle nedalekého rybníka Katovna.

Ve městě lze staletími potkat mnoho známých osobností. Jiráska, jak pokukuje v Alejce po děvčatech, Arnošta z Pardubic, pozdějšího prvního českého arcibiskupa (nar. 1297), který navštěvoval v Broumově farní školu (ne klášterní gymnázium, jak upozornil Miroslav Otte), která zde byla při farním kostele asi až do roku 1640. Vyučovalo několik benediktýnů a farář, studovali zde vybraní studenti z šlechtických rodů.

Na broumovském klášternímu gymnáziu studoval například Johann Georg Adalbert Hesselius. Nejstarší syn váženého broumovského měšťana patřil v polovině 17. století (absolvoval v roce 1650) k jeho prvním absolventům. Je znám svým Urbářem broumovského panství, do kterého pravděpodobně sám namaloval i obrázky všech vesnic na Broumovském panství (1664 – 1667). Urbář byl dlouhá léta uložen v klášterním archivu v Broumově, v 50. letech 20. století byl jako jeden z nejcennějších exponátů umístěn ve Státním archivu v Praze.

A tak když jsem se vrátil domů, ještě pod dojmem přednášky Miroslava Otteho, jejíž obsah je nejen pro tento příběh pro mne velkou inspirací, musel jsem počítat hodně přes sto, abych se vrátil do dnešní broumovské reality. Jako ze snu. A přišlo mi líto, jak si dneska někdy nerozumíme, i když tu všichni mluvíme stejným jazykem.